V některých státech sice ještě probíhá sčítání proběhlých midterms, ale již nyní je možné konstatovat, že se novým senátorem za stát Ohio stal teprve osmatřicetiletý republikán J. D. Vance. Je jedním z mála republikánů otevřeně podporovaných Donaldem Trumpem, kterému se ve volbách podařilo uspět.
V Senátu bude zřejmě druhým nejmladším politikem. Na jeho osobní příběh se vyplatí blíže podívat, protože dokumentuje výrazné posuny, ke kterým v Republikánské straně v posledních letech došlo.
Vance se narodil roku 1984 ve městě Middletown v Ohiu. Kdysi vzkvétající průmyslové město je dnes součástí tzv. Rezavého pásu, bývalého průmyslového motoru celých Spojených států, který se v důsledku různých změn stal oblastí s klesající populací, vysokou chudobou a nezaměstnaností, rostoucím počtem drogově závislých a dalšími negativními sociálními jevy.
Své dětství a dospívání Vance popsal v knize Americké elegie: memoáry o krizi rodiny a kultury (Hillbilly Elegy: A Memoir of a Family and Culture in Crisis), která vyšla v roce 2016 a rychle se stala bestsellerem. Pro svou aktuálnost stále stojí za pozornost. Na Netflixu je k dispozici dokonce i její filmové zpracování.
Rodina Vance původem pochází z Apalačských hor, konkrétně z města Jackson v Kentucky. Naprostou většinu obyvatel města tvoří běloši skotsko-irského původu. Jak ale Vance podotýká, jejich životy jsou naprosto odlišné od „privilegovaných“ bílých protestantů ze Severovýchodu USA: „pro ně je chudoba rodinnou tradicí – jejich předkové nádeničili v jižanské ekonomice v časech otrokářství, pak pracovali na pronajaté půdě, později v uhelných dolech, a ještě nedávno obsluhovali stroje v továrnách. Američané jim říkají horalé, burani nebo bílá spodina.“
Zároveň zmiňuje průzkumy, které ukazují, že bílí dělníci jsou vůbec nejpesimističtější skupinou ve Spojených státech (jen 44 % z nich věří, že se jejich děti budou mít lépe než oni sami), a to i přes to, že řada Afroameričanů a Hispánců žije v mimořádně složitých podmínkách.
Příčiny se přitom kromě ekonomických a jiných faktorů vidí ve specifických kulturních zvycích, kterých se horalé drží. Vance to dokládá příběhy ze své rodiny i širšího okolí. Jeho babička např. ve dvanácti letech postřelila člověka, který se její rodině snažil ukrást krávu.
Jeho strýc zmlátil do bezvědomí a pořezal elektrickou pilou muže, který urazil jeho matku. Vance však kritizuje i sociální systém, který umožňuje lidem na dávkách mít vlastní mobilní telefon, zatímco si jej on, který si při studiu vydělává jako brigádník, nemůže dovolit.
Vraťme se nicméně k příběhu samotného Vance. Po rozvodu rodičů jej se sestrou vychovávala převážně matka. Ačkoliv se alespoň zpočátku snažila tvrdě pracovat, aby své děti uživila, brzy se začaly projevovat její problémy s alkoholem a drogami. V jedné chvíli se během jízdy autem na svého syna rozčílila do té míry, že začala zrychlovat a vyhrožovala, že je oba zabije. Poté, co auto zastavila, se syna pokusila zmlátit, byla však zatčena policií. Vance tak nakonec vychovávala převážně jeho babička, což pro něj bylo požehnáním. Poprvé v životě měl stanovena jasná a přísná pravidla a bezpečné prostředí.
Vance díky své babičce úspěšně dokončil školu a přihlásil se k námořní pěchotě, u které strávil čtyři roky a byl nasazen na nebojové pozici v Iráku. Po návratu vystudoval Ohio State University a pravděpodobně nejlepší právnickou fakultu v USA – Yale Law School. Před kandidaturou do Senátu profesně uspěl na různých pozicích v soukromém sektoru.
Vanceova biografie však s sebou nese ještě jiný důležitý rys. Zabývá se totiž i příklonem celého apalačského regionu k Republikánské straně a podle některých názorů nejlépe vysvětluje vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách v roce 2016. Vance popisuje názory své a svého okolí následovně: „Každé dva týdny jsem dostal malou výplatní pásku. V jedné řádce se uvádělo, kolik dolarů bylo z mé mzdy odečteno na federální a státní daň z příjmu.
Přinejmenším stejně často si můj na drogách závislý soused kupoval steaky. Sám jsem byl příliš chudý, než abych si je mohl koupit pro sebe, ale vláda USA mě nutila, abych je kupoval někomu jinému [….] tehdy to pro mě byl první náznak, že politika demokratů, které mamá říkala strana pracujícího člověka, nebyla vůbec tou, za jakou byla považována.“
K tomu se ale přidává i frustrace z globalizace, která vedla k odlivu pracovních míst do zahraničí. Pro místní voliče jsou republikáni opírající se o konzervativní elektorát z venkova zkrátka přijatelnější než demokraté, kteří sbírají hlasy vzdělaných „elit“ z měst na obou pobřežích. Kniha ale nešetří ani jednu stranu a je tak ideálním čtením pro každého, kdo se o danou problematiku zajímá.
Na co se ale hodlá Vance jako nově zvolený senátor soustředit? Na svých webových stránkách zveřejnil třináct hlavních témat, kterým se plánuje v Senátu věnovat. Ideově v zásadě nijak nevybočuje z dlouhodobé republikánské ortodoxie. Kromě ní zde ale najdeme i ostrou kritiku velkých korporací: „Naše země si dříve cenila pracovních míst pro dělníky, ale pak byla výrobní základna naší ekonomiky přesunuta do zámoří. Dělnická třída v Ohiu byla opuštěna.
Ztráta pracovních míst zničila rodiny. Na komunity se zapomnělo. Budu bojovat proti korporátním elitám, které chtějí pokračovat ve stávajícím stavu, jenž okrádá miliony lidí, kteří si nemohou vlastníma rukama vydělat slušnou mzdu.“
Vance naproti tomu slibuje podporu malého a středního amerického podnikání, rozdělení velkých technologických společností a omezení jejich vlivu na veřejný život. Na to, nakolik se nejmladšímu republikánskému senátorovi podaří tyto sliby plnit, si budeme muset počkat.