Právě si prohlížíte Komentář: Hradní paradoxy (ne)bezpečnosti

Osoby z bezprostředního okolí prezidenta Miloše Zemana vzbuzovaly pravidelné vlny emocí a nálad napříč společností už od prvního Zemanova zvolení v roce 2013. V posledních letech však nejbližší okolí prezidenta zavdává podezření, že by mohlo být reálným ohrožením bezpečnostních zájmů České republiky. Tým nejvyššího ústavního činitele namířil světlo na absurdní paradox, jenž pro Česko nemusí dopadnout dobře.

Vrbětická zpráva

Když minulou sobotu přišel investigativní tým Českého rozhlasu a časopisu Respekt s informací, že Kancelář prezidenta republiky (KPR) skartovala utajovanou analýzu bezpečnostních složek o zapojení agentů ruské kontrarozvědky GRU do výbuchu muničních skladů ve Vrběticích na Zlínsku v roce 2014, strhla se v mediálním a politickém prostoru obrovská bouře.

Policie České republiky, konkrétně Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ), totiž v minulém roce začala vyšetřovat, zda se k informacím ve zmiňované utajované zprávě nedostal někdo bez pověření a dostačující bezpečnostní prověrky (vedoucí KPR Vratislav Mynář dostatečnou prověrku nikdy nezískal, podezření se podle důvěrných zdrojů týká i jeho).

Aktuální zpráva o skartování klíčového dokumentu, který si prezident Zeman přečetl i přes nutnost urgentní reakce až po pěti dnech, výše zmíněná podezření pouze podpořila. Informace o skartaci vyplula napovrch až nyní, kdy detektivové NCOZ chtěli z listiny sejmout otisky prstů a stopy DNA, jimiž by mohli případné protiprávní jednání dokázat.

Hrad nejprve začal hrát svou dobře známou písničku, při jejíž produkci nekomunikuje s celým světem a média, jež zprávu přinesla, označuje pravidelně za dezinformační. První ránu zasadil hradní mluvčí Jiří Ovčáček, který na Twitteru uvedl: „Ve slušné společnosti se na anonymy nereaguje“. Neutuchající tlak však pokračoval i po zveřejnění tweetu, který opět dokazoval bezbřehou aroganci a nepochopení role mluvčího prezidenta, jichž jsme svědky dlouhodobě.

Mynář zasahuje

Několik hodin po zveřejnění článku vydala Kancelář prezidenta republiky vedená Vratislavem Mynářem vyjádření, ve kterém se pokoušela skrýt, zdali skutečně došlo ke skartaci (uvedla pouze, že bylo v souladu se zákonem skartováno na 500 dokumentů k tomu určených), zároveň nezapomněla zmínit, že KPR nakládá s tajnými informacemi dle platných zákonů a bezpečnostních standardů.

Pondělí přišlo další vyjádření KPR, čímž jen dále potvrdila zaběhlý kurz, v němž svá stanoviska, podobně jako několikrát v minulosti, hodlá vydávat až do úplného vyčerpání vlastních sil i sil veřejnosti je vůbec vnímat. V tomto prohlášení kancelář nepřímo potvrdila skartaci dokumentu a přidala několik útoků.

Prvně zkritizovala Bezpečnostní informační službu (BIS) za dopravu materiálu „v hrubém nepořádku“. Podobný útok se dal čekat, protože prezident Zeman dlouhodobě práci BIS kritizuje, stejně jako jejího dosavadního šéfa Michala Koudelku. Pod jeho vedením tajná služba každoročně rozkrývá aktivity cizích států a upozorňuje na rostoucí působení příslušníků zahraničních kontrarozvědek Číny a Ruska na našem území (tedy činí svou zákonnou úlohu – práci BIS pochválila americká CIA i britská MI6).

Prezident Zeman se nikdy netajil svým obdivem k Rusku a Číně, což je jedním z hlavních důvodů jeho neutuchající kritiky vůči kontrarozvědce. Náklonnost ilustroval například loni na jaře po „vrbětickém“ oznámení tehdejšího premiéra Babiše a vicepremiéra Hamáčka, kdy si prezident vzal nejprve týden „na rozmyšlenou“, než ke kauze promluví, a poté v samotném projevu zpochybnil práci bezpečnostních služeb a pravděpodobně vyzradil několik tajných informací. Tím ukázkově nahrál ruským propagandistickým médiím, jež se jeho vyjádření chopila doslova několik vteřin po oficiálním konci Zemanova vystoupení.

Dále vyjádřila KPR překvapení, proč policie usilovala o sejmutí otisků prstů až po deseti měsících od doručení zprávy do prezidentovy kanceláře. Tečkou za kritikou ze strany KPR vedené trestně stíhaným Vratislavem Mynářem bylo odsouzení novinářů a způsobů, kterým získávají informace od bezpečnostních složek. Novináři se v kritických vyjádřeních prezidenta i KPR objevují pravidelně, Zeman onehdy dokonce ruskému prezidentovi Putinovi řekl, že „novináři by se měli likvidovat“.

Paradox (ne)bezpečnosti

Z celé situace, jíž autor nastínil na řádcích výše, vyplývá několik závěrů, které jsou pro Českou republiku jako suverénní právní stát alarmující. Chování Kanceláře prezidenta republiky je neakceptovatelné. KPR má poskytovat plný servis prezidentu republiky při vykonávání jeho mandátu, namísto toho jsme svědky kvazivládnutí Miloše Zemana a obrovského mocenského vlivu jeho nejbližšího okolí, v čele s Vratislavem Mynářem či poradcem Martinem Nejedlým, bohatě provázaným s Ruskem.

Zeman se k aktuálnímu dění, jež se přímo dotýká bezpečnostních zájmů České republiky, dosud nevyjádřil, a místo toho natočil „líbesbríf“ pro čínský lid k oslavě příchodu tamějšího nového roku, jehož naplno využila čínská propaganda před nadcházejícími olympijskými hrami.

Největším paradoxem celé situace okolo hradního týmu je neschopnost legitimního řešení problému ze strany jiných státních činitelů. Přestože ostatní nositelé politické moci mohou mít výhrady k nevysvětleným skartacím či mafiánským praktikám prezidentova okolí, možnost faktického řešení situace drží v rukou pouze prezident Zeman, který si svůj tým sám vybral a pouze on sám by ho mohl také odvolat.

Pro českou společnost, v níž prezidentovi podle posledních dat CVVM důvěřuje pouhých 36 % obyvatel, je nynější dění na Hradě důležitou lekcí pro další rozvoj české demokracie a ústavních institucí jako takových. Díky četným hradním kauzám občané získali neopakovatelnou možnost zjistit, jak velkou moc může v rukou kumulovat prezident a jeho nejbližší okolí. Zdali se výstraha na společnosti nějakým způsobem podepsala, bude zřejmé v prvním kvartálu příštího roku, kdy Českou republiku čekají prezidentské volby, v nichž bude hlava státu potřetí zvolena přímo občany.

V aktuální situaci nezbývá než věřit v alespoň částečné vlastenectví prezidenta republiky a jeho okolí, stejně jako ve spravedlivé, nestranné a adekvátní jednání orgánů činných v trestním řízení, které se jednotlivými kauzami zabývají.

Jakub Hříbek

Student čtvrtého ročníku gymnázia z Uherského Hradiště píšící o domácí a světové politice. Žurnalistika je můj život.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..