Všichni chceme pochopit svět. A jedním ze způsobů, jak nám naše (sociální) poznání toto umožňuje, je formování konceptů – mentálních seskupení podobných objektů, lidí, nápadů nebo událostí. Rádi věci spojujeme dohromady. Koncepty zjednodušují naše myšlení tak zásadním způsobem, že se obvykle nemusíme zastavovat a přemýšlet o jejich použití. Už tam prostě jsou.

Bez těchto konceptů bychom pro všechno potřebovali jedinečné jméno. Naše koncepty často organizujeme vytvářením tzv. prototypů – mentálních obrazů nebo vrcholných příkladů dané věci. Koncepty urychlují naše myšlení, ale také v našem myšlením mohou vést k předsudkům, a to, pokud uvidíme něco, co neodpovídá našim prototypům.

Sociální poznání, jež spadá pod sociální psychologii, je studiem toho, jak lidé přemýšlejí o svém sociálním světě a jak dospívají k soudům, které pomáhají interpretovat minulost, chápat přítomnost a s trochou nadsázky, předpovídat budoucnost. Myslíme si, že naše (sociální) poznání funguje jako počítač – logicky zpracovává informace. Ale ten kus hmoty, který nám leží v naší lebce toho zvládne mnohem víc, než je jen pouhá matematika.

Jelikož, jak jste si už určitě všimli, věci, které dělá, rozhodně nejsou vždy logické. Sociální psychologové se zajímají o to, jak sociální svět ovlivňuje myšlení lidí. Nicméně, zatímco sociální svět je objektivní realita, která ovlivňuje chování lidí, lidé zřídka přemýšlejí o sociálním světě objektivním způsobem. To, jak lidé vidí a vnímají svět prostřednictvím informací, které vnímají svými smysly, ovlivňuje jejich interpretaci jiných lidí v sociálním světě

Sociální psychologové tvrdí, že lidské mentální procesy, nebo kognice, ovlivňují, jak lidé přemýšlejí o sociálním světě. Činí tak prostřednictvím toho, co sociální psychologové nazývají schematické zpracování. Sociální schémata jsou kognitivní struktury, které obsahují znalosti sociálního světa. Sociální schémata zpracovávají informace pomocí našeho sociálního poznání a vnímání. Tyto informace poté lidem pomáhají pochopit složitý sociální svět, ve kterém žijí.

Zatímco kognitivní věda se zabývala způsobem, jakým lidé vnímají, chápou, ukládají a pamatují si fyzické podněty a objekty, důraz v rámci teorie sociálního schématu a výzkumu se týkaly vnímání a zpracování sociální informace, tj. informace o lidech, skupinách a různých událostech. Schematické zpracování odkazuje na použití schémat k uspořádání smyslové informace.

Samozřejmě se s našimi schématy nerodíme. Tak odkud pocházejí? Podle sociálních psychologů pocházejí schémata lidí z různých zdrojů, z nichž všechny jsou vzájemně propojeny. Prvním zdrojem schémat je socializace. Tedy rodiče, učitelé a masmédia učí lidi, jaké jsou typické atributy a vlastnosti objektů. Lidé se v dětství často učí, jaké jsou typické atributy a vlastnosti např. slavného televizního herce tím, co jejich rodiče o daném herci řeknou. Druhým zdrojem schémat jsou lidé z masmédií. Ti nás učí schémata o určitých objektech a událostech, skrze jejich vystavení v hromadných sdělovacích prostředcích.

Například i když se mnoho lidí nikdy nesetkalo s prezidentem České republiky, lidé stále mají pro prezidenta své schéma. Třetím zdrojem schémat je reálná zkušenost lidí. Jakmile lidé mají nějakou osobní zkušenost s konkrétním objektem, vytvoří si pro tyto objekty svá schémata. Lidé myslí pomocí schémat. Ale proč tomu tak je? Za prvé: použití schémat nám zjednodušuje už tak velmi komplikovanou realitu.

Lidé se neustále střetávají s podněty. Všechny podněty, které lidé zažívají najednou, jsou nekonečně složité. Lidské kognitivní zpracování je však omezené a přijmutí všech podnětů do vědomí najednou, nás ochromuje. Schémata pomáhají lidem vypořádat se se všemi podněty tím, že je zařazují do určitých kategorií. Filtrováním těchto podnětů, které nejsou důležité pro daný úkol, pomáhají lidem soustředit se na podněty, které jsou v daném úkolu důležité. Druhou výhodou schematického zpracování je, že schémata pomáhají naší paměti.

Paměť je ze své podstaty omezená a kvůli komplikované povaze reality, člověka, který si pamatuje všechny podněty, kterým byla vystavena za jediný den, může přemoct a způsobit tak to, že zapomene na všechno, co si v minulosti pamatovala. Schémata pomáhají paměti lidí, protože díky nim si lidé pamatují pouze relevantní informace o objektu, který má, co do činění se schématem. Například schéma pro svatební obřad pomáhá lidem zapamatovat si věci o této události, které jsou důležité pro zapamatování. Jako to, co nevěsta měla na sobě, nebo co bylo řečeno během svatebních slibů.

Třetí výhodou schematického zpracování je, že schémata pomáhají lidem vyvodit závěry o objektech na základě schémat, která lidé o těchto objektech mají. Například většina lidí by se neobrátila na dělníka ohledně legitimní lékařské rady, protože schémata lidí o dělnících pomáhají lidem odvodit, že tyto druhy jednotlivců pravděpodobně nemají žádné větší vzdělání v oblasti medicíny. Schematické zpracování má však dvě strany.

Zatímco existují zjevné výhody schematického zpracování, sociální psychologové také objevili několik znevýhodnění k tomuto způsobu myšlení. Zaprvé: schémata mohou způsobit percepční zkreslení nebo předpojatost toho, jak lidé vidí a jak si interpretují svět. Lidé často vytvářejí pozitivní nebo negativní schémata o politicích a celebritách. Jakmile dojde k vytvoření těchto schémat, lidé mají tendenci vnímat tyto jednotlivce a pamatovat si je způsobem, které podporují schémata, která si z těchto jednotlivců vytvořili.

Druhou nevýhodou schematického zpracování je, že schémata často přetrvávají i poté, co lidé obdrží nepotvrzující důkazy pro konkrétní schémata. To se nazývá efekt přetrvávání, protože schémata mají tendenci vytrvat navzdory důkazům, které je přesvědčují o tom, že se mýlí. Například většina schémat lidí pro knihovníka nezahrnuje knihovníkovu lásku k žánru drum and bass, ale i když se člověk setkal s několika knihovníky, kteří drum and bass milovali, jeho schéma pro knihovníky se pravděpodobně nezmění.

Dále čtvrtou nevýhodou schematického zpracování je, že schémata způsobují, že jednotlivci vyhledávají informace, které jejich schémata – ač mohou být chybná – potvrzují. Tomu se říká konfirmační zkreslení. V zásadě mají lidé tendenci chtít udržovat schémata, která mají, a proto vyhledávají informace o objektech, které potvrdí jejich schémata o těchto objektech. Takže díky způsobu, jakým komunikují s ostatními, mohou i svá schémata o ostatních potvrdit. Sociální svět je plný nejednoznačných informací, a tak způsob, jakým lidé interpretují tyto informace, často závisí na tom, jaká schémata lidé používali k interpretaci těchto informací.

Představte si například, že člověk vidí v pražském metru osobu, která si pro sebe nesouvisle mumlá, houpe se na svém sedadle sem a tam a obtěžuje přitom ostatní cestující. Chování tohoto muže by mohlo být interpretováno různými způsoby. Někteří lidé si například mohou myslet, že tento muž je opilý, jiní lidé si naopak mohou myslet, že trpí nějakou duševní chorobou. Otázka, na kterou je třeba odpovědět, je tedy to, co určuje, která schémata lidé použijí k interpretaci informací, které přijímají od svých smyslů.

Sociální psychologové tvrdí, že lidé většinou používají schémata, která jsou pro ně nejpřístupnější. To znamená, že lidé s největší pravděpodobností používají schémata k interpretaci informací, které jsou v popředí jejich mysli. Schémata, která lidé v minulosti neustále používali, jsou nejpřístupnější. Například pokud se v něčí rodině vyskytují případy alkoholismu, schéma opilce nebo alkoholika bude pro ně velmi přístupné. Z tohoto důvodu by tato osoba s největší pravděpodobností interpretovala chování muže v pražském metru jako opilého.

Pokud se však v rodině . Pokud se však v rodině člověka vyskytují případy duševních onemocnění, měla by daná osoba schéma duševně nemocné osoby snadno přístupné, a proto by s větší pravděpodobností interpretovala příčinu chování muže jako duševní nemoc. Schémata jsou přístupnější, pokud tato schémata souvisejí s aktuálním cílem, kterého se osoba pokouší dosáhnout. Předpokládejme například, že osoba absolvuje hodiny psychologie, kde se dozví vše o duševních onemocněních, jako je deprese, bipolární porucha, schizofrenie atd.

Vzhledem k tomu, že tato osoba navštěvuje tyto hodiny, schémata související s duševním onemocněním jsou pro tuto osobu snadno přístupná a jedinec si tak s největší pravděpodobností začne interpretovat nejednoznačné chování lidí jako známky duševní nemoci.

Vzhledem k tomu, že tato osoba má přístupná schémata duševních chorob, je proto pravděpodobné, že interpretuje chování muže v pražském metru jako příznaky duševní nemoci. Sociální psychologové tvrdí, že u přístupnějších schémat je pravděpodobnější, že budou použita k interpretaci nejednoznačných informací, pokud byla tato schémata předem připravena. Tak se nazývá efekt primingu.

Základem tohoto efektu je, že nedávné zkušenosti zvyšují dostupnost schématu a tím ovlivňují úsudek lidí. To znamená, že určité schéma není vždy přístupné, ale je připraveno něčím, o čem člověk přemýšlel nebo dělal před setkáním s nejednoznačnou událostí.

Například, pokud by člověk byl minulou noc venku a viděl spoustu opravdu opilých lidí, schéma opilého člověka by pro něj bylo velmi přístupné, takže by s větší pravděpodobností interpretoval chování muže v pražském metru jako opilé.

Schémata jsou v zásadě kognitivní struktury, které organizují komplexní informace smysluplným způsobem tak, abychom měli snadný přístup k informacím v případě potřeby. Propůjčují strukturu našemu vnímání a pomáhají nám tak pochopit svět.