Posledních pár dnů měsíce října. Slunce ještě trochu hřeje, listí postupně zlátne a opadává. Nad celou republikou vládne ospalá otupělost, ale v jednom městě se přece jen nespí. A ještě nějaký čas spát rozhodně nebude. Tím městem je malebná Jihlava, kde právě probíhá kulturní akce světového významu.
Na konci října se, kromě četných oslav Československé státnosti, událo ještě něco. V poklidném českomoravském městě Jihlava se uskutečnil Mezinárodní festival dokumentárních filmů. Kvůli již 23. ročníku se sem sjelo enormní množství diváku ze všech koutů České republiky i zbytku světa.
Tato dokumentární přehlídka se nade vše může pyšnit hlavně nepřekonatelnou atmosférou. Na rozdíl od svých slavnějších konkurentů je jihlavský festival stále ještě útulná, pohodlná a přátelská akce, kterou místní povětšinou vítají jako oživení podzimního města. Jihlava festivalem skutečně žije, poskytuje mu všechna kulturní místa včetně kina a divadel, ale i tělocvičen pro ubytování návštěvníků.
Letošní ročník má na svém kontě téměř 5 000 návštěvníků, přes 270 filmů a 200 diskuzí s jejich tvůrci. Prezentované dokumenty se představily v 11 sekcích od krátká díla přes snímky o politice, přírodě nebo erotice po současnou společnost a problémy, které hýbou světem. Festival také úzce spolupracuje s Filmovou fakultou v Praze, takže v rámci akce bylo možné zhlédnout i práce začínajících či pokročilých studentů uměleckých škol.
Česká stopa na festivalu
Jedním z široce zastoupených témat byla Sametová revoluce, která se letos dočká svého 30. výročí. O jejich produkci se zasadila hlavně Česká televize, například s dokumentem o českém herci Jiřím Potměšilovi nebo o snímcích z cyklu Příběhy 20. století. ČT uvedla i dva dokumenty, které sklidily velký úspěch mezi diváky v Karlových Varech – snímky Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.
Mezi další uvedené české filmy patřil pořad o bratrech Okamurových nebo vizuální poezie zastoupena ve snímku Jaroslav Kučera Deník, složeném pouze z osobních záběrů manžela slavné české režisérky Věry Chytilové.
Na cestě kolem celého světa
Jihlavský festival je plodem obrovské kulturní rozmanitosti, promítaná díla pochází skutečně ze všech koutů světa. Za východní Evropu stojí za zmínku rumunské Učit, pojednávající o učiteli, který nerespektuje osnovy, vyznává vlastní učební metody a snaží se v žácích probudit svobodné myšlení.
Mezi snímky, nahlížejícími na přírodu, zazářil společenský apel z Kanady pod názvem Antropocén: Epocha člověka, který diváka vybízí k přehodnocení vztahu člověka k přírodě.
Politicky úspěšným dokumentem byla Jeskyně, soustředící se na podzemní nemocnici v syrské Ghoutě, kde tým lékařů denně pomáhá stovkám lidí přežít, to vše prakticky bez pomůcek a přístupu k pokročilým zdravotnickým technikám. Přitom čelí nejen nástrahám války, ale i nedůvěře a předsudkům.
Jako debut roku 2019 byla zvolena belgická Afázie, výrazná svým specifickým vyprávěcím stylem, netradičním propojením dění na plátně s namluveným komentářem, způsobem jakým nahlíží na násilí a schopností vyvolat emoce.
Nejlepším českým dokumentem je letos Solo, příběh argentinského skladatele, který se po čase stráveným v psychiatrické léčebně vrací domů. Musí se naučit znovu žít v běžném světě a vrátit se ke své vášni – ke klavíru. Nejlepším světovým dokumentem bylo zvoleno dílo Fonja, vyprávění mladistvým delikventů, kteří se během několika měsíců naučili pracovat s kamerou a díky ní sdílet své příběhy a názory.
V neposlední řadě je nutné zmínit i diváckou cenu – tu si odnesl český film Postiženi muzikou o hudebním kroužku Jedličkova ústavu, dnes známým jako kapela The Tap Tap.
Festival v Jihlavě divákům přináší ty nejlepší a nejzajímavější dokumenty z celého světa. Zároveň dokazuje, že dokument už rozhodně není pouze podřadný filmový žánr, který jen reflektuje skutečnost, ale je to malý svět, fungující sám za sebe, do kterého rozhodně stojí za to nahlédnout.
