Dne 10. června se uskutečnil sjezd ČSSD, kde došlo k poměrně zásadním změnám. Podařilo se proměnit název a zvolit nové vedení strany. Nejprve je ale nutné říct, jakou výchozí pozici má Sociální demokracie, neboť ve společnosti zaznívá neustále volání po skutečné levici ve sněmovně. Tu teď údajně reprezentuje ANO.

Za prvé – novináři z různých médií opakovaně útočí na levicové představitele a opakovaně o nich píší různé články, analýzy, jež mají hned v titulcích invektivy, případně rovnou nálepky, které slouží převážně k výsměchu. Titíž novináři se pak diví, že se levice nachází v takové bezvýchodné situaci, ještě hořekují nad tím, že se Babišovi zvyšují procenta v průzkumech. Konkrétně Sociální demokracie čelí dlouhodobým útokům, ať už kvůli Maláčové, Špidlovi nebo Zaorálkovi.

Za druhé – strana si zvolila nové čelní představitele a mohla tak ukázat některé nové tváře. Někteří straníci se nezměnili – koneckonců, strana má stále stejného předsedu, jenž si získal dobré jméno díky změnám a díky rebrandingu. Na předsedu strany kandidovali další členové, z nichž nejvýraznější projev měl Lubomír Zaorálek. Ten se nezdráhal zaútočit na Šmardu a na celou stranu kvůli nečinnosti a pasivitě. Zaorálek přednesl dobré a dá se říci, že konstruktivní důvody, které stále drží stranu tam, kde teď je – mimo parlament. Zaorálek během hlasování získal poměrně dost hlasů i přes to, že si svůj projev nijak nepřipravil a mluvil víceméně z patra. Svou dikcí zcela bezpochyby předčil Šmardu.

Za třetí – sjezd ukázal, že i přes stranické nepokoje je možné vidět jakousi snahu vrátit se do poslanecké sněmovny a ukázat tak pracujícím lidem, že mají zastoupení a můžou být vyslyšeni. Šmarda vyzdvihnul důležité požadavky. Deficit státního rozpočtu podle něj nemohou zaplatit běžní zaměstnanci, nýbrž to musí být nadnárodní korporace, banky a vysoce výdělečný obyvatelé.

Za čtvrté – novináři psali několik článků o tom, proč sjezd nic nového nepřinese a naopak se strana více zostudí než by vzešla silnější. Znovu, stejní novináři, kteří, lze se domnívat, volili koalici Spolu, si budou stěžovat na to, jaké kroky podniká vláda a jak je možné, že Babiš stále sílí. Zdá se, že ani neví, čemu dříve věnovat pozornost. Proto útoky na Sociální demokracii nijak nepomůžou a dá se říci, že novináři nepomůžou ani sami sobě; neustále totiž budou věnovat pozornost Babišovi a zároveň budou psát články o tom, jak je Sociální demokracie neschopná nějaké akce.

Za páté – velkou roli v Sociální Demokracii hrají také finance. Ty se podařilo vyrovnat a udělat velkou změnu v marketingu, která působí dost zdařile. Sociální demokracie do veřejného prostoru vypustila video, které cílí na obyčejné obyvatele a pracovníky nejen ve státní sféře. Tím se Sociální demokracie vrací ke kořenům, neboť právě na nižší a střední třídu by měla cílit.

Za šesté – na sjezdu se nepodařilo schválit nové stanovy, protože někteří členové je považovali – považují za nedemokratické a záměrně tak blokují možnost jejich přijetí. Stanovy mohou výrazně změnit fungování strany a více tak dokázat jistý pokrok a snahu o změnu.

Za sedmé – Sociální demokracie má před sebou ještě kus cesty, která může začít novým programem a novým stylem komunikace. Stranu také formuje mládežnická organizace, která se podílí na fungování a dělá většinou kroky, které nemají zjevný výsledek. Napomáhá tak ale straně ke změně. Důkazem nechť je volba místopředsedy Lukáše Ulrycha.

Za osmé – Babiš se nebál převzít starý program ČSSD a upravit jej k obrazu svému. Sociální demokracie tak může být konstruktivní levicí, která nebude mít v čele populistu a bude nabízet řešení na problémy, jimž tato republika čelí. Závěrem nezbývá nic jiného, než jí popřát úspěch na cestě do parlamentu. Strana má před sebou velký kus práce, ale díky novinkám může nalákat nové voliče, případně nějaké přebrat z hnutí ANO.

Autor je student, sociální pracovník a anonymní komentátor.