Státní univerzita tou nejlepší v zemi, navíc bez školného – pro Američany nemyslitelné, pro nás realita. Americké (nejen terciární) vzdělávání je pro nás Čechy tak trochu španělskou vesnicí.

Selektivní a nejen to

Model americké střední školy se většinou ve filmech nese v duchu všemožných skupinek odlišných zájmů, které se navzájem nesnáší. Často si ani neuvědomujeme, kolik lidí na takové (státní) škole vůbec naráz studuje.

Kapacity středních škol ve Spojených státech se mohou markantně lišit škola od školy. Některé státní střední školy mají přes čtyři tisíce studentů, což je skoro velikost některých menších vysokých škol v České republice. Studenti si zpravidla nemohou vybrat, na kterou státní školu půjdou – rozhoduje o tom poplatek, který rodiče platí určitému „okrsku“, a do školy v této oblasti by student měl chodit.

Soukromé školy mohou být naprostým opakem. Jsou selektivní, tudíž se na ně píší normální přijímací zkoušky, a často se pyšní mnohonásobně menším počtem studentů. Může se jednat o internátní či církevní školy, kde je obecně vyšší úroveň vzdělávání. Také se více očekává od studentů a jejich školních i mimoškolních aktivit.

Všeobecná střední rovná se gympl?

Střední škola se zaměřením nebo gymnázium – taková je naše realita. Má své klady i zápory. Jedná se o systém zcela jinak nastavený, než je ten americký. Oproti gymnáziím jsou americké střední školy nejspíše lepší v množství volitelných předmětů, ale zdaleka nedosahují na konkrétně zaměřené střední školy s praktickými technickými předměty. 

Zaskočilo mě, že se v hodinách literatury zabývají pouze tou anglickou, a světovou literaturu skoro neřeší. Představa, že bych si k maturitě měla vzít pouze české knihy je naprosto smrtící, a jsem tak ráda, že to máme nastavené jinak.

Vysoká – státní nebo soukromá

V otázce terciárního vzdělávání jsme totálními protipóly. Na jedné straně stojí náš vysokoškolský systém se státními univerzitami v čele. Na straně druhé ten americký, kde jsou státní školy brány jako pomyslné minimum a na plné čáře vedou školy soukromé.

U nás jsou již léta soukromé školy brány jako školy nabízející titul ke koupi, a tak mají onu podivnou reputaci. Naproti tomu naší nejlepší univerzitou je dle všemožných žebříčků Univerzita Karlova. Stejně jako Harvardova univerzita je nejstarším vysokoškolským zařízením v zemi, s tím rozdílem, že je státní a bezplatná.

Říct „Chci na Harvard!“ nebo „Chci na Karlovku“ je větší rozdíl, než jsem si dříve myslela. Začíná to věkem, přičemž naše Karlova univerzita je skoro o tři století starší. Dále se můžeme podívat na markantní rozdíl v programech. Hlásit se na konkrétní obor hned v prváku je další kuriozitou evropských vysokých.

Nejmarkantnějším rozdílem je ale školné. Školné na nejlepší univerzity ve Spojených státech se pohybuje okolo milionu korun za jeden školní rok. Na nejlepší v Česku potřebujete zaplatit přihlášku a jste v podstatě za vodou.

Obrovský rozdíl je to i pro průměrné Američany, kteří ale se školným tak trochu počítají celý život. Nejen, že musíte mít perfektní výsledky ve škole a nepřehlédnutelné mimoškolní aktivity, musíte také mít pořádný finanční obnos anebo velké štěstí a získat plné stipendium. Pro průměrného občana České republiky je americká vysoká tak nějak nemyslitelná.