Období voleb nikdy nepředstavovalo pro Slovensko procházku růžovým sadem. Minulé parlamentní volby nedopadly pro tamější demokracii nejlépe. Všechny zvolené strany zastávaly populistickou ideologii a jediným výraznějším demokratům, straně Progresivní Slovensko, chyběl necelý tisíc hlasů na to, aby se do parlamentu dostali. Nyní se ale třese celý slovenský demokratický systém v základech. Robert Fico, který až donedávna vypadal, že jeho politické působení zůstalo dávno za ním, kandiduje se svou stranou znovu a jeho mafiánské chování a tendence mohou ovlivnit chod budoucnosti celého Slovenska.

Rošáda premiérů – příčina předčasných voleb

Poslední parlamentní volby se konaly v roce 2020, ty letošní se tak konají o dva roky dříve, než by měly. Důvodem předčasného termínu bylo vyslovení nedůvěry vládě premiéra Eduarda Hegera. Ve funkci mu předcházel Igor Matovič z hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti, který vytvořil vládu společně se stranami Sme rodina a Svoboda a Solidarita (SaS). Matovič podal demisi během covidové krize po neúspěchu s nákupem ruských vakcín Sputnik a vyměnil si role s Eduardem Hegerem. Matovič obsadil funkci ministra financí, zatímco Heger se stal premiérem. 

Zanedlouho na to ale následoval zvrat v podobě odchodu Svobody a Solidarity z koalice s Matovičem, který zdůvodnila déletrvajícími spory. Kabinet tím ztratil v parlamentě většinu a Národní rada následně vyslovila Hegerově menšinové vládě nedůvěru. Na začátku tohoto roku pak zákonodárci rozhodli o termínu předčasných voleb.

„Mnozí čeští komentátoři říkali, že druhé kolo mezi Andrejem Babišem a Petrem Pavlem bylo náročné a kampaň byla špinavá. To, co vy jste zažili, znamená pro Slovensko jen obyčejný pátek,“ popisuje tamější situaci slovenská novinářka Deníku Sme Zuzana Kovačič Hanzelová. Slovenská společnost totiž na rozdíl od té české zůstává více konzervativní. Nálepky jako liberálové a demokraté stranám ve veřejném mínění spíše škodí. Slovní spojení koalice s demokraty používá zatím v rámci kampaně především Fico a jiní extremisté, a to jako urážku. 

Voda na populistický mlýn

Přístup průměrného populisty by se dal přirovnat k jakési filosofii řidiče v protisměru. Takový řidič hledá problémy všude okolo sebe a odmítá si připustit, že by chyba mohla být v něm. Přesně tímto způsobem populisté šikanují demokratickou vládu a vulgárně útočí na její hlavní představitele.

„Čaputová je americká agentka,“ například hlásal Robert Fico, kterého prezidentská kancelář právě kvůli tomuto výroku nedávno žalovala. Prezidentka podle slov kanceláře ví, že musí snášet vyšší míru kritiky, ale nemusí snášet veřejnou šikanu a bezdůvodné obviňování.

„Milí Slováci, milé Slovenky, na Ukrajině se dějí hrozné věci – vláda zakazuje číst ruskou literaturu. Klade velké překážky pro studenty, kteří se chtějí jít vzdělávat do Ruské federace. Zapamatujte si, paní Čaputová, a všichni ostatní rusofobní lidé: kde se pálí knihy, tam se budou pálit lidé. Kdo podporuje tyto jevy, jde proti odkazu slovenského národa. Smer nikdy nebude souhlasit s přijetím Ukrajiny do NATO, neboť to je základ pro třetí světovou válku,“ volal do davu svých příznivců Fico při příležitosti Slovenského národního povstání.

To, že tento hulvátský způsob vyjadřování je v politice tak populární, vypadá pro slovenskou demokracii téměř vražedně. Od Fica nikdo nečeká diplomatický přístup ani proslovy, které dávají smysl. Jeho voliči s touto propagandou souhlasí a to jim pro zaškrtnutí volebního pole Smeru jednoduše stačí.

Trojlístek volebních favoritů 

Smer

Ficova strana Smer zastupuje populistickou a konzervativní ideologii a momentálně zaujímá pozici nejdůležitější politické strany. Podle výzkumů předvolebních preferencí momentálně má kolem 19 % hlasů, přestože její působení je skoro k nerozeznání od fašistů. Její předseda, Robert Fico, není ve slovenské politice novou tváří, spíše naopak. Proslul především svým neotřelým až vulgárním chováním a mafiánskou minulostí. Jeho poslední nejvýraznější kauza vyvřela na povrch v květnu minulého roku. Fico tehdy společně s Robertem Kaliňákem, bývalým ministrem vnitra, čelil obvinění za založení a podporu zločinecké skupiny, která měla sofistikovaně činit akce v rozporu se zákony. Kaliňák dokonce strávil několik týdnů ve vazbě, generální prokurátor ale později obvinění obou politiků zrušil. Většina společnosti se kvůli množství kauz domnívala, že Fico své politické působení zpečetil, ale opak se potvrdil pravdou.

Druhým volebním favoritem se zdá být Progresivní Slovensko v čele s Michalem Šimečkou. Tato strana ještě nikdy v parlamentu nebyla, což může být jedním z důvodů, proč je pro Slováky tak přitažlivá – nezašpinila se totiž jakoukoli kauzou. Obdivuhodné je, že i přes objektivně konzervativnější názory slovenské společnosti Progresivní Slovensko netaktizuje. Otevřeně podporuje LGBT, manželství pro všechny i EU a tyto hodnoty si drží. Připadá na ně asi 18 % voličů.

Hlas

Třetí místo v preferencích slovenských občanů v průzkumech zaujímá Hlas s 15 procenty. Jeho lídr a expremiér Peter Pellegrini kandidoval ještě v minulých volbách za stranu Smer, poté z ní ale vystoupil a založil si vlastní partaj. Zatím se mu ale daří hůře než Smeru – jednou z příčin může být jeho zdánlivá západní orientace. V porovnání s Ficem působí Pellegrini o něco umírněněji a diplomatičtěji. Co se jeho názorů týče, hraje více na šedou zónu, což se mu ale může vymstít. Fico totiž začal tvrdit, že Pellegrini půjde do koalice s Progresivním Slovenskem. Tímto lídr Smeru svou konkurenci oslabil a odradil její některé váhající voliče.

Tato fobie společnosti z demokratů se ukázala i ve dvou největších propadech voličů Hlasu – první sestup procent následoval po tom, co Pellegrini neodmítl pomoc Ukrajině. Podruhé ve chvíli, když to vypadalo, že se bude sbližovat s demokraty. Na tento způsob populistického uvažování Pellegrini zanedlouho přistoupil a začal útočit na prozápadní strany. Vše tak nasvědčuje tomu, že povládnou společně se Smerem.

Rozcestí budoucnosti

Rozdíl mezi Smerem a Progresivním Slovenskem není v přepočtu na hlasy tak veliký. Na Slovensku však působí několik dalších stran, které zastupují proevropské a demokratické hodnoty. Kdyby tedy nebylo demokratické působení roztříštěno na tolik stran, mělo by dokonce Progresivní Slovensko šanci na vítězství? Tyto „konkurenční“ strany ale odstoupit ve prospěch Progresivního Slovenska odmítají. Veřejnost přesvědčují o tom, že nemá věřit průzkumům a že se do parlamentu dostanou, když je zkrátka budou lidé volit. To je sice logické uvažování, které ale může být pro slovenskou demokracii smrtící. Tyto menší prozápadní strany (Demokraté, Mikuláš Dzurinda a další), které balancují na hranici volitelnosti, nyní jen berou nesmírně důležité hlasy, které by mohly rozhodnout o finálním umístění a především zastoupení demokratů v parlamentu. Autoritářské strany zatím vyhrávají, a to jen kvůli rozštěpenosti slovenské demokracie.

Ve chvíli, kdy stát bojuje o to, jestli si zachová prozápadní, demokratické a lidské principy, by si měli voliči uvědomit, že je zbytečné zabývat se irelevantními detaily ve stranických kampaních. Slovenské společnosti se letošními volbami nemůže raketově zlepšit kvalita života, může se ovšem výrazně zhoršit.

Ohrožená demokracie

Demokraté v Česku vyřešili roztříštěnost stran tím, že vytvořili koalice, a tak shromáždili hlasy demokraticky smýšlejících voličů. Není to ideální kvůli rozdílům v programech, ale zatím se zdá, že to téměř všichni zvládají překlenout. Na Slovensku by totéž mohlo vyřešit mnohé, i když lze chápat, proč by mohli být Slováci vůči koalicím skeptičtí. Vzhledem k rozpadu spolupráce strany SaS a Igora Matoviče by se mohla společnost obávat nesoudržnosti takto vytvořených koalic.

Odvážně tvrdit, že slovenská demokracie populistický režim přežije stůj co stůj, poněvadž se stále drží i po minulých volbách, kdy se do parlamentu nedostal jediný její zástupce, se nyní zdá až pošetile naivní. Ano, demokratické strany sice během předešlého mandátu jakýmsi způsobem působily a žádné rysy totality se ve veřejnosti neprojevily (přetrvala například svoboda tisku i slova). Ale nemůžeme zavřít oči nad oběťmi tohoto systému.

Vražda novináře Jana Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové a nedávná vražda homosexuálního páru, to všechno souvisí s nenávistí, která pramení z Ficovy agendy. Když ve volbách neuspějí prozápadní demokratické strany, složí Fico parlamentní většinu a vládu z extremistů, kterých, narozdíl od demokratů, rozhodně dost bude (nemalou podporu má i krajně pravicová Republika). Budoucnost žití v kultivovaném státě je na Slovensku čím dál tím více nejistá. Demokracie totiž není ani nesmrtelná, ani samozřejmá.