Markéta Fibigerová vystudovala pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, původní profesí je učitelka českého jazyka a dějepisu. Během studia se začala věnovat programování a technické analýze, později stála u založení významné softwarové firmy. Je zakladatelkou a v současnosti i zřizovatelkou a ředitelkou IT gymnázia, nově otevřené soukromé střední školy, která se orientuje na informační technologie a využívá inovativní výukové metody (viz box).
V rozhovoru pro Studentské listy mluví o tom, proč je její škola „nejvíc epic“, o tom, jak jde dohromady IT a humanitní předměty, i o škole, která je na distanční výuku stavěná.
„Vítej na tý nejvíc epic škole,“ píše se na webových stránkách IT gymnázia. V čem je vaše škola nejvíc epic?
To byste se spíše měl zeptat našich studentů, protože tu hlášku vymysleli oni. Vzniklo to v září, kdy jsme rozhodli, že jedním z našich komunikačních kanálů bude Discord. Jeden ze studentů, který nám pomáhá tuto platformu spravovat, zde vytvořil vítacího bota, jenž každého nově příchozího zdraví touto hláškou. Naši studenti zkrátka už po adaptačním kurzu, poté, co u nás strávili první týden, usoudili, že jsou na nejvíc epic škole. Tak je to asi pravda (usmívá se).
Informatika je na řadě českých škol vnímána jako okrajový a „oddechový“ předmět, vy jste na něm založila vlastní školu. Proč je tedy IT tak důležité?
To, že informační technologie jsou okrajový předmět, je totiž úplný nesmysl. IT dnes máte ve všech oborech a ten, kdo technologie nestíhá nebo sabotuje, jde hodně proti sobě, protože pracovat s nimi dnes potřebuje skoro každý. Ať se nám to líbí nebo ne, IT prostupuje do všech oborů. Proto na něj v naší škole klademe velký důraz a používáme jej i v jiných předmětech, nejen v hodinách informatiky.
Vy sama učíte informatiku, a zároveň humanitní předměty a tělesnou výchovu. To jsou na běžné české střední škole úplně oddělené větve. Na IT gymnáziu ne?
Ne. Na IT gymnáziu tyto tři obory ani nemusí být oddělené. Dám příklad z nedávné doby, který ukazuje, jak perfektně můžete propojit humanitní předměty a informační technologie. Jednu hodinu jsme se rozhodla své studenty překvapit a dát jim diktát. Říkala jsem jim, že mohou psát, kam chtějí, ať už na papír, do Wordu, do Google dokumentů nebo do iPadu, pouze, aby byli schopni práci v daný čas odevzdat v platformě Google Classroom. Poté jsem jim to zkontrolovala a odeslala zpět.
V následující hodině, když jsme spolu rozebírali, čemu nerozumí a jaké gramatické jevy by potřebovali vysvětlit, jsem se jenom tak mimochodem zeptala, jak by písmo z obrázku převedli na text, tak aby se to nemuselo opisovat. Jeden ze studentů správně řekl, že to lze pomocí OCR, čímž jsme dali nápovědu ostatním. Dala jsem jim potom dvě minuty, aby si vyhledali, jak se to dělá a text mi následně měli poslat do zpráv. Potom, co to zvládli, jsem je ještě krátce zaučila, jak co nejlépe porovnat původní a převedený text, aby poznali, kde mají rozdíly.
Tohle všechno jsem ale vůbec připravené neměla, to mě jenom momentálně napadlo. Mezipředmětové vztahy se mohou takto různě vyjevit, i když je nemáte připravené. My je navíc k tomu ještě připravujeme. Zrovna teď v předmětu Humanities například pracujeme s projektem Digitální spisovatel (série povídek, které pro Český rozhlas napsala naprogramovaná umělá inteligence, více o projektu zde, pozn. red.), s jehož zakladatelem Honzou Tylem se osobně znám a připravuji s ním pro studenty v rámci výuky besedu. Takhle jsme se přímo umělou inteligencí zabývali v rámci humanitních předmětů.
Myslíte si, že vámi již popsaný způsob výuky, který na IT gymnáziu využíváte, učivo propojené napříč předměty, týmová práce, formativní hodnocení, bude jednou běžné i například na českých veřejných školách?
Doufám, že ano. I když se netajím tím, že se budoucnost vždycky snažím vidět pozitivně. Nicméně si myslím, že ano, ale otázkou je, jak dlouho to bude trvat. Protože se bojím, že nějaký čas to ještě potrvá. Na státních školách se totiž jedná spíše o nadšené jednotlivce v řadách učitelů, kteří tyto postupy prosazují. Navíc je velmi často semele systém, protože jimi prosazovaná inovativní forma výuky mnohdy není v souladu se zaběhnutými postupy samotných škol. Když jste jediný proti celému systému, špatně se vaše vize prosazují.
Je Česko vůbec na něco takového připravené? Znám spoustu konzervativních rodičů, koneckonců i samotných žáků, kteří si například zrušení známkování neumí ani představit.
Co se týče známkování, u nás máme obojí, jak známky, tak formativní hodnocení (takové hodnocení, které probíhá během procesu výuky a přináší žákům zpětnou vazbu o jejich snaze a míře pochopení látky, pozn. red.). A to pomocí jednoduchého klíče. Známka je u nás hodnocení tvrdé znalosti, to, co student umí. Surmativní, známkové hodnocení je ukázka konkurenceschopnosti. Nepleteme už do toho ale, jak se daný žák snaží a jak je aktivní, jako to dělají na jiných školách. Známky se nám velmi hodí v jazycích, kdy jednička je v prvním ročníku za zvládnutí jazykové úrovně B2, dvojka za B1, trojka za A2 atp. – což je všechno měřitelné podle evropského referenčního rámce.
Vedle toho potom používáme formativní hodnocení, což je adekvátní zpětná vazba, jak je kdo snaživý, aktivní a jak plní zadané úkoly. Doporučení od pedagoga o tom, v čem se může student zlepšovat. Tento systém používáme ve všech předmětech, a když jsem ho rodičům na začátku vysvětlovala, líbilo se jim to. U studentů pak velmi záleží, odkud k nám přicházejí. Hodně dětí k nám přišlo z domácího vzdělávání, a ty známky vůbec nezajímají, protože si na ně samozřejmě se svými rodiči doma nehrály a na formativní hodnocení jsou tak zvyklé. A dokonce ho čekají. Někteří studenti se pak takto dokážou ohodnotit sami. A to je to, k čemu směřujeme. To je náš cíl. Zároveň se snažíme odbourávat to, že některé děti jsou pouze orientované na to, získat dobrou známku, a je jim jedno, co to obnáší.
IT gymnázium je nové soukromé čtyřleté gymnázium v Praze, nachází se v městské části Satalice. Orientuje se, jak lze vyčíst z názvu, na informační technologie a digitální gramotnost. Staví na moderních principech, jako je propojení učiva napříč předměty nebo formativní hodnocení. Vyučují se tu předměty jako informatika, humanities, science, tělesná výchova a anglický a španělský jazyk. V angličtině probíhá výuka i mimo hodiny jazyků. IT gymnázium vzniklo v roce 2020, v září otevřelo dvě třídy prvního ročníku. Zakladatelkou a ředitelkou je podnikatelka v oblasti IT Markéta Fibigerová. „Naším ultimátním cílem není dovést studenty k maturitě a připravit je co nejlépe na studium na vysoké škole, naším cílem je přivést studenty na práh dospělosti s vědomím, že věří sami v sebe a ve své schopnosti, k tomu jim předat konkrétní znalosti a dovednosti vysoce poptávané na pracovním trhu,“ píše se na webových stránkách školy.
Vraťme se k vaší škole. Anglicky mluvíte i v jiných předmětech, než jsou jazyky. Předpokládám, že student, který k vám nastupuje, musí mít dobrou úroveň znalosti angličtiny.
My rovnou na přijímačkách zkoušíme úroveň mluvené angličtiny uchazeče. Ale nehrotíme to, vzali jsme k nám i studenty, kteří byli v angličtině slabší, i když jich mnoho nebylo. Nechtěli jsme je diskvalifikovat, protože sice nedosahovali takové úrovně v anglickém jazyce, ale zase měli jiné dovednosti. Většinou totiž jde o to, že přišli ze základní školy, kde nebyla tak vysoká úroveň výuky jazyků. Příchozí ze státních škol mají totiž obecně s angličtinou větší problémy. Navíc se dalo předpokládat, že ostatní studenty rychle doženou.
Nicméně, jak jsem říkala, jazykovou úroveň studentů většinou odhadneme, i díky tomu, že u nás na škole máme rodilou mluvčí z USA, která je u všech vstupních pohovorů přítomna. Jde ale spíš o to mít určitý přehled, kdo a s jakou úrovní jazyka k nám přichází, než vyfiltrovat ty, kteří anglicky příliš dobře neumí. Co se potom týče užívání angličtiny i v jiných předmětech, než jsou jazyky, jde o to, aby to všichni studenti pobrali. Není to žádná past pro ty, kteří s angličtinou zápasí.
To, co jste popsala, zní moc dobře. Když se však podíváme na výši školného IT gymnázia, je to 100 tisíc korun ročně. To je z mého pohledu částka, která může být problematická i pro rodiny z vyšší střední třídy. Jste tedy další elitní škola pro bohaté?
Nejsme. Máme tu široké spektrum studentů, jak těch z bohatých rodin, tak těch vycházejících z opačného sociálního prostředí. Studium jednomu našemu žákovi dokonce financuje nadace. Byl totiž v domácím vzdělávání, k tomu má dva sourozence, a jeho rodina by studium na soukromé škole finančně nezvládla. Zároveň je ale nadprůměrně inteligentní. I proto jsme mu peněžní podporu pro platbu školného dohodli, protože tomu, kdo u nás chce studovat, jsme ochotni finančně pomoci. On sám si mimochodem nyní našel práci a zkouší si na svoje studium sám vydělat, aby už dotování z nadace nepotřeboval. Zároveň taky musím říct, že u nás na škole panuje taková atmosféra, že to, z jak bohaté rodiny kdo pochází, nikdo neřeší.
Důležitá rovina pak je i to, že deset tisíc korun měsíčně jsou v Praze lidé ochotní běžně dávat za mateřskou školku. Školné často i vyšší než sto tisíc je i na mnohých pražských soukromých základních školách. Tak proč je stejná částka příliš velká za studium na střední škole? Je to o tom, za co jsou lidé ochotní platit. V Česku bohužel stále přetrvává pocit, že vzdělání je zadarmo. Přitom za spoustu jiných, méně hodnotných věcí jsme ochotni dát mnoho peněz.
IT gymnázium funguje od září. Jak hodnotíte první pololetí z hlediska fungování školy?
Přestože jsme převážně v distanční výuce, hodnotíme ho dobře. Prváky jsme tu měli prezenčně pouze v září, potom jeden týden v říjnu a týden před Vánoci, když nepočítám individuální konzultace. Ale i díky hodinovému pohovoru na přijímačkách a velmi intenzivnímu týdennímu adaptačnímu kurzu jsme naše nové studenty velmi dobře poznali a věděli jsme tak, kdo nám sem nastupuje. Navzájem se díky tomu poznali i studenti. Na tohle všechno jsme pak byli schopni dobře navázat i v distanční výuce. Mám-li dát příklad, tak já, když máme online hodinu, poznám všechny svoje studenty okamžitě po hlase.
Naši školu jsme de facto rovnou stavěli do on-linu, protože to je v dnešní době už nutnost. Například v září jsme dokázali studenty, kteří byli doma nemocní, připojit do našich hodin distančně. Výuku jsme rovnou chystali tak, aby nebylo problém se na ni připojit na dálku z domova, i proto nás distanční výuka nijak nezaskočila. Neřešíme tak ani nějaký skluz ve výuce jako jiné školy. Máme navíc také velmi vstřícné učitele, kteří jsou ochotni si se studentem najít čas k on-line konzultaci jeden na jednoho, pokud něčemu nerozumí.
Takže na IT gymnáziu neřešíte ten problém, že distanční výuka nemůže plně nahradit výuku prezenční?
Co se týče obsahy a výuky, tak ne. Co se týče sociálna, tak samozřejmě. Virtuální komunikace zkrátka není to samé jako komunikace naživo. Jinak jsme ale schopni vzdělávat čistě distančně, když jsme k tomu nuceni. Asi bychom to teoreticky zvládli i celé čtyři roky. I když to bychom samozřejmě neradi, pochopitelně tu chceme mít studenty co nejdříve zpátky v lavicích.
Neříkáte si zpětně, jestli byla zrovna současná doba šťastná pro otevírání nové školy?
Neříkám. Na začátku jsem měla jistou motivaci, proč školu založit, a ta stále trvá. Tato doba naopak jenom potvrzuje to, co ve vzdělávání chceme předávat. Potvrdilo se nám, co jsme si mysleli, a takhle doba to jenom urychlila. Žádné pochybnosti určitě nemám.
Autor úvodní fotografie: Libor Fojtík
