Právě si prohlížíte Je nemorální učit se rusky? Nastal čas změnit postoj k ruštině, v aktuální krizi to může pomoci

Když jsem se rok a půl zpátky začala věnovat ruštině, setkala jsem se s názory, že je to nemorální. Proč? „Protože Rusko nemám rád a nechci se s nikým z té země bavit.“ Tento emocionální argument dle mé zkušenosti reprezentuje podvědomý pohled větší části české společnosti. Zároveň nesouvisí se současnou agresí Ruska na Ukrajině, ale je tu přítomný už delší dobu.

Prostě nechci

Protiruské nálady v Česku nevznikly na zelené louce, nepřátelství vůči Rusům se předává z generace na generaci od invaze ruských vojsk do Československa v roce 1968. V dnešní době lidem vadí kromě agresivní zahraniční politiky Ruska také přítomnost ruské mafie v Česku a vlastnictví mnoha nemovitostí a firem v Česku ruskými oligarchy. V roce 2016, dva roky po ruské anexi Krymu, odpovědělo v průzkumu pouze 26 % Čechů, že mají na Rusko pozitivní názor, což z Ruska dělá jednu z Čechy nejvíce nenáviděných zemí.

Když se vrátíme zpět k ruštině, je třeba vnímat, že učení jazyka s sebou vždy nese nutnost strávit stovky a stovky hodin nejen nad lingvistikou, ale i kulturně politickým kontextem. Přináší s sebou potřebu mluvit s rodilými mluvčími, a navíc mívá ještě další cíl. Málokdo se učí jazyk s předpokladem, že mu k ničemu nebude, a i pokud ano, tak v průběhu učení tento názor pravděpodobně změní, protože chce svoje znalosti přece jenom nějak využít, a aspoň se do dané země podívat. Pokud nechcete ztroskotat už na prvním kroku, tak si chtě nechtě musíte vypracovat alespoň k nějakému aspektu jazyka a s ním spjaté kultury pozitivní vztah a nějakou motivaci.

Takže ano, pokud Rusko tak nějak přirozeně nemáte rádi a nechcete s ním mít nic společného, tak opravdu jenom velice těžko naleznete vůli k tomu naučit se ruštinu. S největší pravděpodobností vás to ani nenapadne, protože proč by mělo. V okamžiku, kdy ruská vojska brzy ráno 24. února vstoupila na Ukrajinu a začala tak v posledních desetiletích v Evropě bezprecedentní agresi, se však tohle mohlo pro mnoho lidí změnit.

Pár dat

Ruština je nejrozšířenějším slovanským jazykem. Na celém světě jí hovoří 258 milionů lidí, a není úředním jazykem pouze v Rusku, ale také v Bělorusku, Kazachstánu a Kyrgyzstánu. V mnoha zemích se pak nacházejí významné rusky mluvící menšiny (Pobaltí, Uzbekistán či Izrael), a ve velké části Asie, zejména v postsovětských republikách, se domluvíte spíše rusky než anglicky.

Co se týče Ukrajiny, ruština je rodným jazykem bezmála třetiny obyvatel – údaje uvádí 29,6 %. Velká část obyvatelstva je však bilingvní a hovoří oběma jazyky. Při svém dobrovolničení v Organizaci pro pomoc uprchlíkům jsem se v posledních týdnech setkala jenom velice zřídka s uprchlíky, kteří by rusky vůbec nehovořili. Dle informací od mojí známé z Ukrajiny je součástí etikety na Ukrajině zvyklost, že pokud někdo na vás začne hovořit rusky, tak mu odpovídáte také rusky, a stejně tak s ukrajinštinou. Není to však tak, že by si jazyky byly výrazně podobné – zdaleka si nejsou tak blízké jako čeština a slovenština.

V tomto kontextu je však dobré zdůraznit, že na Ukrajině se rodný jazyk nerovná automaticky národní příslušnosti. To, že má někdo jako rodný jazyk ruštinu, neznamená, že se považuje za příslušníka ruské menšiny na Ukrajině, spíše se bude identifikovat jako Ukrajinec. A agrese ze strany Ruska tuto tendenci ještě posílila.

Nastal čas změnit postoj k ruštině?

Ve školách se dneska už ruština učí jenom zřídka. Jako druhý jazyk dostává spíše přednost němčina, španělština či francouzština, a pokud se tedy někdo chce rusky naučit, spočívá to spíš na jeho vlastní iniciativě. K tomu by nyní mohla motivovat snaha domluvit se s novými spoluobčany, kteří k nám z Ukrajiny uprchli či touha lépe celou situaci pochopit.

Ať chceme nebo ne, komplexní porozumění tomu, co se vlastně teď děje, nelze bez znalosti ruštiny. Čtení ruských oficiálních i opozičních zdrojů nám dodává obrázek, který se znalostí pouze angličtiny a češtiny nikdy nezískáme. Schopnost porozumět ruskému textu nám pak naopak může otevřít dveře k pochopení fungování ruské propagandy, ale i ukázat nám v jádru pravdivé zprávy, které pro západní svět nejsou zas tak podstatné, a proto je v našich zdrojích příliš nenajdeme, ale pro Rusko jsou nějakým způsobem zásadní. Také můžete číst zprávy opozičních či studentských médií, které jsou protiválečně zaměřené, a snaží se šířit informace o zvěrstvech páchaných ruskými vojáky ještě náruživěji než většina médií u nás, aby zprávu dostali mezi své spoluobčany.

A proč bychom měli o takové porozumění usilovat? Osobně jsem přesvědčená, že odvracení se od Ruska, protože ho jednoduše od přírody nemáme rádi, je v určitém slova smyslu kontraproduktivní. Pokud totiž chceme někdy v budoucnu najít s touto zemí společnou řeč a zabránit tak dalším excesům z její strany, je toto porozumění potřeba.

Osobně mi teď znalost ruštiny ale hlavně umožňuje efektivněji pomáhat. Jak bylo zmíněno výše, Ukrajinci rusky povětšinou umí, a i přes snahu naučit se česky jim bude jazyková integrace chvíli trvat, tak proč jim nejít naproti? Určitě to lze dělat i tím, že se budeme učit ukrajinsky, ale tam narazíme na vícero problémů, zejména co se týče menšího množství učebních materiálů, kurzů, učitelů, a také na výrazně nižší možnost využít jazyk i v budoucnu.

A co ta morálka?

Ale stejně. Když se začnu učit rusky, nevyhnu se učebnicím s texty o moskevských a petrohradských památkách, o ruské politice, o Puškinovi a dalších představitelích ruské kultury. Budou mě učit ruští učitelé. Nebudu potom tak trochu kolaborant s ruským systémem?

To už je samozřejmě otázka, kterou si musí každý vnitřně zodpovědět sám. Osobně však takový pohled nemám. Mám v současné chvíli dva učitele ruštiny, oba to jsou velmi otevření lidé, kteří s válkou nesouhlasí, jeden z nich kvůli ní dokonce Rusko opustil. Bavit se s nimi o válce a o jejích dopadech na naše životy považuji za jedny z nejvíc obohacujících částí každého mého týdne. Prohlubují nejenom moje jazykové schopnosti, ale i naše vzájemné porozumění. Stejně tak mi s porozuměním ruské mentality a nálady v zemi pomáhají i zmíněné texty o Rusku, ať už jsou o ruském baletu nebo o Stalinovi.

Stejně tak i můj oblíbený podcast pro studenty ruštiny: Russian with Max nahrává rodilý Rus, který z Ruska kvůli válce odjel, a jeho podcasty z poslední doby mi pomáhají porozumět tomu, co se děje v ruské společnosti, mnohem lépe než kde jaká západní analýza. Jeden z posledních dílů se například věnuje tématu propagandy, a příklady uvádí zejména na aktuální situaci. Možnost poslechnout si tyto informace od lidí, kteří si tohle sami zažívají, je opravdu nedocenitelná.

A pokud byste potřebovali nějakou méně vznešenou motivaci pro to, se do ruštiny pustit, tak vám mohu slíbit, že vás to bude bavit. Na všech úrovních se budete setkávat se slovíčky, která znějí úplně přesně jako české slovo, ale mají jiný, pro nás až vtipný význam. Naprosto ukázková jsou slova páchnout a vonět, která v ruštině existují také, ale mají přesně obrácený význam než u nás.

Pár tipů zdrojů, kde se naučit rusky:

Simona Petrů

Spolupracovnice redakce a studentka Právnické fakulty Univerzity Karlovy. V současnosti působí jako Mladá delegátka České republiky do OSN. Ve svém volném čase se věnuje práci na Ministerstvu financí nebo organizování vzdělávacích projektů.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..