Nadcházející prezidentské volby jsou celospolečenské téma, které se řeší napříč celým Českem, a nevyhne se ani většině českých škol. Někteří učitelé mohou mít strach, protože nevědí, jak by o takovém tématu mohli s žáky správně mluvit. Téma voleb se řeší především v hodinách občanské výchovy, základů společenských věd nebo podobně nazvaném předmětu. Jako student výchovy k občanství na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity se pokusím představit svůj pohled na tuto problematiku. Budu vycházet částečně z teorie, která je sdělována budoucím učitelům během studia, ale především ze své dosavadní praxe.

V rámci občanského vzdělávání, a obzvláště u témat spojených s volbami, by měly být zachovány tři základní principy, mezi které patří zákaz indoktrinace, zachování kontroverznosti a podpora samostatného myšlení. Pod zákazem indoktrinace se rozumí zákaz manipulace s názory žáků. Žák si na základě představených faktů a pojmů musí udělat vlastní názor a úsudek na danou problematiku. Žákům by měly být předány pouze zjištěná fakta, jež nijak nesouvisí s prioritami učitele.

Důležitým aspektem občanského vzdělávání je podpora samostatné myšlení žáka.

Dále by měla být zachována kontroverze. Je důležité dbát na to, aby bylo zmíněno více rovnovážných pohledů, z nichž si žáci vyberou ten, který se nejvíce blíží jejich přesvědčení. U prezidentských voleb tedy zmínit všechny kandidáty. Posledním důležitým aspektem občanského vzdělávání je podpora samostatné myšlení žáka.

Tím se rozumí, že každý je sám schopen najít si prostředky k tomu, jak vyřešit samostatně danou situaci či problém. Jedna z takových možností je vyhledat si informace o volbách a kandidátech pomocí vlastně zvolených prostředků. Toť stručná teorie k problému, která se však v praxi ve škole může značně lišit.

O prezidentských volbách mluví žáci již na druhém stupni základních škol, tedy ještě před tím, než dosáhnou patnácti let. Slýchají o nich totiž i ve svém volném čase, například od rodičů doma nebo od svých kamarádů v kroužcích. Proto si už v takto nízkém věku uvědomují, že volby jsou důležité celospolečenské téma.

V dnešní době plné sociálních sítí se problematika prezidentských voleb k dětem dostane, aniž by o ní něco hledaly, a tak si často na základě neúplných informací vytvářejí vlastní názory, které mezi sebou komunikují ve škole i mimo výuku. Proto si myslím, že problematika voleb by se měla řešit ve školách už na druhém stupni základních škol.

Informace není zapotřebí sdělovat pomocí frontální výuky.

Z mého pohledu by mělo ve školách zaznít, proč jsou prezidentské volby tak důležité téma pro většinu společnosti. Ve výuce by mělo být vysvětleno, jaké pravomoci má prezident a co může díky svým pravomocím ovlivnit. Dále by mělo zaznít, že přímá volba prezidenta v České republice nemá zatím dlouhého trvání. Důležité je se také zmínit o náležitostech voleb. Tyto informace však není zapotřebí sdělovat pomocí frontální výuky.

Žáci mohou tvořit prezentace, vyplňovat pracovní listy, dohledávat informace na internetu nebo vést rozhovor, který řídí učitel. Náležitosti voleb si mohou žáci vyzkoušet prakticky, například volbou třídního zástupce na fiktivní akci. U této aktivity musí učitel vhodně vybrat cíl voleb na základě znalosti žáků a vztahů v kolektivu, aby byli všichni motivování se zapojit.

Podrobnější diskuze o aktuálních prezidentských kandidátech u žáků tohoto věku je většinou nežádoucí, jelikož může vyvolat nepříjemné konflikty mezi žáky nebo dokonce i v rodinném prostředí. Žák si totiž z hodiny většinou nedokáže odnést veškeré informace, a tak se může neúplně a nerozvážně vyjadřovat o vybraných kandidátech.

U starších žáků jsem velkým zastáncem toho, aby se probíraly prezidentské volby pomocí skupinové hry. Aktivita je časově náročnější, jelikož zabere minimálně dvě vyučovací hodiny. Žáci by již měli znát náležitosti průběhu voleb, i to, jaké jsou prezidentské pravomoci. Přesto je dle mého názoru důležité základní informace na začátku hodiny zopakovat. Následně bych pro tuto aktivitu navrhoval, aby se žáci rozdělili do skupinek, ideálně o třech nebo čtyřech členech.

V každé skupince si společně vymyslí ideálního kandidáta. Na plakát zpracují hlavní myšlenky, které by měl tento kandidát nebo kandidátka zastávat, nastíní, jak by probíhala kampaň nebo vytvoří volební spot. V druhé hodině žáci svého ideálního kandidáta představí svým spolužákům. Na základě prezentovaných faktů se odehrají volby, ideálně tak, aby se přiblížily tomu, jak se konají ve skutečnosti.

Učitel by měl vystupovat při diskusi především jako moderátor, případně i jako lehký kritik.

S žáky na středních školách by z mého pohledu bylo dobré provést debatu o kandidátech v nadcházejících volbách. Učitel by měl vystupovat při diskusi především jako moderátor, případně i jako lehký kritik. Každopádně bych se osobně vyvaroval sdělování svého osobního postoje žákům pod osmnáct let.

Ve třídách, kde je většina zletilá, si umím představit, že učitel řekne svůj názor na prezidentské kandidáty, avšak se zachováním principu indoktrinace. Žáci v tomto věku by již měli být schopni kriticky přistupovat k názorům druhých a neměli by se nechat ovlivnit. Toto téma je však velmi osobní a složité, že připadá hlavně diskusi odborníkům.

Žáci by ovšem neměli být učitelem nuceni se do takového rozhovoru zapojit, nemluvě o sdělování vlastního názoru. Pro mnoho z nich je ale přirozené vyjadřovat během výuky své osobní postoje a názory. Proto považuji za nejlepší postup návrh k takové diskusi se svobodným rozhodnutím každého člena třídy, případným vyjádřením díku za to, že se se svým názorem dokáží podělit. Přeci jenom jedním z nejdůležitějších cílů výchovy k občanství je vychovat aktivní participující se občany, kteří ctí demokratické principy.