Českou veřejnou debatu o školství v posledních měsících opanují dvě témata: dlouhodobá distanční výuka z důvodu pandemie a s tím související podoba letošních maturit. Studentské listy se rozhodly z tohoto mainstreamu pro jednou vykročit. Vyzpovídali jsme studenty středních a vysokých škol v zahraničí. Jak to je s fungováním škol během pandemie v jejich zemi? Řeší jiné státy v souvislosti s distanční výukou podobné problémy jako Česko? Je současná situace českého vzdělávání v zahraničním kontextu skutečně natolik špatná? A jak aktuální situaci sami zvládají? Zeptali jsme se studentů z Rumunska, Bulharska, Spojeného království, Španělska, Polska a Malty. 

Zpovědi jsme získali díky našim kontaktům na zahraniční studenty. Následně jsme je drobně poupravili (doplnili kontext, který nemusí být pro českého čtenáře zřejmý) a přeložili do češtiny z anglického originálu.

Ana, studentka fakulty matematiky a informatiky na Univerzitě Cluj-Napoca, Rumunsko

Jsem v prvním ročníku na vysoké škole a studuji informatiku na univerzitě Cluj-Napoca, druhém největším městě Rumunska. Vzhledem k vysokému počtu případů koronaviru zaznamenaných v našem městě se univerzita rozhodla, že veškerá letošní aktivita proběhne on-line. Zpočátku to pro mě bylo trochu obtížné, protože v mém ročníku jsem nikoho neznala a neměla jsem šanci se osobně setkat se svými spolužáky a učiteli. Také rytmus výuky byl odlišný. Uvědomila jsem si, že většinu času trávím sezením na židli před obrazovkou, což bylo trochu únavné, ale zároveň úžasné, protože jsem měla příležitost mluvit z domova s lidmi z různých míst. Postupem času jsme si na situaci začali zvykat. Učitelé se během hodin snažili organizovat různé aktivity, díky nimž jsme mohli více komunikovat mezi sebou a měli pocit, že navzdory vzdálenosti mezi námi jsme ve skutečnosti spolu ve stejné třídě. Je to pro nás všechny velká výzva, ale s trochou trpělivosti a silné motivace růst a učit se nové věci si myslím, že dokážeme překonat všechny překážky!

Co se týče situace mimo moji univerzitu, tak vím, že on-line škola byla obtížná zejména pro děti na základních školách, ale také pro studenty středních škol, protože v mnoha případech studenti neměli vhodné zařízení k účasti na on-line výuce nebo k odesílání domácích úkolů (některé vzdělávací aplikace nefungují na všech typech tabletů nebo telefonů). To se děje také v některých rodinách s více dětmi, které potřebují zařízení, jejichž počet je omezen, k výuce současně, a proto se musejí ve výuce střídat. Pokud je míra počtu případů covidu registrovaných v jednom městě méně než 1 na 1000 lidí, školy jsou zde otevřené. Mezi 1 a 3 nakaženými z tisíce lidí je kód „žlutý“, což znamená, že do školy chodí pouze studenti v posledním ročníku (8. ročník a 12. ročník), kteří mají letní zkoušky, a ostatní jsou on-line. Pokud je sazba více než 3 nakažených z tisíce, platí „červený“ kód, takže každý se musí učit z domova (navíc platí další omezení i mimo školy).

Elisaveta, studentka Matematické střední školy v Sofii, Bulharsko

Jsem v jedenáctém ročníku (v Bulharsku se ročníky na střední a základní škole sčítají, Elisaveta tak studuje z českého pohledu ve druhém ročníku na střední škole, pozn. red.) a studuji na matematické škole v Sofii. Rok tady v Bulharsku byl docela drsný, ale stále to zvládáme. Od vypuknutí pandemie jsme většinou studovali on-line prostřednictvím aplikace Microsoft Teams. Ministr školství se však nyní rozhodl vrátit nás do školy, ale ve třech skupinách, střídajících se po dvou týdnech. Atmosféra v naší škole je poměrně klidná vzhledem k tomu, že se zde živě učí vždy pouze třetina studentů. Přirozeně bychom měli mít během pobytu uvnitř školní budovy vždy roušky. Kromě toho se vždy před vstupem do školy měří tělesná teplota. U hlavních dveří jsou malé brány, které lze otevřít pouze čipy, které jsme od školy dostali, tak, aby se po budově kvůli riziku nákazy zbytečně nepohyboval nikdo kromě studentů a zaměstnanců školy. Tolik k situaci v mé škole v uplynulém těžkém roce.

Elizabeth, studentka historie a sociologie na Univerzitě Sussex v Brightonu, Spojené království

Jsem studentkou historie a sociologie na univerzitě v Sussexu. Nyní se zde ve Spojeném království nacházíme ve svém třetím národním lockdownu, takže většina studentů je nyní již relativně zvyklá na on-line výuku. Obecná protiepidemická opatření jako ta, že můžeme jít ven cvičit nebo nakoupit základní věci pouze jednou denně, způsobují, že se nám nedostává téměř žádné osobní interakce. Mnoho studentů se ze samostatného bydlení na kolejích nebo v bytech vrátilo zpět k rodičům, aby nemuseli platit za drahé nájmy v Brightonu v době, kdy je univerzita uzavřená a ušetřili tak. Co se týče samotné výuky, většina mých přednášek je předem nahrávána a poté zveřejňována online, semináře poté máme přes videohovory skrze platformu Zoom. Je těžké zůstat motivovaný, když trávíte většinu času na notebooku, ať už sledováním online přednášek nebo odpovídáním na hromadu mailů s úkoly, kterými jsme denně bombardováni. Ačkoliv mnoho našich lektorů chápe složitou situaci, ve které se jako studenti nyní nacházíme, nedostáváme od naší univerzity žádnou vzdělávací, finanční ani emocionální podporu. Většina britských studentů má pocit, že je zdejší vláda obětovala jako první, poté, co došlo k nárůstu počtu případů nemoci, a následně je naopak zcela ignorovala. Všichni se nemůžeme dočkat, až lockdown skončí a bude proočkován dostatek populace, abychom mohli znovu zažít „normální“ univerzitní život.

Razvana, studentka kriminologie na univerzitě (konkrétní školu si nepřála uvést), Španělsko

Studuji kriminologii na jedné ze španělských univerzit. Covidová opatření v zemi konkrétně zasáhla moje studium v tom, že nemůžu být na naší univerzitě přítomná naživo a všechno tak probíhá on-line. V současné situaci se vždy při online výuce snažím představit si, že jsem ve skutečné třídě naživo a soustředit se výklad. Krom toho, že se všechny hodiny přenesly do on-linu, je ale forma výuky velmi podobná jako dříve: pořád se zakládá hlavně na samostudiu z knih. K obecné situaci na španělských školách v době pandemie mohu říct, že se liší region od regionu. Někde jsou otevřená vzdělávací zařízení pouze pro poslední ročníky, zatímco mladší žáci studují on-line. Vysoké školy v některých regionech fungují hybridně: studenti jsou rozděleni do dvou velkých skupin a v distanční a prezenční výuce se střídají po týdnech. Na mnohých španělských školách tak aktuálně funguje kombinace on-line a klasické výuky.

Michał, student obecné střední školy (konkrétní školu si nepřál uvést), Polsko

Studuji poslední ročník střední školy – v Polsku máme tři typy středních škol: technické, odborné a obecné. Ta moje je obecná. Polská vláda prohlásila, že školy budou otevřené až po naočkování všech učitelů. To ale bude s tímto tempem trvat dost dlouho. Takže se učíme online a zjevně ještě nějakou dobu budeme. Panuje také nejistota ohledně středoškolských závěrečných zkoušek. Ty se měly původně konat v květnu, ale nevíme, jestli nebudou odloženy. To je problém z toho hlediska, že jejich výsledky se dozvíme přirozeně později. Ti, kteří chtějí studovat v zahraničí, by potom nemuseli stihnout tamní přijímací řízení. Přesně tohle se stalo loni: ti, kteří plánovali studium mimo Polsko, měli zkrátka smůlu. Buď museli studovat na domácích univerzitách, nebo si dát „gap year“.

Mně osobně se daří dobře: on-line výuka pro mě není tak náročná jako ta ve škole, díky čemuž se mi podařilo zlepšit svoje známky. Za nejlepší výsledky v celé škole jsem potom dostal vládní stipendium, jak je v Polsku zvykem. Díky tomu, že nemusím denně dojíždět do školy, mám mnohem více volna. Je to pro mě mnohem pohodlnější a mohu si efektivněji rozvrhnout čas. Zároveň ale musím říct, že on-line výuka mnohým naopak dělá problémy. Ačkoliv spoustě z nás se zlepšily známky díky tomu, že mohou podvádět při testech, někteří řeší například problémy s internetovým připojením, kvůli čemuž se nemohou naplno účastnit on-line hodin a odevzdávat včas domácí úkoly přes platformy typu Microsoft Teams.

Jean-Claude, student sportovní střední školy (konkrétní školu si nepřál uvést), Malta

Studuji v prvním ročníku na střední škole zaměřené na sport. Pandemie výuky zasáhla velmi citelně. Nemůžeme trénovat a hrát na sportovních hřištích, protože je to z epidemiologického hlediska riskantní. Ke kolektivnímu sportování se nemůžeme scházet i proto, že je obecně omezené shromažďování na maximálně čtyři osoby. Všude také musíme nosit roušky. A s těmi se sportuje dost špatně.