Je sobota odpoledne. Ten čas, kdy vesele ležíš v posteli, sleduješ filmy, obědváš zmrzlinu a snažíš se dát zase do kupy, abys byl schopen přežít další školní týden. Když tu náhle dojde k nečekané změně plánu. Z mobilu se ozve ten známý uspokojivý zvuk, který ohlašuje, že máš kamarády.
„Ahoj, nechceš se přidat k naší partičce a vyrazit večer na Signal festival?“ objeví se ti na prasklém displeji. A následuje další zpráva: „Možná pak zajdeme i někam na jídlo nebo tak něco :-)“. Zní to skvěle a ty tedy uděláš trochu drahoty, jakože nevíš, jestli budeš mít čas a následně se ochotně necháš přesvědčit, že teda jo.
Je sobota večer. Společně s ostatními se snažíš rozchodit mapku aplikace Signalfest. Hodnocení aplikace v Google Play je 2,2. A ty záhy zjišťuješ proč. Polovině nejde nainstalovat, druhé polovině zase po spuštění padá. Nakonec se nám povede ji na dvou telefonech spustit, ale je tu další problém. „Proč ty mapky vypadají úplně jinak?“ ptá se udiveně kamarádka. „Jo, oni ty místa nějak předělávali a ještě to asi neoptimalizovali,“ ozve se někdo ze skupinky, jež se sklání nad našimi telefony. Mapku, kde se ještě zobrazuje instalace na Náměstí Míru, tedy vyřazujeme ze hry a vydáváme se ke Klementinu.
Placený, fronta jako prase.
Další v pořadí je Kostel U Salvátora.
Placený a začíná to jenom jednou za hodinu.
Klášter sv. Anežky České několikrát obcházíme, abychom zjistili, kde to vlastně přesně je. Nakonec nacházíme zrcadla, která jsou nasvícena různými barvami. „Hm, tak asi jdeme zase dál, ne?“ ozve se první hlas po minutě tichého pozorování světýlek. „Hm, asi jo“ odpovídám sklesle.
Obcházíme ještě poslední dvě instalace na Starém Městě. Jedna je zase placená a druhá je nasvícená zeď, která má reagovat na pohyb světelnými ovladači. Čekáme asi 10 minut a pak netrpělivě rychlým chvatem zbavuji malou holčičku jejího ovladače. „Ha, teď si to konečně užiju já,“ říkám si v duchu. Chopím se ovladače a zběsile s ním máchám nahoru a dolu, doleva a doprava, udělám kroužek, poskočím si a znovu celou sestavu opakuji. Ale ono nic. Nic se neděje. Na zdi dál blikají světýlka a já odevzdávám ovladač lehce nervózní mamince plačící holčičky. „No jo, pardon.“
Staré Město tímto máme za sebou. Na Karlín se už nikomu nechce, takže pokračujeme rovnou na Malou Stranu. Tam navštívíme Nosticovu zahradu, která sice není nic moc, ale alespoň je fotogenická, takže pořídíme pár „stories“ na Instagram, a pokračujeme ještě na Petřín na trabanty. Sice nechápeme, jak trabanti a staré televize souvisí s festivalem světla, ale uznáváme, že jsou docela hezký.
Je okolo desáté hodiny večer. Všichni se snažíme působit alespoň trochu intelektuálně, ale je nám jasné, že poslední půl hodiny myslíme na to samé. Jsme kousíček od pizzerie Einstein, kde mají studenti 1+1 pizzu zdarma a akci na drinky. „Jak tak o tom přemýšlím, tak v Einsteinovi to taky docela hezky bliká,“ praví někdo z naší party. No a o zbytku večera a noci je rázem rozhodnuto.
V průběhu noci mě kontaktuje někdo z redakce, jestli bych nechtěl napsat recenzi na Signal Festival. Fakt tou dobou netuším, co tam napsat a jak to napsat, ale závěr je jasný. Bude znít takto:
„Světelná instalace v Einsteinovi je určitě nejhezčí zážitek z celého Signal Festivalu. Je navíc přístupná po celý rok a můžete si ji vychutnat z pohodlí měkkých kožených sedaček. Musím pochválit i vynikající pizzu a širokou nabídku drinků.“
Tak až bude příští rok zase Signal Festival a vy budete vybírat, kam zajít, tak prosím, nechte kulturu na jindy a zajděte někam, kde to máte rádi. Vzhledem k tomu, že všichni jsou venku na Signalu, tak jindy přeplněné podniky budete mít jenom pro sebe a za to ten festival rozhodně stojí.
