Předčasné parlamentní volby v Německu ukázaly, jak moc jsou mezi tamními mladými voliči rozšířené krajně levicové a krajně pravicové názory. Dle dat publikovaných v pořadu Tagesschau, vysílaném pod taktovkou veřejnoprávní televize ARD, 51 % Němců mezi 18 až 24 lety vyslovilo svou důvěru stranám spojovaným s krajními názory – tedy AfD, Die Linke a BSW. Takové výsledky jsou naprosto bezprecedentní, co ale znamenají?
Jak vypadají volební preference různých skupin
Začneme-li srovnávat volební preference podle pohlaví, tak typický jev, který lze sledovat ve voličských preferencích, jsou vyšší zisky liberálních a levicových stran u žen, naopak u mužů se těší větší podpoře pravice a konzervativci. Rozdíl však není natolik zásadní, aby se dalo hovořit o naprosto jiných preferencích žen a mužů.
Jistý rozdíl panuje, srovnáváme-li voliče podle nejvyššího dosaženého vzdělání. Voliči se základním a středním vzděláním volili podobně a volební preference mezi těmito skupinami nebyly nijak odlišné od těch celkových. Naopak u lidí s vysokoškolským vzděláním se propadla AfD a vzrostla podpora Die Linke.
Opravdu markantní rozdíl lze sledovat u skupin s rozdílným ekonomickým zázemím. Fakt, že jsou voličské skupiny nejvíce rozdělovány svým sociálním zázemím, je naprosto statisticky a historicky potvrzen. Volební zisky u bohatých skupin obyvatelstva v podstatě kopírovaly ty celkové. Zato u lidí v horší ekonomické situaci získala mnohem vyšší, až alarmující, zisky krajní pravice. Dle průzkumu ARD, se jednalo o 39 procent, což je spolu s 11 procenty, které získala Die Linke a se 7 procenty pro BSW, velice nebezpečný koktejl.
Stejný rozdíl je vidět i u různých profesí. Dělnictvo volí ve velkém AfD, oproti ostatním voličským skupinám. Paradoxem je, že tradiční obliba levice u dělníků a manuálně pracujících je dnes naopak přenášena na jiné skupiny obyvatelstva a u těchto se netěší nijak zvláštní podpoře. Levici dnes již nevolí povětšinou lidé v horší sociální situaci, ale naopak nemanuálně pracující městské obyvatelstvo.
Největší rozdíl lze vidět u voličů napříč různými věkovými kategoriemi. Mladí Němci volí ve velkém strany z okraje politického spektra. Opravdu velký rozdíl jde vidět u preferencí mladých žen a mužů, kdy platí jev, který jsme již zmínili, a to, že ženy obecně tíhnou více k liberalismu a levici, zatímco muži k pravici a konzervatismu.
Krajní pravice si drží svůj zisk napříč věkovými kategoriemi, tedy krom jedné, a to lidí nad 70 let. Zde se oproti ostatním skupinám naprosto propadá. U krajní levice, reprezentované Die Linke a BSW, je vidět jasný pokles, čím starší voliči jsou. Tím, co voliče nejvíc rozděluje, jsou geografie a věk.
Selhává v Německu společenská smlouva?
Historicky nebylo Německo nikdy jedním státem. Jeho sjednocení do jednoho velkého státu s jediným císařem nebylo tak úplně přirozené, což se v určitých ohledech projevuje dodnes. Největší vliv na současné Německo nemělo sjednocení, ale naopak rozdělení.
Když se po druhé světové válce rozdělilo Německo na dvě, v podstatě diametrálně odlišné země, došlo nejen k geografickému rozdělení, ale především k tomu společenskému. Obě části rozdělené země se vydaly zcela odlišnými cestami. Západ si zvolil, lépe řečeno k tomu byl donucen vítěznými spojenci, cestu kapitalismu, ukotvení v NATO a budování evropské integrace. Namísto toho Východ, byl dalším z vítězů války – Sovětským svazem – přinucen akceptovat transformaci na socialistickou společnost, pevně sevřenou v područí Sovětů.
Odlišný směr obou zemí zapříčinil z jedné strany ekonomický růst západních Němců a oproti němu žalostné podmínky Němců východních. Obyvatelstvo Východního Německa obvykle toužilo po životní úrovni, jakou měli jejich západní krajané. Mnoho z východních Němců skutečně emigrovalo, ačkoliv se stávaly i případy, kdy ze Západu odcházeli lidé na Východ. Příkladem je rodina jistých Kasnerových, jejichž dcera Angela se v budoucnu stane německou kancléřkou. Takové případy byly značně ojedinělé – povětšinou platilo, že kdo mohl, tak odešel na Západ.
Poté, co se Německo po pádu Železné opony znovu sjednotilo, tak se rozdíl mezi oběma částmi země stal ještě viditelnějším. Západní Němci považovali častokrát „Ossis“ za občany „druhé kategorie“ a ti se tak mnohokrát i cítili. Není se ani čemu divit. V době znovusjednocení bylo Západní Německo, co se ekonomiky týče, minimálně dvacet let napřed, a takový deficit se, i přes veškeré snahy, nepodařilo dohnat dodnes. Rozdílné sociální a ekonomické podmínky mezi obyvatelstvem dosud dělí Německo.
Při letošních volbách bylo rozdělení vidět lépe než kdy jindy. Celé východní Německo „zmodralo“. Popularita antisystémových stran na východě, zejména pak AfD, je nepopiratelná. Obyvatelstva obou částí země se na sebe dívají s předsudky. Ti z východu se na „Wessis“ dívají se závistí, zato ti ze Západu na „Ossis“ s určitým opovržením.
Tato historická zkušenost není jen výsadou pamětníků rozděleného Německa, ale bývá přenášena i na mladší generaci. Mezi mladými lidmi je tento rozdíl stále viditelný, ačkoli se již narodili do současného Německa.
Mladí muži pod sevřením krajní pravice
Generace mladých mužských voličů dnes po celém světě tíhne k národně konzervativním hnutí, která mají zastavit současné „šílenství“. Jako typický volič těchto stran je představován bílý heterosexuál, obvykle zastřešující se svou nezlomnou vírou (tento bod v ČR neplatí), jehož největší životní zábavou je boj proti zhýralosti dnešního světa, návrat k „normálu“ a machismus. To, o jaký „normál“ se má jednat, už ale opomíjí. Skvěle to lze vidět na známém volebním hesle Donlada Trumpa: „Make America Great Again“, tedy udělat Ameriku znovu skvělou. Když se průměrného voliče Republikánské strany zeptáte, kdy že byla Amerika tedy skvělá, buď není schopen odpovědět, nebo zahlásí, že například v době založení, tedy pomineme-li například otrokářství. To samé platí pro Německo.
Mladí němečtí muži jsou dnes neustále bombardováni novou a novou propagandou, těchto takzvaně konzervativních stran. To, jestli jsou strany jako AfD skutečně konzervativní, by bylo téma na obsáhlý esej. O jejich národovectví se ale nedá pochybovat.
U mužů mezi 18 až 24 lety se stala AfD nejsilnější stranou, což tedy jen potvrzuje současný trend, nejen u německé, ale u celé západní společnosti.
Sag mir, wo die Mädchen sind?
A co mladé ženy, ty přeci ke krajní pravici nepřiléhají tolik? Ano, mladé ženy si zvolili opačnou cestu, a to doslova. Svou náklonnost, oproti krajní pravici, projevily krajní levici.
U mladých Němců slavila Die Linke a BSW velké úspěchy, u žen obzvlášť. Naopak AfD se u mladých žen propadla oproti jejich mužským protějškům skoro o polovinu. Je to logické a kopíruje to chování mladých voličů po celém západním světě. Proč si ale podporu mladých žen, namísto například Zelených, získala Die Linke a Aliance Sahry Wagenknechtové?
Na vině bude určitě fakt, že Die Linke se v posledních letech stala mnohem stravitelnější. Ze zatuchlé postkomunistické strany se stala mainstreamová radikální levicová síla, která dokáže oslovit mladé voliče. Nic to však nemění na faktu, že se stále jedná o stranu značně krajní a antisystémovou.
Umění komunikace
Kdo dnes ovládá komunikační kanály, ovládá masy. Oslovit mladého voliče, je dnes častokrát otázkou natočení, ať už více, či méně kvalitního videa na sociální síť. Není to nic nového, dříve voliče oslovovali bezduché plakáty s podobiznou daného politika, dnes je to internetový obsah. Je důležité si přiznat, že volič se častokrát rozhodne na základě svých pocitů, ne na základě racionálního uvažování.
U německé mládeže to nejlépe aplikovaly právě Die Linke a Alternativa pro Německo. Die Linke, jejíž hvězdou sociálních sítí se stala Heidi Reichinnek, zvolila, jako svou „páku na mladé“, strach z krajní pravice a boj za sociální jistoty. Nezaostala ani AfD, která zvolila cestu „záchrany budoucnosti“, strachu z migrace a ochranu tradičních hodnot.
Dnešní trend, kdy ze sebe politici dělají hvězdy, nejméně podobné těm televizním, se nevyhnul ani Německu, čímž se častokrát politici ani nijak netají.
Je nová německá generace opravdu radikální?
Jak se zdá, mladí Němci se dnes radikalizují na obou stranách politického spektra, o čemž svědčí volební výsledky. Jedni volí krajní pravici, jelikož jim, jak se zdá, imponují národně konzervativní názory, jimiž častokrát absolutně neoplývají, jen byli osloveni prostoduchými videi, jejichž obsah se častokrát smrskává do adorace maskulinity a šovinismu.
Dost podobný příklad tvoří i radikální voliči z druhé části spektra, kteří se zase snaží zastavit nárůst krajní pravice a přetvořit současnou německou společnost. Vytvoření „protipožární zdi“, je pro tyto voliče asi tím nejdůležitějším. Pro radikální levici je také tradičním tématem kritika kapitalismu, což není v současném Německu, které se již několik let zmítá v ekonomické stagnaci, nijak složité.
Situace jako před sto lety?
Špatná ekonomická situace, nárůst podpory radikálních stran, přesouvání politického boje do ulic a polarizace společnosti vyvolává v mnoha lidech nepříjemné konotace k situaci ve Výmarské republice, která se v mnohém shoduje s tou současnou. Tehdy to vedlo k využití demokratických voleb ve prospěch nacistické strany.
Mladí Němci ze západního Německa si dnes uvědomují nebezpečnost nárůstu podpory těchto stran, které otevřeně hlásají, že chtějí zničit současné fungování německého státu. Jejich spoluobčané na východě mají však častokrát jiný názor. Cizince nevnímají jako přínos pro Německo. Evropskou unii nevnímají jako skvělý projekt, který nemá ve světě obdoby. Nedomnívají se, že je Rusko nepřítel. Nejdůležitější je však pocit opomíjení establishmentem, kterého se mladí východní Němci nemohou zbavit.
Zisky radikálů u mladých jsou alarmující a měly by celé Evropě sloužit jako velké varování. Pokud mladí lidé, dle mého názoru nejdůležitější ze všech voličských skupin, tíhnou k radikalismu, můžeme se jen obávat budoucího vývoje Německa a s ním celé Evropské unie. Mladí lidé budou těmi, kteří zde budou v tomto domě nadále žít, a nebylo by tedy příliš promyšlené jej zapálit.
