Představa jaderné zbraně v mysli průměrného člena dnešní společnosti by se dala popsat následujícími slovy: Hirošima, Nagasaki, Rusko, USA. Černá brašna s červeným tlačítkem, které po stisknutí může srovnat libovolný kus planety se zemí. Jedná se o realitu, kterou by si ani bolševičtí revolucionáři sto let zpátky neuměli představit.

Každodennost jaderné energie je fenomén, jenž lze chápat jen stěží. Z lidskoprávního hlediska je nezbytným krokem sledování dopadů užívání tohoto technologického milníku dvacátého století na základní lidská práva a životní prostředí. Dohody na mezinárodní úrovni, z nich nejznámější Smlouva o nešíření jaderných zbraní, svůj smysl mají, dokud je všechny strany disponující jaderným arzenálem respektují. Jenže ve chvíli, kdy rozlohou největší a tedy geopoliticky nejvýhodnější země světa od této dohody odstoupí, je možné předpokládat eskalaci.

A co elektrárny?

Důležitým faktorem není jen ten lidskoprávní (či humanitární), ale v rozsáhlém měřítku i ten environmentální. Je pravda, že jaderná energie je považována za velice efektivní – ovšem nese s sebou nejednu výzvu. Kam s tím vším jaderným odpadem z elektráren Černobyl a Fukušima? Ano, u první zmíněné se jedná o sovětský přístup k bezpečnosti, u druhé jde o krizi spojenou s přírodní katastrofou. Nemůžeme však opomenout fakt, že se jedná o ekologickou noční můru.

Práce s jadernou energií si žádá více než zvýšenou opatrnost. Těžba uranu nebo obecně manipulace s radioaktivními látkami jsou aktivity, které můžeme považovat za hazardní i v té nejbezpečnější chvíli.

Je vskutku nutné, aby svět došel konsenzu v otázce užívání jaderné energie jak v militantní, tak energetické podobě. Opravdu se musíme zamyslet nad tím, zda je pro nás efektivita na prvním místě před zbytkem hodnot. Kór když konečným řešením může být srovnání světa se zemí.