Bulharsko je v naší zemi asi nejvíce asociováno s turismem a Černým mořem. Kromě toho se však jedná o zemi s velice nestabilním parlamentem, která nám dává příklad, jak náročné může být skloubit své názorové rozdíly a jít do koalice. Od roku 2022 zde pětkrát proběhly předčasné parlamentní volby, ty poslední letos 27. října.

Vyhraje Borisov a jeho strana GERB

Bulharské parlamentní volby mají v posledních dvou letech mnoho specifik, jedním z nich je, že každé z nich vyhrála strana GERB Bojka Borisova. Jinak tomu nebylo ani v říjnu 2024, kdy konzervativní a silně proevropská strana získala 25,52 % a 37 poslaneckých křesel. Do Národního shromáždění se dostalo dalších 7 subjektů. Z nich můžeme zmínit například krajně pravicovou a ultranacionalistickou stranu Obrození, anebo třináctičlennou levicovou koalici Spojená levice. Další je například Hnutí pro práva a svobody Delyana Peevskiho, zastupující zejména práva osmiprocentní turecké menšiny v zemi.

Kdo je Bojko Borisov?

Jako nejzajímavější a také nejkontroverznější v jeho životopise před vstupem do politiky by se dala považovat funkce člena ochranky generálního tajemníka bulharské komunistické strany Teodora Živkova. V roce 2006 jako starosta Sofie zakládá stranu GERB. Postupem let se z něj stane nejvýraznější postava bulharské politiky, a to zejména kvůli jeho působení ve funkci premiéra, kterou vykonával v podstatě nepřetržitě od roku 2009 až do roku 2021. Díky takto dlouhému období, které strávil v křesle premiéra, měl možnost silně ovlivňovat Bulharsko a jeho politiku. Jeden z hlavních volebních slibů, boj proti korupci, znamenal ve výsledku jen menší úspěch, ačkoliv je pravdou, že jisté pokroky Bulharsko v době, kdy vykonával funkci premiéra, zaznamenalo. Nejlepší obdobím v boji proti korupci byly politicky relativně klidné roky 2018 až 2021, kdy Bulharsko splnilo závazky, ke kterým se zavázalo v době vstupu do EU. Otázkou pro bulharské voliče zůstává, zdali je to dostatek s ohledem na opravdu dlouhé období, kdy byl Borisov premiérem. Současně je předsedou strany GERB a poslancem Národního shromáždění.

Jak funguje bulharský politický systém?

Na začátku 90. let si země bývalého východního bloku vybíraly svůj budoucí politický systém, mezi nimi bylo i Bulharsko a Československo. Pokud se země rozhodly zvolit si jako svůj systém parlamentí republiku, měly na výběr mezi jednokomorovým a dvoukomorovým parlamentem. Československo a posléze Česká republika si po vzoru velkých západních demokracií vybralo dvoukomorový parlament, kdežto Bulharsko pouze jednokomorový. V obou případech vykonává funkci formální hlavy státu prezident, avšak hlavní pravomoci má premiér a prezident zastává zejména reprezentativní roli. Bulharské národní shromáždění, jak se parlament nazývá, má 240 poslanců. Pro vstup do Národního shromáždění je potřeba překročit čtyřprocentní práh ve volbách, které se řádně konají jednou za čtyři roky. Mezi hlavní pravomoci parlamentu patří přijímání zákonů, schvalování rozpočtu, výběr a odvolávání premiéra a ministrů, plánování prezidentských voleb, vyhlašování války. V čele vlády stojí premiér.

Kam se bude ubírat bulharská politika dále?

V současnosti je bulharským premiérem Dimitar Glavchev a vládne vláda odborníků. Jak bylo zmíněno již na začátku článku v Bulharsku panuje velice napjatá situace, ve které není nikdo z aktérů schopen sestavit vládu. Tento rok proběhly již druhé volby do Národního shromáždění, avšak žádné výraznější změny se Bulharsko nedočkalo, stejně jako poslední čtyři roky. Z důvodu časté výměny vlád je velice těžké vytvořit dlouhodobou strategii, jak vést stát. Díky tomu, že volby dopadly v podstatě stejně jako minule, nelze říci zda budou strany seskupené v Národním shromáždění schopny sestavit stabilní vládu. Předseda vítězného uskupení GERB Bojko Borisov však prohlásil, že hodlá jednat s každým kromě strany Obrození. V současnosti se zdá, že se nejspíše strany znovu neshodnou, což by mělo za následek pokračování vlády odborníků a další předčasné volby.

Předně bychom si měli z Bulharska vzít velké ponaučení a také varování. Pokud nebudeme schopni sestavit vládu kvůli názorovým a častokrát i osobním problémům, nebude mít zemi kdo spravovat, a ta tak bude upadat do stále se zvětšujících problémů. Může se zdát, že velké koalice, která ostatně vládne i nám, nemají smysl nebo jsou, slovy některých politiků, podvod, stále se však jedná o demokraticky zvolenou vládu. České republice nezbývá, než doufat, že podobná situace nenastane, jelikož by mohla vést k zničení šancí budoucích generací.