Václav Moravec dnes oznámil svůj odchod z České televize. Oplakávají ho zastánci veřejnoprávních médií, věrní diváci zpravodajské ČT24 a paradoxně také opoziční politici. Vyjadřují obavy o nezávislost ČT a slibují, že budou situaci pečlivě sledovat. Jsou to však právě oni, kdo napomohl rozhodnutí české moderátorské legendy a degradaci médií veřejné služby.
Část diváků Moravcovi vyčítá, že odchází bez boje a ustupuje politikům. Tento pohled je ale spíše naivní. Byli jsme přeci svědky konfliktu Moravce s vedením televize, což jistě nebylo nic příjemného. Kauza nepozvání Tomia Okamury do Otázek a následný vyhazov dramaturgyně Hany Andělové jen dále zvýšily tlak na moderátora. On sám tyto a další důvody popisoval minulý týden pro Respekt. Není divu, že se nakonec k odchodu rozhodl.
S křížkem po funuse
Pozoruhodnější však je, jakým způsobem si Moravce berou za svého bývalí vládní politici. Právě oni se přitom v minulých letech nijak zvlášť nesnažili změnit poměry v Radě ČT, z jejíchž řad dlouhodobě zaznívala kritika Moravcovy práce. Honosili se kýčem důležitosti veřejnoprávních médií, kterým sice pomohli zvednout koncesionářské poplatky, ale jinak pro ně byla spíše obtíží.
Jejich dnešní vyjádření zkrátka působí lacině. Když byla možnost něco změnit, nestalo se skoro nic. Do dalších voleb tak budou jen pokrytecky varovat před něčím, s čím podstatná část voličů už vlastně problém nemá.
Namísto velkých slov o bránění zhůvěřilostem by možná stačilo pouhé „díky“ za dosavadní službu v podmínkách, jež Moravcovi sami dlouho připravovali. Je namístě si to říct narovinu. ODS a její koaliční partneři nehájili nezávislá veřejnoprávní média.
Dobře nám tak
Bohužel, samotná instituce na tom není lépe. Její obrana, stejně jako na přelomu let 2000 a 2001, stojí na samotných zaměstnancích. Namísto stávky zatím podepisují petici na ochranu médií veřejné služby. Vyjadřují v ní obavy „ze snahy o jejich ovládnutí skrze převedení České televize a Českého rozhlasu pod státní rozpočet, a tedy i vládní kontrolu.“ Dlouhodobý politický tlak a vidina konce nezávislosti staví vedení ČT do nezáviděníhodné pozice, v níž však má potíže adekvátně fungovat.
Příkladem toho je vyjádření k oznámenému odchodu Moravce: „Zásadně odmítáme tvrzení Václava Moravce, že v ČT není garantována nezávislost redakční práce.“ Nedočkali jsme se poděkování za léty oceňovanou a dlouhodobě nejsledovanější nedělní televizní diskusi. Lpění na nejistém tvrzení o nezávislosti, o které se stále tak živě debatuje, není zrovna nejvstřícnějším rozloučením. Pod tlakem politiků a debatě o rušení koncesionářských poplatků se ČT svíjí v křečích. Dopady to může mít nenávratné.
Slovy Roberta Záruby, ČT dnes „ztratila další tradiční pořad kritické a kvalitní žurnalistiky.“ Jedná se však pouze o další příznak zaslouženého vývoje. Důležité změny totiž teprve ještě přijdou.