Rasistické výroky poděbradského starosty Jaroslava Červinky nesmí skončit bez trestu. Ne kvůli odplatě, ale jako výstraha, že rasismus nejhrubšího zrna v Česku netolerujeme. Dlouho neřešený problém však definitivně vyřeší až systémové kroky.

„Dnešní den je pro nás přelomový okamžik. Dlouho jsme se na něj chystali.“ To dnes agentuře ČTK řekla ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová, když v Letech u Písku symbolicky zahájila demolici vepřína, v jehož areálu stál za 2. světové války romský koncentrační tábor. Místo vepřína vznikne památník připomínající romský holokaust, který uctí i památku více než 1300 Romů, kteří táborem prošli. 327 z nich v něm zemřelo, 500 skončilo v Osvětimi.

Odkup vepřína a postavení památníku přímo na místě koncentračního tábora slibovaly vlády už od 90. let, Česko kvůli tomu čelilo i kritice ze zahraničí. Přesto stát odkoupil objekt až v roce 2017, poslední prasata zmizela na jaře 2018. Odkupu předcházely – jak tomu u nás u otázek romské menšiny bývá – výroky politiků přinejmenším bagatelizující romský holokaust.

Tehdejší ministr financí Andrej Babiš například v roce 2016 prohlásil, že je lež, že byly Lety koncentračním táborem. „Byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup a byl tam,“ řekl. Za výrok se později omluvil s tím, že byl vytržen z kontextu. Předseda SPD Tomio Okamura zase v roce 2018 uvedl, že tábor nebyl oplocený a byl v něm volný pohyb. Za první výrok se později omluvil. A jeho spolustraník Miloslav Rozner za výrok o „neexistujícím pseudokoncentráku“ dostal letos v dubnu od soudu nepravomocně podmínku.

Rasistické „vtipy“

Historie romského koncentračního tábora jako by ztělesňovala český přístup k Romům. I ten si prošel vlastním vývojem. Od divokých devadesátých let, kdy mladou demokracií otřásly rasově motivované vraždy, přes protiromské pochody na začátku desátých let až po stále trvající latentní rasismus. Ten se projevuje segregací romských školáků v některých regionech, diskriminací Romů ze strany zaměstnavatelů či rasistickými „vtipy“.

Právě o ten – alespoň si to myslel – se na červnovém jednání zastupitelstva Poděbrad pokusil místní starosta Jaroslav Červinka (STAN). Odvyprávěl historku, jak v roce 2001 dostal důtku za výrok při dopravní nehodě, kterou způsobili psi vlastnění romským občanem. „Já jsem pak pronesl onu památnou větu, že by bylo lepší je zastřelit. Policajt mi řekl, že by se neměli střílet, že ti psi za to nemůžou. A já jsem pronesl, že jsem neměl na mysli ty psy,“ uvedl.

Že byl výrok hloupý, přiznal i on, za důvod k odstoupení z funkce a kandidátky do podzimních komunálních voleb to však nepovažuje. Nakonec z ní odstoupil až po výzvě předsedy hnutí STAN Víta Rakušana, a to spolu se všemi ostatními kandidáty, se kterými půjde do voleb na nezávislé kandidátce.

Červinkův výrok byl nejen hloupý, ale především rasistický. Případem se na základě trestních oznámení začala zabývat i policie a je tak možné, že bude mít dohru i u soudů. Minimálně politickou odpovědnost musí ale starosta vyvodit už teď a měl by rezignovat. Není přípustné, aby v jakékoliv politické funkci byl člověk, který se neostýchá – byť jen v nadsázce – mluvit o střílení Romů.

V každé jiné zemi s vyspělou politickou kulturou by už Červinka ve funkci starosty skončil a místní obyvatelé by bez ohledu na názor na jeho komunální práci požadovali jeho odchod. Jenže Česko takovou zemí není a nemalá část zdejší společnosti, ne-li většina, nevidí v podobných rasistických výrocích problém. To ostatně dokazuje i případ Červinky, který svou nezávislou kandidaturu odůvodnil i podporou veřejnosti.

Klíčem je vzdělání

Česko má zkrátka problém s rasismem a musí ho řešit. Týká se zejména Romů, které většina vytlačuje na okraj společnosti, ať už ve školství, v práci nebo i obyčejném lidském soužití. Romové mají horší přístup ke kvalitnímu školství, což ovlivňuje jejich vzdělání, s tím související zaměstnání, zakládání rodiny a výchovu dětí. Některé rodiny se tak točí v kruhu, z něhož se jen složitě vystupuje.

Řešením je zkvalitnit školy, a to především na periferiích. Ať už republiky (nejurgentněji na Karlovarsku a Ústecku), tak na okrajích měst, kde nejen Romové často chodí do škol s nevalnou kvalitou. Situací navíc ještě zhoršila distanční výuka během covidové pandemie.

Změnit se ale musí i přístup většinové společnosti, v níž stále přežívají rasistické stereotypy. V „lepším“ případě o kočovných Romech, kteří dělají nepořádek, v horším případě o zlodějích, u kterých by bylo lepší, kdyby se vůbec nenarodili. Ani jeden stereotyp se samozřejmě nezakládá na pravdě a většinou vychází z osobních zkušeností, které majorita v souladu s často používaným argumentačním faulem vztahuje na všechny Romy.

Stručně řečeno je potřeba zlepšit vzdělání a život Romů a změnit stereotypní přístup většinové společnosti – integrací menšiny do většiny, vzájemnou interakcí a ano, i přísnými tresty. Demokracie nesmí připustit, aby někdo beztrestně mluvil o střílení jedné menšiny. Varování z historie (ale i ze současné Ukrajiny) máme více než dost. Stačí si představit, jak bychom reagovali, kdyby starosta Červinka nemluvil o Romech, ale o Židech.