Režisér a producent Jan Lengyel podniká v oblasti audiovize už od osmnácti let. Ve svých projektech rád dává prostor mladým lidem, což ho od ostatních producentů do značné míry odlišuje. Podle něj je důležité, aby mladí lidé točili filmy třeba i proto, že nebudou mladí navěky.
Měli by mladí lidé točit filmy?
Samozřejmě, že měli. Mladí lidé nebudou navěky mladí a v našem mediálním prostoru rozhodně chybí autentická témata a příběhy, se kterými by se mladí lidé mohli identifikovat. Příběhy milionářů, super miss a tajných agentů prostě nežije většina populace. Takže má určitě smyls, když se mladí lidé budou více angažovat v multimediální tvorbě a později se s jejich prací budeme setkávat v televizi a na plátnech kin.
O vás je známé, že dáváte šanci mladým lidem, zapojujete je do projektů…
Ano. Kromě jiného učím i na dvou školách a potkávám se s mnoha mladými lidmi, kteří mají zájem o audiovizuální tvorbu. Mezi takové aktivity patří například i umělecké kurzy Ambroziáda, kde už jsem sice dlouhou dobu nebyl, ale vzniklo zde mnoho přátelství, která přetrvávají dodnes. A popravdě řečeno si tam je člověk i schopen vytipovat, kdo by mohl být jeho budou spolupracovník. To samé platí o škole. A právě tyto lidi často oslovuji na spolupráce a rád si je beru na natáčení. Napřed jako asistentské profese a potom, když se osvědčí a trochu se vyznají na place, mohou postoupit výše. Mimochodem tohle většinou není o nějakém konkrétním oboru ve škole, ale o konkrétním člověku a jeho motivacích.
Měl by se ve výuce dávat větší prostor praxím u filmu?
Rozhodně ano. Teorie je určitě potřebná věc avšak nejlepší škola je život, respektive praxe. Hodně mých kamarádů mi řeklo, že po několika dnech na filmovém natáčení se naučili více než za tři roky ve škole. Něco na tom asi bude.
Měla by se audiovizuální výchova učit už na základní škole?
Myslím si, že by to bylo velice praktické a přínosné. A to nejen proto, že dnes žijeme v době dost audiovizuální. Skoro každý má dnes instagram, tiktok a další platformy, kde je audiovizuální obsah nedílnou náplní profilů. Osobně jsem překvapen, jak velkou proměnou prošla kvalita obsahu i na těchto uživatelských sítích.
Plní dneska podle vás „dramaťak“ svojí roli?
Jestli myslíš takové ty klasické dramatické kroužky při školách, tak si myslím, že určitě ano. Ono opravdu hrát a být na kameře přirozený, není opravdu tak jednoduché, jak se muže na první pohled zdát. Plus tady máme rozdíly mezi divadelním a filmovým herectvím.
Roky učíte na konzervatoři. Je něco co vás na této práci štve?
Ano, lidi. Jinak to mám docela rád.
Využil jste zkušenosti ze školství pro film Bastardi, který se ve školním prostředí odehrává?
Tohle je spíš otázka na scénáristu, tedy na Tomáše Magnuska. Ten při psaní scénáře samozřejmě vycházel i ze svých zkušeností pedagoga ve speciálním školství. Já teď naopak využívám některé postupy z Bastardů, a sice že často studentům žeru svačiny a píchám je propiskou pod žebra.
Teď máte v kinech Děti Nagana. Jaké bylo natáčení? Bylo těžké sehnat peníze?
Děti Nagana jsou opravdu výjimečným filmem. U tohoto filmu jsem byl v roli producenta spolu se svými několika dalšími kolegy. Takže si určitě nemohu přisvojovat zásluhy sám. Nicméně profinancovat v dnešní době film je opravdu velký oříšek. Zvláště pokud nemáte fond kinematografie nebo od začátku televizi jako spoluproducenta. Což byl přesně náš případ. Ale my jsme se hecli, trochu zariskovali a osud nám do cesty nakonec přihrál spolehlivé a skvělé parťáky v podobě našich koproducentů.
Co plánujete do budoucna?
V současné době připravuji několik celovečerních filmů v různém stádiu vývoje. Jedním z klíčových projektů nadcházející sezony bude film Nelítostně a v produkci Visual Riders plánujeme poměrně ambiciózní projekt, který vzkřísí dinosaury a prehistorická zvířata. O tom se ale zatím nemohu příliš mnoho rozpovídat. Také plánujeme do výroby jednu takovou příjemnou, modernější pohádku. S dalším produkčním týmem pak pracujeme preprodukci filmu Krev pro Rusalku, na motivy úspěšné fantasy knihy Kristýny Sněgoňové.
Jak se může mladý člověk do vašich projektů zapojit?
Šance je vždycky, pokud to dává smysl. Přeci jen na velkém natáčení s profi štábem si nemohu dovolit suplovat kurzy či školu, ale zase rád oslovuji ty mladé lidi, které už znám a kteří už prokázali určitou míru svojí erudice v dané oblasti. Tím teď myslím například vztah k filmové technice, znalost postupů a tak. Takže jinými slovy: není to otevřená nabídka úplně pro každého, ale spíš pro ty lidi, kteří se osvědčili v asistentských profesích na těch menších projektech.
Jsem toho názoru, že dnešní mladí lidé mají obrovské možnosti, které jsme my (jsem věková skupina 60 – 70) v jejich věku neměli. Mají k dispozici prostředky, jimiž lze vytvořit film ve velmi slušné technické kvalitě na vysloveně amatérské úrovni. Nejde jen o ,natoč mobilem‘, ale i o možnostech střihu, prolínaček atd. prostředky, které jsou oficiálně k dispozici zcela zdarma.
Sám jsem před pár lety vyrobil výukový film o vyšetření vody a potřeboval jsem k tomu pouze metapost, ImageMagick, mencoder (dnes bych asi použil už ffmpeg), TeX, perl (pár skriptů se základními příkazy) a nějaké textové editory (taky fotoaparát v mobilu). Dnes bych už uměl použít i 3D animace v programu POVRay.
Opravdu není nutné nějaké drahé vybavení, daleko více se asi cení neotřelý nápad, technicky to v dnešní době zvládne i ,mírně vycvičená opice s příručkou na kolenou‘.
A lze se nechat inspirovat také např. fanfilmy, tvořenými skupinami amatérů – fanoušků toho či onoho TV seriálu či knihy.