Před několika dny se na sociálních sítích Ruského domu v Praze objevila informace, že Dům pořádal akci pro studenty ze Sedlčanského gymnázia. Studenti zde měli poznat ruskou kulturu. Součástí programu však bylo i přesvědčování, aby se vydali na budoucí studia právě do znepřáteleného Ruska. Jak je možné, že se čeští studenti zúčastnili akce pořádané organizací, na níž se vztahují unijní sankce?
Bez reálií se jazyk učit nejde
Je pravda, že reálie země nebo zemí, ve kterých se daným jazykem hovoří, neoddělitelně patří ke studiu jakékoliv jazyka. Patří i ke studiu ruštiny. Rozhodně však ke studiu nepatří účast na akcích, kde přednášející papouškují kremelskou propagandu. Ta nás označuje za fašisty a nepřátele. Největší neznalost reálií Ruska a jeho politiky prokázala však vyučující, která se onu exkurzi rozhodla uspořádat. Reálie Ruska by se přece daly učit i zcela jinak. Například si na školu pozvat některého z disidentů žijících v Česku. Nebo napsat dopis některému z ruských politických vězňů. S ohledem na jejich počty, by se snad nemělo jednat o tak závažný problém se s nějakým spojit. Ale chápu, že Rusko se vždy nejlépe vidělo buď z pohodlí západního města, nebo carského paláce.
Program se zdál být nevinným
Z příspěvku, který byl umístěn na sociální síť Facebook, odkud již stihl zmizet (naštěstí máme původní verzi), jsme se mohli dozvědět například to, že se studenti seznámili s výrobou tradičních panenek, zvaných motanky.
Dále bychom se dozvěděli, že se gymnazisti seznámili také s velkými jmény ruské literatury, zejména se jménem Alexandra Sergejeviče Puškina. Zabývat se kvalitní literaturou, mezi níž ta Puškinova bezesporu patří, je chvályhodné. Tedy, kdyby o ní nevyprávěli lidé, kteří svou činností denodenně schvalují zvěrstva páchané Ruskou federací na Ukrajině. Největší vášně oprávněně budí závěr celého programu. „Možnost získat vzdělání v Rusku v rámci kvóty přidělené vládou Ruské federace“ zní naprosto děsivě. Je zcela neslýchané, aby v rámci školní akce byli naši studenti vyzýváni k odchodu do Ruska, kde by měli studovat „v rámci kvóty přidělené vládou Ruské federace“. Vládou, která porušuje principy lidských práv, mezinárodního práva a obecně slušnosti.
Na návštěvy k nepříteli se nechodí
Pokud se někdo účastní událostí pořádaných nepřátelskou mocností a přitom ji stíhá velebit, obvykle tomu říkáme kolaborace. Mnohem horší je však taková kolaborace, pokud ji přeneseme na studenty. Paní učitelka by si měla uvědomit, že její postoj k Rusku je jen a jen její osobní záležitostí, pokud bude své studenty brát do Ruských domů a podobně, pak se dá hovořit o sprostém zneužití role pedagoga.
Neapeloval bych však jen na paní učitelku, která se pro tento program rozhodla. Za vším možná skutečně stála neznalost, což lze z lidského hlediska pochopit.
Apel je také na studenty, kteří se akce zúčastnili. Pokud jim nedošlo, že vábení kremelské propagandy není tím nejlepším programem, pak by se měli i oni zamyslet. Protože pokud se neumí vyjádřit, je něco hodně špatně, a pokud neví, že Rusko páchá válečné zločiny, je situace možná ještě horší. Pravděpodobně jen strkali hlavy do písku, jen, aby se nemuseli učit, to je však stejně nepřijatelné.
Jak zpívá Werich: „A proto by měly masy říct své slovo všemi hlasy, dřív než nás smrt pokoří.“
