„Jsem ateista, protože věda náboženství vyvrátila,” lze ve mnoha obměnách slyšet dneska celkem obvykle ve školních či internetových diskusích. Tato myšlenka bohužel pomíjí nepřekonatelnou vzdálenost mezi oběma obory, kvůli kterým jedna nemůže druhou vyvrátit. Naopak se věda a víra vzájemně doplňují.
Zmíněný vztah se projevuje například při použití atomových zbraní proti Japonsku na sklonku 2. světové války. Vytvořili je výborní a zdatní vědci. Nad jejich vývojem strávili tisíce a tisíce hodin. Po dokončení úsilí jejich práce skončila a na scénu přišly nové otázky. Jde použít takto ničivou zbraň proti bezbranným civilistům? A co se stane, když se nepoužije? Kolik našich vlastních občanů zemře při dobývání japonských ostrovů?
Tyto a další otázky si pokládal tehdejší americký prezident Harry Truman. Neměl vysokoškolské vzdělání v oboru chemie či fyziky. Dokonce nezískal žádný vysokoškolský titul. To ho ale nijak nediskvalifikovalo ke zodpovězení dané otázky. Jednalo se totiž o otázku morálky, která se s náboženstvím úzce pojí. Vědci plnili nezastupitelnou úlohu ve výrobě bomby a dodali informace o jejich účincích. O tom, co s ní udělat, už nerozhodovali, protože na to věda odpověď neznala a znát nemohla.
Koronavirus a víra ve vědu
Aktuální situace ohledně koronaviru nám ukázala, že do zdánlivě jednodimenzionálního problému zasahuje celá řada dalších faktorů. Řešení na první pohled zásadně zdravotního problému v tuhle chvíli ovlivňuje finanční situaci jednotlivců, vzdělání dětí a jejich duševní zdraví, omezení náboženského života, zhoršuje alkoholismus a mnoho dalších oblastí. Vědci mohou jako jediní dodat informace nutné k informovanému rozhodnutí. Vybalancování všech zmíněných faktorů ale vyžaduje moudrosti a morálky, kterými se zabývá přednostně víra.
Ze stejného důvodu nedává smysl heslo „Věřte vědě” spojené hlavně s ekologickými hnutími. Ve vědu se nevěří, věda se zkoumá, ověřuje. Věda nám nemůže říct, ať zavřeme typ elektráren. Věda nám může říct, co způsobí jejich uzavření. Ale rozhodnout, zda to udělat nebo ne, už musí člověk. K moudrému rozhodnutí je třeba získat vědecká fakta, ale samotná věda odpověď na podobné otázky nedává.
Jaký je tedy hlavní rozdíl? Zatímco věda zkoumá, jaké jevy kolem nás probíhají, náboženství se snaží zjistit, proč tak probíhají. Vypadá dost nepravděpodobně, že by všechny zdánlivě nesouvisející fyzikální, chemické a biologické procesy utvořily příznivě pro člověka pouze dílem čiré náhody. Zabývá se otázkou smyslu života a rozeznávání dobra od zla. Od toho je v Bibli Desatero přikázání a koncept ctností.
Až budete někdy potřebovat informace o fyzikálních zákonech, podívejte se do učebnic fyziky. Až budete řešit významné etické problémy či rozeznávat dobro jednání od špatného, tak se obraťte na Bibli či křesťanské filozofy. Nejde jedno druhým vyvrátit. Jak říkal hluboce věřící Martin Luther King Jr.: „Věda zkoumá; náboženství interpretuje. Věda dává člověku poznání, které je sílou; náboženství dává člověku moudrost, která je kontrolou. Věda se zabývá hlavně fakty; náboženství se zabývá hlavně hodnotami. Ti dva nejsou soupeři”.
Autor je spolupracovníkem redakce a členem Občanské demokratické strany.