Turecko oslavilo předminulou neděli 100 let od konce sultanátu a založení sekulární a demokratické republiky. Podle části veřejnosti se současný prezident Recep Tayyip Erdoğan (AKP) snažil události vtisknout vlastní stopu, která měla zastínit zakladatele republiky a národního hrdinu Mustafu Kemala Atatürka. Kromě oslav byly pro zemi klíčové i jiné události jako zemětřesení či volby.
Všudypřítomné červené vlajky s bílým půlměsícem, černobílé portréty mračícího se muže, davy lidí zpívající vlastenecké písně. Koncerty, ohňostroj, dronová show, proslov prezidenta republiky. Tak vypadal v podání Istanbulu, Ankary a dalších tureckých měst letošní 29. říjen. Slavnost byla podle světových médií velkolepá, částečně ji však zastínily události na Blízkém východě a Erdoğanova domácí politika. Program oslav byl zveřejněn týden před výročím a chyběl mu lesk. Vláda se místo pozvání zahraničních státníků soustředila na propalestinské mítinky. „Místo toho, aby se oslavy 29. října zaměřily na výhody, které přinesla republika, tak jejich hlavním vzkazem bude, že Erdoğan udělal za 20 let více než ostatní za 100,“ komentovala turecký svátek analytička a novinářka Barçin Yinanç pro agenturu AFP.
Silné kontroverze v poslední době vzbuzují vyjádření prezidenta Erdoğana k současnému tématu izraelské války s palestinskou teroristickou organizací Hamás. Hnutí podle něj pouze brání svou zemi, legitimizoval tak vraždy a únosy izraelských civilistů ze 7. října. Naopak Izrael nazval jako okupanta. Prohlásil, že ho hodlá světu představit jako válečného zločince. Den před oslavami svolala hlava státu shromáždění na podporu Palestinců, kterého se na bývalém Atatürkově letišti v Istanbulu zúčastnily statisíce demonstrujících. „S výjimkou několika lidí se svědomím, kteří pozvedli hlas, jsou masakry zcela dílem Západu,“ prohlásil na protestu Erdoğan. Podle turkologa a prvního českého velvyslance v Turecku Tomáše Laněte je Hamás podporován tureckým režimem pravděpodobně i zbraněmi, řekl to serveru Lidovky.cz.
V rámci snah o posílení česko-tureckých vztahů se starosta Prahy 6 Jakub Stárek (ODS) s tureckou ambasádou v Česku domluvili na slavnostním pojmenování místního parku na Atatürkův v den tureckého výročí. Proti záměru se ozvala arménská obec v Česku, národ ho považuje za jednoho z aktérů arménské genocidy ve 20. století. Návrh městské části byl odeslán Radě hlavního města Prahy ke schválení, do vydání článku nebylo rozhodnutí zveřejněno. Kvůli stejnému nesouhlasu Arménů se americká společnost Disney rozhodla neodvysílat historickou sérii Atatürk, jejíž premiéra měla původně vyjít na den tureckých oslav. Ankara s krokem nesouhlasí, k vysvětlení si do parlamentu pozvala zástupce firmy.
Volby vyhrál opět Erdoğan, zemětřesení navzdory
Kromě oslav byla letos pro Turecko zcela zásadní ještě jedna politická událost – květnové všeobecné volby. Vzhledem ke geopolitické důležitosti země je britský list The Economist označil jako nejdůležitější tohoto roku. Rozhodovalo se při nich nejen o složení parlamentu, ale také o hlavě státu na dalších pět let. Především, zda si většina země přeje budoucnost s Erdoğanem či bez něj. Na funkci prezidenta proti němu kandidoval Kemal Kılıçdaroğlu, dlouholetý předseda Republikánské lidové strany, kterou původně založil Atatürk a je nejstarším politickým uskupením v zemi. Vyzyvateli dosavadního vůdce země se podařilo spojit protivládní opozici a dlouhou dobu vedl v předvolebních průzkumech. Erdoğan nakonec obhájil funkci a s 52,18 % porazil Kılıçdaroğlua, který ve volbě získal 47,82 %.
V únoru postihla zemi se sousední Sýrií dvě silná zemětřesení poblíž měst Gaziantep a Kahramanmaraş. Otřesy způsobily pád budov v mnoha městech a smrt 60 tisíc místních. Hned po neštěstí se začaly ozývat silně kritické hlasy vůči turecké vládě. Za desítky let totiž nestanovila dostatečně přísná pravidla pro stavbu budov v seismicky aktivních oblastech. Podle mnohých expertů zemětřesení mělo potenciál ovlivnit následující volby v neprospěch Erdoğana, což se nakonec neprokázalo.
Zpátečnický vývoj země
Pár dní před oslavami Erdoğan předložil tureckému Velkému národnímu shromáždění ratifikaci protokolu o vstupu Švédska do NATO. Země byla spolu s orbánovským Maďarskem mezi posledními, které členství dosud neschválily. Ankara to zdůvodňovala příliš měkkým přístupem Švédska ke kurdským organizacím, z nichž některé považuje za teroristické, a tolerováním veřejného pálení koránu ve Stockholmu.
Erdoğanova administrativa v současné době pracuje na nové ústavě pro Turecko, která by měla zaručit ženám právo nosit šátek za všech okolností, udělat z rodiny základní prvek společnosti a definovat manželství jako svazek pouze muže a ženy.
Turecká republika svých sto let letos oslavila jako silně odlišná oproti původní představě jejího zakladatele. Narozdíl od Atatürkova moderního, sekulárního a prozápadního státu je ten současný Erdoğanův nacionalističtější, zpátečnický a více proplétá státní správu s církví. Přestože je Turecko dlouholetým členem NATO, jeho prezident si často rozumí více s východními autokratickými režimy než se západními partnery.
