Po Cesaru Romerovi, Jacku Nicholsonovi, Heathu Ledgerovi a Jaredu Letovi se stal v pořadí pátým filmovým Jokerem Joaquin Phoenix. A hned, jako první, dostal svoji vlastní sólovku, která vzbudila ohlas již před svou oficiální premiérou. Především pak na festivalu v Benátkách, kde potlesk trval celých osm minut a Joker si nakonec odnesl hlavní cenu. Při uvedení v kinech se pak do sálů nahrnuly masy diváků a jen za první víkend utratily celosvětově přes 230 milionů dolarů. V Americe se mluvilo o podněcování k násilí a veřejným rozbrojům, glorifikaci vražd a množství bezpečnostních opatření. Zkrátka namluvilo a napsalo se toho o Jokerovi mnoho a já nemeškám a také přispěji svou trochou do mlýna.

Okno do bláznovy duše

Příběh pojednává o zrodu legendárního komiksového padoucha. Pro tvůrce, v čele s režisérem Toddem Phillipsem podílejícím se i na produkci a scénáři, muselo být poměrně složité protlačit svou vizi přes orgány Warner Bros. S komiksovými příběhy totiž nemá téměř nic společného. Jedná se o čistý psychologický thriller. Setkáme se sice s rodinou Waynových, k jejichž roli se ještě dostanu, ale kostra příběhu je zbrusu nová, včetně jména hlavního hrdiny – Arthura Flecka.

Arthur je nájemný klaun, jehož cílem je stát se sólovým komikem. V tom mu ale brání fakt, že ho nikdo nepovažuje za vtipného. Životní situaci mu navíc komplikuje jeho nemoc, která se projevuje nezadržitelnými záchvaty smíchu kdykoli a kdekoli. Do toho všeho se navíc zamotá osobní záležitost kolem Thomase Wayna, otce budoucího Batmana a kandidáta na starostu fiktivního Gotham City. Postupem času tak sledujeme Arthurovo bláznění, to, jak se propadá do hlubšího šílenství a jeho mysl se mu vymyká z kontroly. Na pozadí pak probíhá společenská krize gradující až k násilným demonstracím a útokům chudých na bohaté.

Zajímavým se jeví i fakt, že spíše než realitu sledujeme Jokerovy myšlenky. To, jak on vidí svět. A nejen jeho pohled na věc, ale i jeho představy a iluze. Tato skutečnost pro mne byla možná vůbec nejzajímavějším, a v jednu chvíli dokonce nejvíce šokujícím, prvkem filmu.

Jak je těžké žít v Gothamu

Město je ztvárněno tak, jak ho neznáme. Není to temný nolanovský Gotham, jak si ho představí většina z nás. Mnohem více připomíná typický New York osmdesátých let, který ale hlavní myšlenkou odpovídá problémům, které řešil už Christopher Nolan ve své batmanovské trilogii. Prosperující, nablýskaný zevnějšek na hlavních ulicích skvěle kontrastuje s životem chudých v postranních uličkách. Arthur Fleck je jeden z těch, kteří se tak dobře nemají.

To, že Gotham není temný, plný mlhy, deště a netopýrů, neznamená, že taková není atmosféra filmu. Tvoří ji především herecký výkon Joaquina Phoenixe, který je fenomenální a rozhodně si říká minimálně o nominaci na Oscara. Z tak syrového a z nitra vycházejícího šílenství člověka skutečně mrazí. Stejně tak ze smíchu, který často přechází až v chrčení a nekontrolované dušení. Když se ovšem nesměje, působí Arthur tichým, až uzavřeným dojmem. A to z něj činí ještě zajímavější a rozporuplnější postavu.

Vnitřní motivace nesvětí činy

Arthur vlastně není zlý člověk. Je prostě smolař, co to nemá v hlavě úplně v pořádku. Jeho činy, ač značně přehnané, reagují pouze na jemu způsobené zlo. Na zdegenerovanou společnost, která ho staví na samé dno potravního řetězce. Jeho první zločiny jsou dokonce výsledkem sebeobrany, až ty další se stávají prostředkem pomsty. I přes zrůdnost Jokera tedy vnímáme bezbrannost Arthura, který se snaží jen žít, nebo spíš přežívat. Události ho ale zavedou na scestí.

Pokud se někdo obával glorifikace násilí, film tyto obavy dokonale vyvrací. Brutální momenty jsou sice poměrně naturalistické a rozhodně ne úplně pěkné na pohled, ale s rostoucí gradací Arthurova šílenství ztrácíme i sympatie k němu, které snímek z počátku vyvolá. Sledujeme tedy, jak se Arthur mění v Jokera natolik, že nakonec zbyde jen Joker, a Arthur se z jeho mysli nadobro vytratí.

Úzkost a hlasitý smích

Již jsem se zmiňoval o atmosféře. Kromě výborného Phoenixe ji tvoří i další umně vyvedené prvky. Vyzdvihnu dva.

Tím prvním je hudební stránka filmu, která je dokonalá. Nefunguje jen jako podkres, je živoucí součástí Arthurových myšlenek. Zesiluje, aby přehlušila okolí, ztichne, když je potřeba být ve střehu. Na divákovy emoce působí v souladu se zamýšlenou atmosférou scény a je jejím nosným pilířem. Složila ji islandská skladatelka Hildur Guðnadóttir, jejíž rukopis můžete znát mimo jiné z nedávné úspěšné minisérie Černobyl.

Druhým člověkem, který se velkou měrou zasadil o vyznění jednotlivých scén i celého filmu, je Jeff Groth, šéf střihu. Všechno na sebe krásně navazuje a nedočkáme se rychlých, zběsilých ani nadbytečných střihů. Specifikem je nenápadné opoždění střihů, které dodává scénám patřičnou naléhavost a vážnost.

Správný směr

Nechci tvrdit, že má takhle vypadat každý film vycházející z komiksu, ale je to určitě cesta. Především pak pro DC a Warner Bros., kteří by se neměli obávat ambiciózních a originálních nápadů, které Joker zcela jistě přináší. Akci ve filmu najdeme, ale je omezena na ojedinělé činy hlavního antihrdiny nebo zfanatizovaného davu. Mnohem více času strávíme psychologickým rozborem Jokerovy mysli a ideologie.

Vytýkána je filmu polovičatost, jakési rozpolcení mezi komiksovkou a psychologickým thrillerem, které ale nevnímám, a mám navíc za to, že tyto dva žánry se nikterak nevylučují. Kritiku zaznamenala také příběhová linie okolo Thomase Wayna. Ačkoli přítomnost této postavy považuji za daň předloze, samotná zápletka je zajímavá, často funguje jako impuls pro další dění, a tudíž zastávám názor, že má ve filmu své místo.

Postava Jokera je vděčná, ale musí být nejprve skvěle napsaná, zahraná a natočená. To vše a mnohé další Joker z roku 2019 splňuje. Když navíc vezmeme v potaz rozpočet činící 55 milionů amerických dolarů, což je pro srovnání zhruba třetina až čtvrtina částky vynaložená Warner Bros. na loňského Aquamana, a výdělek čítající již nyní přes půl miliardy dolarů, jedná se o nezpochybnitelný úspěch.

Čekal jsem mnohé, ale takhle působivou podívanou jsem si ani nepředstavil. Joker je zcela jistě jedním z největších trháků letošního roku a já ho doporučuji všema deseti.