Obchody i restuarace se otevírají, roušky se sundavají a školy znovu vítají některé studenty. Pandemie nového koronaviru se pomalu blíží ke konci a nejen firmy a občané se začínají vypořádávat s následky. Velký otřes ve svém životě zaznamenali i mladí lidé.
Na podrobné analýzy, které by hodnotily, jak koronavirus mladé lidi ovlivnil, je brzo. Budou muset počkat na příští měsíce, spíše roky. Přesnější následky se totiž projeví s dlouhodobějším odstupem, a to až prostřednictvím různých statistik z oblasti školství, pracovního trhu i voleb.
Přesto si pojďme vzít do ruky pomyslnou křišťálovou kouli a podívejme se, co může pandemie přinést mladým lidem.
NEZNÁMÝ POCIT… Asi nikdo z mladých lidí nezažil ve svém životě takto významnou společenskou krizi. Strach, který nás poslední týdny obklopoval, byl pro mnoho z nás něčím novým a neznámým. Každý jsme se s ním vypořádali po svém, lépe či hůře. A vezmeme si z něj poučení do budoucích krizí.
SOCIÁLNÍ ODLOUČENÍ… Člověk je tvor společenský, což u mladých platí dvojnásob. To vše však koronavirová krize změnila. Žádné klábosení ve škole, žádné schůzky v kavárnách, žádné večírky v hospodách. Několik týdnů byli studenti zavřeni doma, bez větších možností se setkávat a socializovat. Zřejmě všichni jsme si uvědomili, jak moc nám chyběli naši kamarádi.
ŠKOLA JINAK… Možná už typický stereotyp každodenního života školáka spočívající v naslouchání výkladům učitelům se ze dne na den úplně změnil. Školy musely rychle přepínat na distanční výuku – některé to zvládly lépe, některé hůře a některé vůbec. Zejména zpočátku to záleželo na samotných učitelích a jejich přístupu. Ti, co jen posílali haldu domácích úkolů a výuce se moc nevěnovali, studentům nepomohli. Čest všem těm, kteří se snažili se studenty aktivně komunikovat a nezatěžovali je nadbytečnou prací.
ŠKOLA JINAK PODRUHÉ… Snad nejen mladí si během pandemie uvědomili, kolik učiva po nich školy vyžadují. Opravdu je potřeba se učit vše z každého předmětu do takových podrobností? Nebylo by lepší si vybrat to, co mě zajímá, tomu se věnovat naplno a ve zbytku předmětů se učit jen základní informace? Snad si to uvědomili i někteří kantoři a rodiče.
ODPOVĚDNOST… „Žádný člověk není ostrov sám pro sebe. Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“ Výrok jednoho anglického básníka byl inspirací pro známý Hemingwayův román Komu zvoní hrana a připomíná nám naši odpovědnost vůči ostatním. V době krizí to platí dvojnásob a bylo skvělé vidět, jak si spousta mladých svou odpovědnost uvědomila – začali šít roušky či pomáhat seniorům. Úplně však stačilo dodržovat potřebná opatření.
ZÁJEM O VEŘEJNÉ DĚNÍ… Kdo je to ten Vojtěch? A jaké strany jsou vůbec ve vládě? Těch, kteří si začali klást podobné otázky, během krize určitě přibylo, a je to dobře. Zajímat se o to, kdo je zrovna u moci a kdo rozhoduje o našich životech, by mělo být povinností každého zodpovědného občana.
POLITIKA… Zájem o to, co se děje, nás nepochybně dříve či později dovede k politice. Řada mladých jí nerozumí a možná se i štítí. Za tím jsou skryty pochopitelné důvody – politika je složitý a ne vždy úplně čistý kolos podivných lidí. Demokracie však vyžaduje, abychom se všichni aktivně zajímali o naše okolí. Přečíst si denně zprávy, zjistit si, co je to za politika a proč se o něm tak mluví, a především chodit k volbám. Už na podzim se bude volit v krajích a do Senátu!
VLASTNÍ ROZVOJ… To udělám, až budu mít čas. Věta, kterou používáme častěji, než bychom chtěli, během pandemie pozbyla platnosti. Přečíst si dlouho odkládanou knihu, zdokonalit své jazykové dovednosti nebo si jít konečně zaběhat – přihlašte se, kdo jste koronavirové krize využili k seberozvoji?
SPIRITUALITA… Duchovní život je důležitou součástí každého z nás. Je to však velmi individuální záležitost a cesta k němu bývá trnitá a dlouhá. Častým impulzem ale bývají krize a mnozí mladí se o něj začali zajímat právě během pandemie.
Autorka fotky: Markéta Vltavská
