V noci z neděle na pondělí byly v losangeleském Dolby Theatre uděleny 97. ceny Academie. Sošku za nejlepší film si odnesl autorský film Anora režiséra Seana Bakera. Největším překvapením večera se stala kategorie Nejlepší herečka v hlavní herecké roli, kde získala svého prvního Oscara představitelka Anory Mikey Madison. V kategorii Nejlepší hlavní mužské herecký výkonu se žádné překvapení nekonalo. Sošku si po 22 letech odnesl Adrian Brody za roli Lászloa Tótha ve filmu Brutalista. 

Snímek Anora poté dominoval i v dalších kategoriích. Získal celkem pět cen ze šesti nominací. Sean Baker, tvůrce tohoto filmu, vyhrál ve všech svých čtyřech nominacích a stal se prvním člověkem, který vyhrál 4 ceny Academie ve stejnou noc a za stejný film. Dalším dominujícím filmem se stal Brutalista. Podle magazínu The New Yorker zanechal ve většině divácích velmi silné emoce. Během slavnostního večera si tak odnesl celkem tři ceny – Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli, Nejlepší kamera a Nejlepší hudba.

Americký sen není pro každého

Přestože každý z obou snímků vypráví jiný příběh, jsou zasazené do jiné doby a využívají pro svůj příběh rozdílný druh vyprávění, tvůrci nám říkají jedno: americký sen nikdy neexistoval, a pokud existuje, dlouho trvat nebude. Díky událostem z posledních dnů se tvůrci dostali do pozice, ve které nejspíš nikdy nechtěli být. Podařilo se jim vystihnout Ameriku, kde žádný americký sen není a v nejbližší době ani nebude. Stejně jako v Americe Donalda Trumpa. 

Anora je klasická tříaktová struktura, kdy každý akt představuje jiný žánr. Najdeme zde příběh moderní Popelky, komediální gansterku a melancholickou bajku. Sexuální pracovnice Anora se v klubu, ve kterém tančí, setkává se synem ruských oligarchů Ivanem. Ti ho nechali žít v jejich luxusním domě v USA. Velmi rychle se mezi Anorou a Vanyou začne rozvíjet romantický vztah, který vyústí až ve svatbu v Las Vegas. Tímto okamžikem si Ani začne plnit svůj americký sen jako vystřižený z filmu Pretty Woman. Nic ale netrvá věčně.

Ve filmu Brutalista zase mohou diváci vidět, jak je těžké se k nějakému americkému snu vůbec vypracovat. Architekt Lászlo Tóth se rozhodne po druhé světové válce emigrovat do USA, kde čeká, že započne zcela nový život a na všechny hrůzy Evropy mu Nový svět pomůže zapomenout. Přestože ještě před začátkem války dokázal László Tóth získat evropské uznání, v Americe mu to k ničemu nebylo. Jsme svědky mnoha osobních dilemat a obětí, které Tóthovi pomohou přiblížit se americkému snu. 

„Filmaři, dělejte filmy pro velká plátna“

Tvůrci obou filmů natočily své projekty k jedinému účelu – aby do kin vrátili lidi. „Kde se můžeme zamilovat do filmu? V kině. Když se díváme na film v kině s diváky, je to opravdový zážitek. Můžeme brečet spolu, smát se spolu, být zticha spolu, i když je svět rozdělenější než kdy dřív,“ pronesl při přebírání Oscara za Nejlepší režii k filmu Anora Sean Baker. 

Se stejným záměrem byl natočen i Brutalista. Se svojí neuvěřitelnou 215minutovou stopáží byl bezkonkurenčně nejdelším nominovaným filmem. Monumentální snímek Bradyho Corbeta se vrací k velkolepým produkcím typu Ben Hur nebo Lawrence z Arábie. „Mým záměrem bylo natočit film způsobem, jakým by ho natočil filmař v 50. nebo počátku 60. let,“ řekl Corbet v rozhovoru pro GQ.

Výhodou těchto filmů je malý rozpočet, který paradoxně dává tvůrci větší svobodu. Filmy Anora i Brutalista mají rozpočet pod 10 milionů dolarů, což jim nakonec dovolí více experimentovat se žánry, měnit zajeté tradice nebo hrát si s divákem, jenž by měl být priorita číslo 1. Naopak u filmů z produkce Disney lze o těchto praktikách mluvit jen zřídka. Přestože nový film ze světa Marvel vydělal za pouhé tři týdny přes 160 milionů dolarů, o jeho kvalitách se dá hovořit jen stěží. 

Návrat uměleckých filmů a nezávislé kinematografie 

Sean Baker je známý svým originálním přístupem k natáčení filmů. Například Transdarinku natočil celou na telefon iPhone 5S. Snímek Anora ho však posouvá do zcela jiné pozice. Dostal se do povědomí diváků i producentů a svůj další projekt bude moci natočit s mnohem větším rozpočtem a s velkými hollywoodskými hvězdami. To by ale nebyl Sean Baker, kdyby by v tom něco nebylo. Režisér je známý svojí oblibou v autorských snímcích. „Snažíme se točit nezávislé filmy, dělejte to taky. Tady je důkaz,“ vyzval Baker i ostatní filmaře při přebírání ceny za Nejlepší film roku. 

Mladý režisér Brady Corbet u filmu začal jako herec (znát ho můžeme například z filmu Melancholie z roku 2011). Se svým Brutalistou se však dostává do podobné pozice jako Sean Baker. Dnes je režisérem s mediálním prostorem, o kterém se mu do nedávna ani nesnilo. Corbet se pro WTF Podcasts rozpovídal o svém dalším projektu. Měl by se nadále držet tématu migrace do USA. V tomto snímku by se však měli zaměřit na migraci z Východu, konkrétně z Číny.

Tento rok neměl žádného Oppenheimera. Kromě Duny, letošní výjimky, se jednalo o menší projekty, které však svojí kvalitou předčily všechny očekávané snímky v čele s Jokerem nebo Megalopolis. Ty ale nenaplnily svůj potenciál a místo Oscarů kralovaly na cenách Razzies. Třeba se filmový průmysl dočká a místo několikanásobně vyždímaného tématu, nejlépe se superhrdinou v hlavní roli, nás budou čekat originální a odvážné snímky, snažící se o kvalitní práci a potěšení diváka, ne o generování zisku na úkor kvality. Potom nebudeme muset v kinech oslavovat kulturu průměrnosti, jak to popsala Jindřiška Bláhová v podcastu týdeníku Respekt.