Už jako malým dětem nám naši prarodiče opakovali, jaké máme štěstí, že naše generace nezažije válku. Tohle tvrzení se ovšem vyvrátilo 24. 2. 2022, když ruský prezident Vladimir Putin nařídil útok na celé území Ukrajiny. Uběhly dva týdny od začátku invaze, která otřásá celým světem. Jak se k situaci staví Češi?

Kulturní podobnost, barva pleti nebo historie?

Vlna solidarity Čechů dosáhla rekordů, když se za pouhých pár dní vybrala miliarda a půl korun na pomoc Ukrajincům. Bylo to snad poprvé v historii Česka, kdy se kolektivně celá země spojila a vybrala astronomickou částku na podporu někoho jiného. Je to tím, že se ztotožňujeme s Ukrajinci, jelikož jsme před lety zažili okupaci právě od stejného agresora – Ruska? Nebo jsme jednoduše oprášili naši solidaritu z dob covidu, kdy celý stát šil roušky?

Téměř všichni se zapojili do podpory Ukrajiny.  Od nošení stužek v modro-žlutých barvách až po poskytnutí ubytování uprchlickým rodinám. Jenomže to není poprvé co náš stát řeší přijímání migrantů. Je jasné, že se nikdy nejednalo o tak obrovský počet lidí, ale přece jenom veřejnost vždy dávala jasně najevo, že migranty v Česku odmítá. Z výzkumů prováděných v roce 2016 vyplývá, že přes 80 % Čechů odmítá přijímání migrantů z Blízkého východu a severní Afriky a jen 3 % lidí by souhlasila s poskytnutím trvalého bydliště. Dále 65 % obyvatel odmítá jakékoliv žádosti o azyl z válečných oblastí. Přesto se teď ukázalo, že nejspíš nešlo o válečné oblasti, ale spíše o předsudky vůči lidem z míst, kde panuje jiná kultura, která je lidem v Česku často neznámá. Je dost odvážné tvrdit, že tu hraje roli barva pleti či předsudky, ale přesto to tak vypadá.

Sdílené domácnosti. Jak to bude vypadat?

Mnoho Čechů bylo hned zpočátku pro ubytování uprchlických rodin u sebe doma. Je to neuvěřitelná velkorysost ze strany našeho národa, ale přináší s sebou důležitou otázku. Na jak dlouho? To je totiž právě to, co nikdo neví, a mnozí si neuvědomují, že to není týdenní pomoc, ale třeba i pomoc na několik měsíců. Stále více lidí přichází a lidi stahují své nabídky právě proto, že jim došlo, že to je o dost náročnější a těžší, než se zprvu zdálo. To, že chtějí pomoci, jak nejvíce můžou, je skvělé, ale musí přemýšlet tak, aby to nakonec neublížilo i samotné rodině. Nikdo se nechce ocitnout ani na jedné straně scénáře, kdy si musí rodina hledat nové ubytování, protože to jednoduše nefunguje.

Pomoc je důležitá teď, bude důležitá za měsíc, ale i za rok

Právě během dalších měsíců se ukáže, jestli jsou Češi schopní dlouhodobé kolektivní pomoci. Dospělí si budou muset najít práci a jelikož jsou mezi utečenci téměř jenom ženy, nabídky práce na stavbě stačit nebudou. Maminky s malými dětmi s nimi budou potřebovat pomoc, když budou v práci. To a další nespočet problému postupně nastanou a bude to větší problém, pokud veřejná pomoc utichne. Je důležité si uvědomit, že to není lehká situace pro nikoho, ale je potřeba šířit dál velkorysost a neotočit se zády, když to bude nejvíce potřeba.