Právě si prohlížíte Komentář: Konec jednoho velikonočního zvyku? Šlehání pomlázkou může být brzy historií

Svět se vyvíjí. Nad zavedenými pořádky se postupně vynořují otazníky z hlediska dnešních hodnot, založených na rovnosti a individualitě. Jedna z nejvíce diskutovaných tradic poslední doby je šlehání pomlázkou na Velikonoční pondělí.

Tato tradice se v naší rodině dodržovala už od doby, kdy jsem byla malá. V úplně nejmenším věku mi to nedělalo žádné problémy, zejména protože u nás na vesnici se moc nedrželo chození od domu k domu, a tradice se tak udržovala spíše v rámci rodiny, což mi umožnilo vyhnout se excesům, jako jsou bolestivé šlehání či modřiny. Nicméně někdy okolo dvanáctých narozenin jsem si začala uvědomovat, že při šlehání cítím pocit ponížení. Šlehání přes zadek, které jsem si vysloužila jenom tím, že jsem žena, a nemůžu se proti němu nijak ohradit, mi prostě nebylo příjemné.

Netrvalo dlouho, a začala jsem si uvědomovat i pocit určité nespravedlnosti, že kluci mě vyšupají, mají z toho na rozdíl ode mě náramnou srandu, a já jim za to mám dát ještě odměnu. Otázka byla: proč vlastně? Prý abych byla mladá a svěží. Aha. Opět mi netrvalo dlouho, abych se začala ptát, proč já tedy musím být mladá a svěží, a muži nebo chlapci nikoliv.

Podobný pohled na tento zvyk vás může překvapit, obzvláště, pokud patříte k mužské části obyvatelstva, která to tak nikdy nevnímala a třeba ani nemyslela. Jenže z pohledu dnešní doby jsou tyto pochyby naprosto legitimní a rozhodně není od věci téma ve veřejném prostoru otevírat. Koneckonců, historie tohoto zvyku není jasná (první zmínky o něm pocházejí ze 14. století, kdy se ovšem muži a ženy šlehali navzájem). Nevíme ani to, proč a jak se vyvinul zrovna do podoby, ve které je nyní, nebo co má vlastně symbolizovat. Kromě toho se na každé Velikonoce objeví excesy, kdy se často opilí muži cítí díky právě tomuto zvyku v právu a velice hrubě seřežou ženy či dívky, a to i třeba takové, které zrovna potkali na ulici (některé z těchto příběhů lze najít například na profilu hnutí Konsent).

Co tedy s tím?

Tato tradice má stále mnoho podporovatelů a podporovatelek, a pokud s tím jak koledník, tak dívka či žena souhlasí, pak není důvod se ho vzdávat. Ale neměli bychom zapomínat, že nikdo nemá právo jiného člověka bít proti jeho vůli, a podle mě je tak absolutně namístě ptát se před šleháním žen a dívek, zda jim to nevadí. A pokud řeknou, že vadí, tak to s pokorou přijmout a neoznačovat je za ničitelky tradic a hysterky. Stejně tak, pokud patříte k té šlehané části společnosti, nebojte se ozvat, když se tohoto zvyku prostě účastnit nechcete. Nedobrovolné mlácení do dnešní společnosti prostě nepatří.

To, že začneme respektovat názory žen na tuto tradici, může (ale také nemusí) vést k tomu, že tento zvyk bude čím dál vzácnější. Pokud vás tato představa děsí, tak si vzpomeňte, že všechny svátky, Velikonoce nevyjímaje, jsou především o trávení času s rodinou či přáteli, odpočinku a zavzpomínání na počátky daného svátku, a nikoliv o bití kohokoliv proutkem proti jeho vůli. Pokud jsou pro vás velikonoční zvyky důležité, máte celou kupu dalších, které můžete dodržovat, a které nejsou pro nikoho ze zúčastněných nepříjemné. Vzpomeňte si na to, až budete dnes slavit Velikonoce.

Simona Petrů

Spolupracovnice redakce a studentka Právnické fakulty Univerzity Karlovy. V současnosti působí jako Mladá delegátka České republiky do OSN. Ve svém volném čase se věnuje práci na Ministerstvu financí nebo organizování vzdělávacích projektů.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..