11.05.2019 17:30

Je v pořádku nejít na vysokou?

Lenka Drozdová

S odchodem z gymnázia vyvstává spousta životních otázek. Jedna z nich je právě ta nejčastější – a sice „Na jakou se hlásíš výšku?“.

Ono už se tak nějak obecně předpokládá, že po střední škole byste měli nastoupit na vysokou školu, po gymnáziu ani nemluvě. Jenže co když někoho další studium vůbec neláká? Co když má již zajištěný finanční příjem a dále prostřednictvím školy se vzdělávat nepotřebuje? Co když vnímá dalších pět let ve škole jako ztrátu času? Co když se někomu nezamluvá žádný obor? Nebo nesouhlasí se školským systémem a nechce být jeho součástí? Pak je odpověď většiny lidí téměř stejná: „A co chceš jako dělat, když máš jenom gympl? Není škoda takhle zahodit svůj potenciál?“

Společnost

Jít na vysokou po gymnáziu je v dnešní společnosti chápáno jako zcela nezbytné. Mám plno přátel, kteří si sice přihlášku podali, ale z jejich budoucího studia nejsou vůbec nadšení. Prostě si nedokáží představit dalších X let v prostorách školského institutu a vlastně sami od sebe pokračovat ve studiu nechcou. Proč si tedy přihlášku podali?

Svěřili se mi, že největší roli hraje okolí. „Všichni se hlásili na školy, tak jsem se taky přihlásil.“ Omluvte mě, ale tohle je podle mého názoru jedna z největších hloupostí, kterou můžete ve vztahu s tímto tématem udělat.

Zdá se mi, že mladí lidé, kteří jdou na vysokou jen z povinnosti, se jaksi bojí převzít zodpovědnost do vlastních rukou a ještě si chcou užívat života, v němž se zas až o tolik věcí starat nemusí. Snad se shodneme na tom, že vysoká škola není pro každého. Nikdy jsem studentem vysoké školy nebyla, tudíž nemám právo ji nijak chválit, nebo naopak hanit. 

Ano, nebo ne?

Pro ty, kteří už od útlého věku sní o tom, že budou zachraňovat lidské životy, je vysoká škola naprostou nutností. Nikdo z nás by si přeci nepřál, aby jej operovat nějaký mladý doktor, který na střední škole psal po dobu celého svého studia dva testy z tématu lidského těla a hned by šel na věc. Jenže mnohé obory jsou po pozdější práci naprosto zbytečné. Třeba taková rekreologie. Člověk si jezdí na různé sportovní kurzy, sem tam se naučí přesná pravidla hry basketbalu a tradá! najednou je z něj magistr. Takový obor je dle mého názoru zcela zbytečný a nepřínosný.

Mám pocit, že lidé vnímají přerušení studia jako něco negativního. Skoro tak, jako by se daná osoba už neměla naučit ničemu novému a měla do konce života stagnovat. Neříkám, že se naučí mnohem víc nebo naopak míň, ale rozhodně se učit nepřestane. Nenadarmo se užívá slovní spojení „škola života“. Mnohdy nás naše vlastní prožitky a zkušenosti mohou obohatit mnohem více než teoretické znalosti s přednášek.

Důležité podle mě je se nikdy nepřestat rozvíjet sám. Sám na své triko a po vlastní ose. Tak, jak se to líbí vám. Nikdy na sobě nepřestat pracovat je strašně moc důležité. Rozvíjet se v oblastech, které vás zajímají. V dnešní době existuje spousta možností. Nehledě na nejrůznější kurzy, večerní přednášky a podobně, existuje spousta, opravdu spousta webů, ať už vyloženě seberozvojových nebo jen s danou tématikou, která vás zajímá. A nejlepší na tom je, že se můžete vzdělávat odkudkoli na světě.

Závěr

Sama osobně neříkám vysoké škole ani ano, ani ne. Jen se snažím upozornit na to, že pokud vy sami cítíte, že si chcete dát od školy rok pauzu a nastoupit poté – či nenastoupit nikdy –, je to jen na vás. Je to vaše rozhodnutí. Váš život. Vaši blízcí vám sice mohou dát rady, ale rozhodně byste se neměli rozhodovat na základě jejich názoru.

Myslím si, že společnost potřebuje mnoho reforem a právě jedna z nich je nahlížení na ty, kteří mají „jen“ středoškolské vzdělání, ať už s maturitou, či bez. Nejsou méněcenní než ti s titulem, jen se rozhodli jít vlastní cestou. A na tom přece není nic špatného.