Práší se vám doma na starý počítač a nevíte, co s ním? Pošlete jej dál! Nezisková iniciativa Potřebnej počítač sbírá staré počítače, notebooky a jejich příslušenství, které opraví a následně posílá těm, kteří je potřebují ke studiu nebo práci. S jedním ze zakladatelů, Jakubem Valíkem, jsme se sešli v jejich prostorech v Kampusu Hybernská.

Můžete našim čtenářům přiblížit, čím vším se vaše iniciativa zabývá?

V jedné větě sbíráme staré počítače, opravíme je, vyčistíme, v některých případech vylepšíme a posíláme dál tam, kde je to potřeba. Dětem ze sociálně slabých rodin, uprchlíkům, dětem z pěstounských rodin nebo třeba sociálně slabým, kterým náš počítač může pomoct najít práci nebo se díky němu mohou uživit.

Jaké byly vaše začátky?

Fungujeme od covidu, od roku 2020, kdy jsme vznikli jako reakce na nedostatek počítačů ve školách. Původní plán byl zkusit to udělat nějak centralizovaně, přes ministerstvo školství. To nevyšlo, vlastně se to nesetkalo s žádnou odezvou z ministerstva, tak jsme si řekli, že to zkusíme na vlastní pěst. Já jsem si k narozeninám nadělil sbírku počítačů. V té se vybraly peníze a součástky na prvních osm počítačů, které se potom dovezly do Nedrahovic ve Středočeském kraji. O tom pak ČT natočila reportáž a to nás obrovským způsobem nastartovalo, protože se nám začali ozývat i lidé mimo okruh kamarádů, začali nám nabízet starou techniku, někteří i finance nebo že nám nakoupí nějaké součástky. Dnes spolupracujeme například s Aliancí pěstounských rodin nebo s některými neziskovkami, které se starají o uprchlíky v Česku. Spolupracujeme také s těmi, které dováží techniku a jiné zásoby na Ukrajinu.

Ty už jste to trochu nakousnul, ale jak byste definoval cíle vaší iniciativy? Čeho se při vaší práci držíte?

Moje mantra je pořád to, že každé školou povinné dítě by mělo mít počítač, protože dneska už to považuji za absolutní základ. Jednak s největší pravděpodobností na počítači bude nějak fungovat v profesním životě později, ale je to i základ pro fungování v 21. století. Mít nějakou počítačovou gramotnost, umět zacházet s počítačem. Zároveň se tomu dítěti pak budou mnohem lépe vypracovávat věci do školy, bude si moct vyhledávat informace samo a tak dále. Druhá věc je, že tyto stroje, které tu sbíráme, většinou už v zásadě nikdo nepotřebuje, ale pořád fungují. A pokud to pořád funguje, tak se s tím snažíme nějak pracovat, rozhýbat je, najít operační systém, se kterým ten stroj bude pořád ještě použitelný. Rozhodně to nejde ve všech případech, často dostáváme už moc staré stroje, se kterými už si prostě neporadíme nebo jsou moc energeticky náročné na to, jaký výkon mají, to už pak taky nedává vždy smysl opravovat.

Snažíme se všemu, co se k nám dostane, dát nějaký nový účel. Ať už jsou to součástky z úplně mrtvých počítačů nebo počítače, které jsou prostě pomalé. Zrychlíme je, opravíme, pošleme někam dál. Kdyby sis dneska koupila nový počítač do deseti tisíc, nemyslím si, že bude mít dlouhou životnost. Výkon už asi bude lepší než dřív, levné počítače bývaly prakticky nepoužitelné, ale hlavně konstrukce nebude moc odolná. To, co sbíráme a co se k nám dostává asi nejvíc, jsou poměrně bytelný, starý kancelářský počítače, který vydrží všechno a s velkou pravděpodobností budou fungovat déle než nový levný notebook. Budou mít možná i vyšší výkon. Ne tak baterie, u těch je věk poznat nejvíc. Ale u toho zbytku, v momentě, kdy najdeme správný operační systém, tak může ještě dlouho sloužit.

Součástí vašeho projektu je také ekologický aspekt. Můžete povědět něco k tomu?

Rozhodně. Jak jsem říkal, tyto počítače už vlastně nikdo nepotřebuje, a proto skončily u nás. Přitom většina z nich je pořád funkční. Množství elektroodpadu, které produkujeme, je obrovské a toto je aspoň malá snaha, jak ho trochu zredukovat. Myslím, že každá snaha se počítá. Zároveň vždy bude ekonomičtější a ekologičtější opravit a použít starší počítač než pořád dokola kupovat nový. No a my se snažíme kupovat jen to nejnutnější. Kupujeme disky, to je absolutní nutnost, bez těch bychom se nepohli. Kupujeme náhradní díly za ty, které nefungují v počítačích, ale snažíme se, pokud je to možné, využít něco z toho, co už tu máme. Často můžeme přenést z notebooku do notebooku, mimo pamětí nebo procesorů, i třeba klávesnici nebo display. Na začátku jsme prakticky neměli peníze, takže cokoliv jsme mohli sehnat tady v rámci toho haraburdí, co tu máme, tak bylo dobře. (Ukazuje na velké množství počítačů a jiné elektroniky kolem nás.)

Když počítače opravujete, s čím se nejčastěji setkáváte?

U stolních počítačů, tak ty jsou poměrně odolný. Tam se většinou jen provede upgrade a RAM a čištění, pokud tam není nějaká větší závada. U notebooků, u těch levných, strašlivě často praskají panty, displaye nebo odchází kabel displaye, občas i celý display. Nebo nefunguje klávesnice, případně má třeba jednu dvě klávesy vytržené. To jsou takové nejčastější věci, co kupujeme, mimo těch disků.

Jak už jste říkal, vy tyto počítače posíláte dál. Mohl bys uvést příklad nějaké takové nedávné akce?

V zimě jsme posílali 20 počítačů na Ukrajinu do Charkova. Ty nakonec skončily na lyceu, které předtím zasáhlo bombardování a velkou část techniky jim zlikvidovalo. Potom ve spolupráci s Politologickým klubem FSV UK jsme posílali 11 počítačů do Krnova, kde letní povodně vytopily celou třídu informatiky. Teď mimo jiné ve spolupráci se spolkem Vlčí máky jsme předávali dva počítače dětem z rodiny afghánského tlumočníka, které sem dovezla armáda po tom, co Talibán převzal kontrolu nad Afghánistánem.

Kdyby vám někdo chtěl něco darovat, co vše přijímáte?

Využijeme jakoukoliv techniku, jakýkoliv počítače až do roku 2010. Mohou být i nefunkční, když je to pomalé, tak to bereme vždycky, to je úplně nejlepší scénář. Kromě klasických počítačů a notebooků určitě monitory, klávesnice, myši, reproduktory, webkamery nebo mikrofony, prostě příslušenství pro videohovory. Ale mimo to využijeme i třeba mobily a tablety, které buď posíláme někomu dál k tomu, aby je normálně používal, anebo je používáme jako náhradu za webkamery.

Pracujete hodně s tablety? Teď se začínají také dost používat na školách.

Určitě preferuji dávat dětem počítače, pro práci jsou vhodnější a ergonomicky lepší. Počítač buď s Windows nebo s Chrome OS, což je lehký operační systém od Google, který hodně používají školy třeba v západní Evropě nebo Americe a který je šitý na míru pro slabší a starší notebooky. Je hodně jednoduché s ním pracovat a je hodně podobný Androidu, takže se v něm podobně jako ve Windows většinou ty děti neztratí. V některých případech instalujeme do počítačů i různé verze Linuxu. Tabletů jsme za existenci iniciativy nedostali mnoho, ale buď se posílají třeba na Ukrajinu, tam jsme pro ně našli využití, nebo se vždy snažíme najít nějaké alternativní způsoby, jak to zařízení použít. Tablety buď taky jdou využít jako webkamery, i když to už je lehce nepraktické, nebo jako grafické tablety nebo sekundární display k notebooku, pokud by to náhodou bylo potřeba.

Jak vás mohou lidé případně kontaktovat?

Buď nám napsat na formuláři na našem webu nebo se na nás obrátit skrz sociální sítě nebo email, na všechno odpovídáme. Kromě staré techniky využijeme i jakoukoliv pomocnou sílu, kohokoliv, kdo by s námi chtěl spolupracovat, a využijeme i třeba nějakou logistickou pomoc. Pokud by prostě někdo měl auto, chtěl nám čas od času pomoct nějakým způsobem s dopravou, ať už po Praze nebo po Česku, cokoliv vítáme.

Workshop

Potřebnej počítač v rámci své činnosti pořádá zároveň workshopy pro děti i širokou veřejnost. Zúčastnila jsem se také jednoho z nich, ve kterém nám Jakub Valík ukázal, jak rozebrat počítač.

Pokládám počítačovou skříň na bok a pomocí šroubováku ji otevírám. Na vše sahám opatrně, pro mě neznámý svět technologie mi připadá příliš křehký. Jakub nám postupně vysvětluje, která část je co – zdroj, chladič, paměť, disk. Naším prvním úkolem je vyndat a vrátit zpátky paměť. Následně uvolněním paciček vyndávám chladič, pod kterým se skrývá procesor. Mezi nimi se nachází vrstva teplovodivé pasty. Pokud je stará, je třeba ji vyčistit izopropylalkoholem a dát vrstvu novou. Chladič vracíme zpátky.

Právě jsme provedli jednu z prvních věcí, které dělají v Potřebném počítači, když se k nim dostane (staro)nový počítač. Dále vyměňují hard disk za SSD a pořádně celý počítač vyčistí od prachu a a jiných částic, které se do počítače časem dostanou, jako jsou například i zvířecí chlupy od našich mazlíčků. Jakub nám s úsměvem ukazuje, že nejlépe se pro čištění vnitřků počítačů a notebooků osvědčil štěteček na make-up.

Do budoucna Potřebnej Počítač také plánuje workshopy na téma IT gramotnost.