Rada Evropské unie má novou předsednickou zemi – Dánsko – které za jeden z hlavních bodů svého předsednictví zvolilo snahu o zavedení kontroverzního zákona o možnosti sledování soukromých konverzací. Tento „šmírovací“ zákon má údajně bojovat s materiály zobrazujícími sexuální zneužívání dětí. Je ale právem jednotlivým států nebo organizací, jako je tomu v případě EU, sledovat aktivitu svých občanů a uživatelů jednotlivých aplikací? Kam až smí zajít státní dozor? Pomůže někomu skutečně zákon, nebo jen dá „munici“ odpůrcům evropské integrace?
Jak to vše začalo
Celá debata o legislativě se vede již od roku 2021. Tehdy se objevila možnost, že by chatovací aplikace mohly upozorňovat na „závadný obsah“ příslušné organizace. To by znamenalo, že by státní moc mohla kontrolovat jakékoliv aktivity, jež by aplikace vyhodnotily jako závadové. Osobní fotografie a konverzace by se mohly zcela jednoduše dostat do rukou státu. Podobný zákon znají již několik desetiletí i Spojené státy, kde byl v důsledku teroristických útoků z 11. září 2001 zaveden nový protiteroristický zákon s názvem Patriot Act. Ten umožnil shromažďovat data osob, které byly pouze podezřelé z terorismu, aniž by bylo potřeba mít jakýkoliv důkaz.
Zákon sice vyvolal kontroverze, avšak díky tehdejší společenské atmosféře se mnoho lidí dokonce bálo vyjádřit nesouhlas, jelikož by takového člověka následoval lynč za nedostatečné vlastenectví a nepřímou podporu terorismu. V roce 2015 nahradil zákon tzv. USA Freedom Act, který omezil původní masivní sběr dat.
I přes tuto americkou zkušenost se nové dánské předsednictví snaží znovu prosadit podobný „šmírovací“ zákon, tentokrát pod rouškou boje proti sexuálnímu zneužívání dětí a ne terorismu. Princip je ale stále stejný. V případě EU by fungoval tak, že chatovací aplikace, jako například WhatsApp, jež disponují end-to-end šifrováním, které by mělo být nejvíce bezpečné, by byly nuceny šifrování obcházet a každý podezřelý obsah hlásit. Díky takovému obcházení a vytváření zadních vrátek by bylo pro více šikovného hackera vcelku snadné šifrování obejít. Nejednalo by se jen o skutečný nebezpečný obsah. Do problémů by se mohl dostat jakýkoliv ze 450 milionů občanů EU, jehož soukromé konverzace by aplikace vyhodnotila jako závadové.
Velký bratr tě chce sledovat
Každá zpráva, fotografie, každý soubor. To vše by bylo automaticky skenováno, a to bez jakéhokoliv souhlasu uživatele. Pošlete svému partnerovi zprávu? Hrozí vám problémy. Pošlete fotografii z dovolené, na které jsou osoby s mladistvým vzhledem? Vaše fotografie podlehne kontrole. Závadný obsah by totiž měla kontrolovat AI, která se ale až v 80 procentech takových případů mýlí. To by znamenalo, že by všechny tyto konverzace, fotografie nebo soubory byly dennodenně šmírovány. Stačí jen, aby aplikace vyhodnotila „závadný obsah“. Ztráta soukromí se samozřejmě netýká unijních politiků, ti mají výjimku. Jak se zdá, luxus nemusí představovat jen vlastní auto nebo bydlení, ale i soukromí.
Stejně jako sociální jistoty, i naše soukromí musí být základem civilizované společnosti, nemá být jen pro hrstku vyvolených. Evropské právo je sice na straně občana, někteří politici to tak ale nevidí. Článek 7 a 8 Listiny základních práv EU zaručuje právo na soukromí každého občana. Tedy není potřeba funkce, stačí být občanem.
Více mínusů než plusů
Na papíře má možná Chat Control alespoň nějaké plusy, v praxi však skoro žádné. Dokonce i snaha o boj se sexuálním zneužíváním dětí na internetu by byla „šmírovacím zákonem“ ohrožena, jelikož by samotné organizace byly přehlcené informacemi například o vaší dovolené.
Nejvíce „munice“ však dává tento návrh nepřátelům EU. Ať už vnějším nebo vnitřním. Totiž, pokud by byl zákon přijat, autoritářské vlády světa by mohly velice jednoduše ospravedlnit své vlastní „šmírovací“ zákony. Stejně tak odpůrci evropské integrace by dostali skvělou záminku, proč zaútočit na „diktát Bruselu“.
Návrh však nejspíše neprojde unijním legislativním procesem, jelikož rozhodnutá není většina Rady EU. Respektive většina států rozhodnutá je, a to pro přijetí zákona, jedná se však o státy, které nejsou schopny reprezentovat většinu obyvatelstva Unie. A co Česko? Premiér Fiala i ministr vnitra Rakušan uvedli, že jsou zásadně proti. Proti zákonu se také dlouhodobě staví Evropský parlament. Přijetí zákona tedy, dle současného stavu věcí, neproběhne. I přesto se jedná o velkou lekci, že lidé si své osobní svobody váží.