Jenovéfa Čtrnáctá a Jan Kinzl jsou studenti filmové teorie a ředitelé studentského filmového festivalu Zlatý Voči, jehož letošní ročník má za téma bizár. Uskuteční se 15. a 16. září v komplexu Petrohradská Kolektiv. V rozhovoru organizátoři mluvili o letošním programu i o tom, jak festival vzniká.

Co znamená bizár pro vás?

Jenovéfa: Pro mě je ten termín hodně široký, ale znamená něco, co je jiné, odlišné, nějakým způsobem až divné, zkrátka není to v rovině normy.

Jan: Já s tímhle absolutně souhlasím. Na čem jsme se shodli je, že nekonkrétní definice slova bizár je pro nás dost důležitá, protože s ní pak můžeme pracovat napříč celým festivalem.
Když si stanovíme, že bizár není jen jedna konkrétní věc, se kterou jsme se setkali, ale přijmeme to slovo v širším, abstraktnějším měřítku, tak ho najednou můžeme aplikovat na filmy, ale zároveň i na náš doprovodný program a vizuál, který se letos také nese v podivnosti a abstraktnosti.

Podle čeho jste sestavovali program, aby souznil s tématem festivalu?

Jenovéfa: Já si myslím, že téma vychází z programů a identity festivalu minulých let, protože my už dlouhodobě máme nesoutěžní sekci filmů, které jsou zvláštní, a tím zajímavé pro diváky. Chtěli jsme tuto sekci rozšířit do tématu festivalu jako celku. 

Zároveň si myslím, že ten festival je svým způsobem trochu jiný než ostatní festivaly.  Tím, co promítáme, jsme docela jedineční na evropské scéně, takže téma bizáru, to, že je něco jiné, souzní s konceptem festivalu.

Filmy

V čem je festival odlišný od jiných filmových festivalů?

Jenovéfa: Zejména dramaturgicky, protože my bereme filmy čistě jen od studentů teorie filmu nebo i médií, což znamená mimo jiné to, že filmy, které promítáme, netočili lidé, kteří studovali film prakticky, takže o filmu a natáčení přemýšlí jinak, než ti, kteří mají nějaké praktické vzdělání. K nám na festival například filmy od studentů z FAMU nedostanou.

Jak těžké je takové filmy najít a vybrat?

Jenovéfa: Člověk by řekl, že hodně, ale jen v českém prostředí mě napadají 3 školy, kde se dá filmová teorie studovat a nám se každoročně hlásí spoustu filmařů a studentů z Evropy i ze světa, takže objem filmů je obrovský. Když děláme výběr filmů, často zjišťujeme, že lidi nesplňují naše kritérium, protože jsou z praktických škol, ale i tak máme každý rok z čeho vybírat.

Jan: Já bych jen doplnil, že dramaturgie festivalu má dvě části. Jednak si necháme pasivně přihlásit filmy, to se děje na většině festivalů, ale v čem je to u nás specifické je, že některé filmy vznikají s vidinou, že by se mohly uplatnit na něčem podobném jako je náš festival.

Narážím na sekci Audiovizuální eseje. Tahle sekce je zaměřená na formát audiovizuálních esejí a na starost ji má kurátor Jiří Anger, jenž je jedním z hlavních českých propagátorů tohoto formátu a i pod jeho vedením vznikají eseje a aktivní dramaturgií se třeba dostanou k nám na festival.

Co si má čtenář představit pod pojmem audiovizuální esej? 

Jan: Jde o formát na hraně mezi filmovou teorií a praxí. Znamená to, že využívá teorie k rozkrytí filmového média za použití filmu. 

Úplně nejsnáz si to můžeme představit na tzv. „found footage“ filmech. To je žánr, kdy máme nějaký již existující materiál, který autor použije a skrz vybranou filmovou teorii, pojem nebo frázi jej přestřihá a otevře novému úhlu pohledu. Existuje však spoustu dalších typů audiovizuálních esejí.

Jaké další sekce festival Zlatý Voči má?

Jenovéfa: Další je sekce Homies, což jsou narativní filmy od českých tvůrců. Potom máme sekci filmů tématu bizár, která se ale každý rok jmenuje jinak.

Jan: Tohle jsou tři sekce, které se nám vracejí napříč ročníky, většinou je  doplňujeme o variabilní počet dalších. Letos máme ještě dvě. Jedna z nich je zaměřená na AI, tedy na filmy, které vznikají s pomocí umělé inteligence nebo AI tematizují.  K tomuto bloku je navázaná i přednáška, která se koná před promítáním a má za cíl rozkrýt v dnešní době velmi aktuální téma v kontextu filmového média.

Poslední sekce s názvem Genius Loci je čistě zahraniční a jsou v ní filmy, které mají velmi specifické kouzlo a atmosféru. Na jednu stranu jsou velmi jiné, ale jsou propojeny silnou tvůrčí vizí a sebevědomým přístupem.

Kromě filmů nabízíte i nefilmový program, co na festivalu mohou čekat diváci letos?

Jenovéfa: Kromě již zmíněné přednášky máme v programu dvě debaty, jedna se týká devadesátek, což se pojí ve velké míře s tématem bizáru, protože třeba pro mě byly devadesátky hodně bizarní období.

Jan: Druhá debata se jmenuje Slepé skvrny a oproti devadesátkám se přesouváme do současné české kinematografie. V debatě budeme mít režiséry, kteří se věnují okrajovým tématům, která nemusí být někdy pro veřejnost lehce stravitelná.

Pro koho je program festivalu Zlatý Voči určený?

Jenovéfa: Podle mě je naše cílovka kdokoliv, koho zajímá film, ať už profesionálně nebo je to cinefil, který rád chodí do kina. Myslím si, že debaty jsou zajímavé pro kohokoliv, kdo se o obor zajímá. Tím, že festival máme otevřený opravdu pro všechny a i vstupné je dobrovolné, tak je dostupný pro každého.  Řekla bych však, že cílíme, nevím, jestli schválně, na mladší publikum, na středoškoláky a vysokoškoláky.

Může být věkové zacílení způsobeno tím, že festival připravují studenti teorie audiovize?

Jenovéfa: Určitě, my tím pádem cílíme na naše spolužáky, jejich kamarády, spolužáky z jiných škol, takže to přichází automaticky, ale jsme rádi, když na náš festival přijde i někdo úplně jiný.

Jan: Vytváříme něco, co baví nás samotné, takže mladší cílovka je definovaná tím, že jsme si našli téma a filmy, které nás baví. Je to přeci jen bublina, protože mainstreamový divák, který nikdy nechodí do kina si toho na studentském filmovém festivalu moc nenajde, ale kdokoliv, kdo je ochotný konfrontovat se s něčím netradičním, ať přijde.

Vznik festivalu

Na přípravě festivalu se podílí pouze studenti teorie audiovize?

Jan: Máme externí spolupracovníky, třeba grafičku.

Jenovéfa: Samozřejmě, ale v tom nejužším týmu jsou jen studenti audiovize. Nejde o to, že bychom tam nikoho jiného nechtěli, ale spíš že to pro ně není zajímavé.  My to všichni děláme bez honoráře i bez jakýchkoliv kreditů od školy a zabírá to poměrně dost času a úsilí. Děláme to, protože nás baví a zajímá film a na festivalu se chceme něco naučit.

Co je pro vás na přípravě festivalu nejtěžší?

Jenovéfa: Nevím, já se živím prací na podobných pozicích, takže to dělám vyloženě proto, že mě to baví. 

Samozřejmě spousta věcí je náročných. Pro mě je asi nejtěžší pozice, kdy se musím někoho o něco prosit, protože ji nerada zastávám, ale tím, že jsme studentský festival, jsme placení z grantů, které musíme získat.

Jan: Nejtěžší, co mě napadá, je, že vedení festivalu se obměňuje každý rok, což znamená, že my už na festivalu pracujeme tři roky, ale vedoucí festivalu jsme až poslední rok. V říjnu se festival předává vedoucím dalšího ročníku, ale právě už v říjnu je ideální, když nové vedení přijde s vizí, protože na festivalu, byť je dvoudenní, je spousta věcí, které se musí řešit s velkým předstihem.

V tomhle je ta organizace nejtěžší, protože s tou předávkou se vedení rozkoukává a chvíli trvá, než se vlak rozjede. V něčem to není zdaleka tak efektivní, ale zároveň v tom je i určité kouzlo, protože tím, že se obměňují pozice, se k vedení festivalu v průběhu 28 ročníků dostaly desítky lidí, kteří si to mohli vyzkoušet a naučit se něco nového.

Jenovéfa: Já bych ještě dodala, že my sice jsme studentský festival, který je spojen s katedrou, ale nemáme s ní úzké vazby. Nemáme skoro žádné vedení ze strany katedry, takže zachovat tam nějakou kontinuitu je těžké. Na jednu stranu je fajn, že je festival svobodný a studenti si to dělají sami a spoustu si toho mohou vyzkoušet, ale na druhou stranu je ta předávka dost komorní, kdo to chce dělat, to dělá, neexistuje žádné výběrové řízení, žádná pomocná ruka ze strany katedry a tohle je, podle mě, problematické.

Je něco z programu, co byste chtěli vypíchnout, třeba na co vy konkrétně se těšíte?

Jenovéfa: Já se těším na celý hudební program. První večer máme DJ Skuliaka Maniaka, který vystoupí na festivalu už potřetí, ale pokaždé dělal něco jiného. Loni měl výstavu obrazů a letos bude dělat DJ a myslím si, že jeho tvorba je hodně spojena s tématem bizáru. Těším se i na přednášku o AI, protože já osobně o tématu moc nevím, takže se těším, co se dozvím.

Jan: Já bych zdůraznil sekci Homies, protože po přednášce bude Q&A s tvůrci a pro člověka, který je trochu outsider filmových studií to je unikátní moment, kdy se na specifický přístup filmových teoretiků při tvorbě může naladit a něco načerpat.

Je nějaký film, při jehož sledování jste si řekli, že to je přesně ten, který jste hledali?

Jenovéfa: Pro mě je tohle těžká otázka, tím, že program festivalu je členěný do sekcí, protože filmy jsou dost krátké mají často jen několik minut, takže sekce, která je dlouhá hodinu, obsahuje 6 – 10 filmů. Proto mám spíš oblíbené sekce než film.

Jan: Já s tím souhlasím, když napříč programem zhlédnete třeba 40 krátkých filmů, tak už jen tenhle zážitek, že jste se mohli konfrontovat s tolika různými idejemi, je unikátní. 

Pro mě to není o těšení se na jeden konkrétní film, ale baví mě i to, že zhlédnu kurátorsky sestavený výběr s jinými filmy, které se navzájem doplňují.

Podrobné informace o filmovém i doprovodném programu najdete na Instagramu, Facebooku a webových stránkách festivalu.

Studentské listy jsou mediálním partnerem této akce.