První červnové pondělí se před ministerstvem kultury sešli umělci, umělkyně, kulturní pracovnictvo i studentstvo umění, aby upozornili na způsob současného živobytí dnešních profesionálů v kulturním sektoru. Podnětem pro happening byly zprávy o škrtech v rozpočtu ministerstva kultury a například zvýšení DPH na noviny, ale hlavně natahovaná příprava zákona o tzv. statusu umělce, který by měl definovat pozici umělce jako speciální typ statusu. Ten bude poskytovat potřebný registr, podmínky a oporu lidem v kulturním sektoru.

„Jsem tu, protože chceme status umělce, který bude zohledňovat situaci, kdy se můžou i umělci, techničtí pracovníci nebo kulturní profesionálové dostat do složitých sociálních situací. Potřebujeme mít zajištění standardních lidských práv na důstojný život, bydlení a další záležitosti.“ Tak shrnul demonstrant pracující v oblasti výtvarného umění požadavky happeningu. Jeho začátek se ale nesl v jiném duchu.

Zástupci městské policie oznámili, že demonstrovat lze pouze na chodníku, což vyvolalo mnoho emocí, protože prostor před ministerstvem je pouze úzký chodník, parkovací místa, silnice, opět parkovací místa a pak teprve další chodník. Téma prostoru pro vyjádření názorů veřejnosti před ministerstvy by zasloužilo také větší pozornost – podobně je na tom i ministerstvo školství, které je alespoň limitované veřejnou dopravou.

Dalším zádrhelem bylo, že policie požadovala, aby pořadatelé akce zajistili*y možnost hladkého průjezdu aut a snadné parkování. První auto, které přijelo na parkovací místo pro dánské velvyslanectví, nebylo moc vítané, takže se řidič rozhodl na protest zaparkovat před pódiem přes tři parkovací místa. Po úvodním rozhození už ale padla pozornost na medialonky umělců a umělkyň, kteří popisovali*y svou pozici se zaměstnáním v kultuře.

Za účasti zástupců ministerstva kultury mluvili*y  řečníci ze všech kulturních oblastí – od příspěvku překladatelů přes příspěvky režisérů či čtenou zprávu od techniků. Velkou částí akce byl právě také boj za to, aby zákon o statusu umělce zahrnoval i pomocné a technické práce u kultury. Významné byly i spontánní proslovy účastnictvictva jako příběh oceněného režiséra, který se přes velký zájem o něj nedokázal uživit.

Ptali*y jsme i jednotlivých lidí z davu, abychom zjistili*y jejich pohled: „Dnes jsem přišla, protože jsem divadelní režisérka a protože situace současných umělců v divadle, ale i v ostatních oborech je už prostě neudržitelná. Nemáme peníze, nemáme prázdniny, prostě neustále musíme pracovat, abychom se alespoň minimálně uživili,“ řekla jedna z účastnic.

Zúčastnilo se i současné či budoucí studentstvo uměleckých škol. „Jsem čerstvá absolventka výtvarného umění a řekla bych řekla, že na školách je silně podhodnocená výuka o tom, jak se jako umělec na trhu pohybovat,“ uvedla další demonstrující. Její kamarádka, se kterou dorazila, přidává: „Taky studuji výtvarné umění a jsem teď na stáži na UMPRUM. Přijde mi, že to opravdu začíná být téma, což je super.“

Po projevech a jednotlivých medailoncích i krátkých příspěvcích zástupců ministerstva byl prostor k diskuzi mezi účastníky a vzájemné sdílení zkušeností. Během toho jsme se opět ptali*y další účastnice, tentokrát pracovnice z výtvarného oboru. „Demonstruju tu proto, že mě zajímá status umělce a jaká bude jeho podoba. Je to legislativa, která má upravovat podmínky pro život umělce a umělkyně, a my si myslíme, že je důležité ukázat, že to uměleckou obec zajímá,“ řekla Studentským listům. „Je pro nás důležité, aby se to týkalo širšího spektra lidí než jen profesionálních umělců a umělkyň, ale i lidí kolem, kteří na tom spolupracují,“ dodala.

Na konci následovalo i hudební vystoupení. Zatím nevíme, jaká bude mít akce dopad, ale sami zástupci ministerstva zmínili, že jim demonstrace připomněla důležitost a závažnost problematiky.

Na závěr jsem se ještě ptala mluvčí akce Anny Štičkové, spoluzakladatelky Asociace malých nakladatelů a knihkupců.

Proč je v této době důležité podporovat kulturu?
Kulturu je podle mě potřeba podporovat vždycky. V těchto dnech a v této situaci, které čelíme celospolečensky, ať už je to rozmáhající se AI, prekarizace, gig-economy nebo dezinformace, je potřeba se věnovat kritickému myšlení, a to je to, co umění dělá. Reflektuje, upozorňuje na neurotické neurologické body ve společnosti, umí přetvořit i traumatické zkušenosti do šiřitelné a společensky srozumitelné podoby. Takže si myslím, že to není tedy jen teď, ale dlouhodobě je kultuře a tím pádem i společnosti věnována z pozice státu nedostatečná péče. Situace se v současné době, kdy jsme na tom všichni špatně, u kulturních pracovníků a pracovnic vyhrotila.

Proč je problém, že tolik umělců pracuje jako OSVČ?
V zásadě by to problém nebyl, ale jen v případě, že by byly dobře nastavené podmínky. V ostatních odvětvích je typicky nějakých 15 až 20 procent podíl OSVČ, ale v kulturních sektorech, jak víme z materiálů Evropské unie, je to mnohem víc – nějaké desítky procent. A to je problém, protože v momentě, kdy podmínky pro OSVČ v kultuře nejsou dobře nastaveny, tak se lidé dostávají do velmi prekérní situace a do velmi těžkých životních podmínek.

Jaký předpokládáte, že bude mít dopad nadcházející snížení rozpočtu ministerstva kultury a zvýšení DPH v některých oblastech?
Předpokládáme, že velký. Exodus z kulturního sektoru se už hlavně děje, je spousta lidí, kteří už prostě nemohou, jsou vyhořelí a unavení a prostě odcházejí. Jdou třeba prořezávat zeleň, což by samozřejmě bylo v pořádku, kdyby to bylo prostě vyhoření a lidé by chtěli změnu, ale oni jsou většinou spíše donucení z ekonomických důvodů změnit práci. Samozřejmě míří do nějakého jiného prekarizovaného odvětví, ale je to prostě proto, že už si nemůžou dovolit fungovat. Bojíme se, že kultura se stane nedostupným zbožím a bude v podstatě jenom pro privilegované, ať už pro reciprocienty, ale hlavně pro tvůrce. Pokud nezdědí člověk byt nebo není nějak zajištěn od rodičů, tak v podstatě nebude možné umění dělat.