Některé z historických pramenů uvádí, že největší porážkou Spojených států byla operace v Afghánistánu. Úplné fiasko americké zahraniční politiky však představuje jeho východní soused: Čína.
V roce 1945 bylo jasné, že druhá světová válka se chýlí ke konci a porazit zbývá už jen Japonsko. V té době Kuomintang bojoval úspěšně jak proti komunistům, tak proti Japonsku. Na Jaltské konferenci si však Spojené státy nebyly jisté účinností jaderné bomby ani spolehlivostí svého spojence Čankajška, a tak se dohodly se Stalinem na zapojení Sovětského svazu do války v Tichomoří. Stalin souhlasil s jedinou podmínkou – Spojené státy musí vyvinou tlak na Čankajškův režim a donutit ho sestavit koaliční vládu s komunisty.
Režim Čankajška
Spojené státy souhlasily s návrhem Stalina ze dvou důvodů: zaprvé ještě před shozením atomové bomby potřebovaly pomoc SSSR, protože se obávaly pokračování vleklé války. Druhým důvodem bylo to, že Čankajškova vláda se Američanům (navzdory jejich podpoře) nelíbila kvůli korupčním schématu režimu. Nejslavnější korupční aférou byla situace, kdy Čankajškův režim požádal Spojené státy o pomoc v hodnotě 150 miliónů dolarů na vybudování vojenského letiště. Když ale američtí poradci přijeli roku 1940 na prohlídku, tak zjistili, že ono letiště chátrá, chybí 70 % letadel a milióny dolarů jsou pryč.
Američanům také vadila nekompetence režimu – Čína byla v té době agrárním státem. Čankajšek přesto začal provádět modernizaci země a čekal, že do několika let Čína dožene západní svět. Modernizace dle Čankajška ovšem neprobíhala skrz industrializaci ani vylepšení infrastruktury země, ale prostřednictvím projevů v rádiu po vzoru moderních evropských vůdců. To v rozhlehlé zemi zapříčinilo nečekanou komplikaci. Problémem bylo a dodnes je, že různé čínské dialekty jsou fakticky různými jazyky: pokud někdo mluví hongkongským dialektem, obyvatel Pekingu nebo Če-ťiangu nebude rozumět ničemu z toho, co říká. A to se přesně stalo. Čínský generál totiž pocházel z Če-ťiangu a když začal mluvit svým dialektem v rádiu, obyvatelé z jiných provincií si mysleli, že Jižané chtějí ovládnout celou zemi i s jejími obyvateli a nastolit krutovládu po vzoru mandžuských císařů. A přestože američtí poradci upozorňovali na možné důsledky, Čankajšek neposlechl.
Naopak čínští komunisté na světovou společnost působili velice důstojně, především díky jedinému faktoru – komunisté byli mistři propagandy. Klasickým příkladem komunistické propagandy je fakt, že čínští komunisté všude v novinách psali o svých vítězstvích nad Japonskem, přestože bojovali málo a většinou prohrávali. Naopak Kuomintang reálně bojující proti Japonsku o svých vítezstvích nikde nemluvil.
Strategické chyby USA
Situace se změnila po vstupu SSSR do války s Japonskem. Po obsazení Mandžuska začal Stalin aktivně podporovat komunisty svou vojenskou technikou. Nehledě na to, že uznávanou vládou byl Kuomintang, Američané posílali komunistům rádio přístroje, aby mohlo dojít ke zlepšení regionální infrastruktury. K pádu Kuomintangu přispělo také to, že po příchodu George Marshalla Američané začali s politikou unifikace Číny. Ovšem George Marshall v té době skutečně věřil, že čínští komunisté nejsou nijak spojeni s Moskvou. Tomu svědčí i fakt, že do Washingtonu poslal následující zprávu: „…pokud budeme silněji tlačit na Maa, je velká pravděpodobnost, že ho dáme do náručí Moskvy“.
Roku 1946 Spojené státy zavedly embargo na Kuomintang. Čankajšek je tak embargován svým spojencem, který věří, že Mao Ce-tung bude stavět demokracii, navzdory tomu, že těží z vojenské podpory Sovětského svazu. Téhož roku čínští komunisté zavraždí několik amerických důstojníků v zajetí. Z Washingtonu přijde nulová reakce. Mrtví důstojníci nedostanou ani Purple Heart, tedy medaili automaticky udělovanou všem mrtvým americkým vojákům. V oficiální zprávě ohledně jejich smrti ve Washingtonu stojí pouze „nešťastná náhoda“.
Roku 1947 Spojené státy přerušily embargo. Po začátku studené války a vyhlášení Trumanovy doktríny americký Kongres opět nabídl vojenskou podporu Kuomintangu. Tento návrh však zamítl Bílý dům. Roku 1948 čínští komunisté zatýkají americké diplomaty. Reakce Washingtonu, stejně jako v případě smrti důstojníků, nepřichází. O dva roky později už americký Kongres odmítl poskytnout Kuomintangu pomoc. Několik měsíců poté Mao Ce-tung vyhlašuje Čínskou lidovou republiku s vedoucí úlohou komunistické strany. V listopadu po vyhlášení ČLR Mao Ce-tung otevřeně říká, že bude podporovat SSSR. Washington nereaguje.
Teprve roku 1950, když Čína podepisuje akt přátelství s SSSR, americké ministerstvo zahraničí přiznává, že Mao Ce-tung je podřízeným Stalina a Čína je ztracena. A tak si Spojené státy vytvořily svého aktuálně největšího nepřítele.