Včerejší pražská demonstrace odborů se nesla v duchu ryze protivládním. A to právem. Obyčejní lidé zkrátka pomalu ztrácejí trpělivost a nespokojenost se současným politickým stavem logicky narůstá. Vláda a její podporovatelé nerozumí, proč mají lidé problém vyžít s 18 tisíci čistého na měsíc. Odbory však svojí neschopností neumí dané situace využít a dlouhodobě si tak podkopávají nohy. Apolitičtí studenti nakonec byli úspěšnější než odborářští bossové. Smekám.
Možná stojí za to zmínit, co předcházelo pondělním akcím. Současní ministři se ke stávce vyjadřovali stejně, jako Andrej Babiš v roce 2019 a komunisté v revolučním roce 1989. Stávky nejsou řešením, mají být bez politiky a odbory je zneužívají pouze pro svůj prospěch. Čím jiným než politickým nástrojem by ale stávky měly být? Kdo především stávkuje ve fabrikách a na svých pracovištích? Překvapivě zaměstnanci. To, o co jim jde, můžou změnit právě politici a zaměstnavatelé. Je vidět, že ať už je u válu kdokoliv, tak se bojí naštvaných zaměstnanců a jejich ústavou zaručeného práva.
Horší je pak jen, když se na takovou akci vypraví společensky zprofanovaní jedinci a skupiny, kteří jsou rádi za každou příležitost vystoupit před veřejností. U pražského Rudolfina byla k vidění skupinka bolševiků nesoucí rudé prapory spolu s europoslankyní Kateřinou Konečnou, jejíž krásně bílé zuby za vysoký evropský plat zářily na míle daleko. Nechyběly ani známé osobnosti alternativních médií, Rajchl a další. Pravicový Twitter se chytl pouze těchto negativních výjevů a dokázal ihned kádrově posuzovat, škatulkovat a nálepkovat akci a její účastníky jako celek. V tomto ohledu mile překvapil nechvalně proslulý Radek Bartoníček z Aktuálně tečka cé zet.
Je to totiž opravdu tak, že na demonstraci byli i normální pracující lidé, studenti ve duchu solidarity a důchodci, kterých se současná situace velmi dotýká. Ti však v určitých chvílích byli odbory bez ostychu zadupáváni. Mám nyní na mysli chvíle, kdy na pódiu vystupovali lidé jako „Vidlák“ Daniel Sterzik, a také třeba proti zelené ideologii a Bruselu zbrojící Bohumír Dufek. Josef Středula není schopen převzít zodpovědnost a na Twitteru (X) odpověděl, že Vidláka na demonstraci nezvali. Kdo pak z obyčejných lidí dělá blbce? Arogantní vláda nebo v terénu neschopní odboroví předáci?
No a protože se v Praze za 18 tisíc měsíčně opravdu nežije snadno, je stávka a protest naprosto legitimní cestou odporu vůči mnohdy okatě ideovým krokům vlády. Malostranské náměstí ale přesto nebylo naplněné podobně, jako bylo v roce 2012 odboráři zaplněné celé Václavské náměstí. (Tehdy se také protestovalo proti pravicové vládě tehdejšího premiéra Petra Nečase.) Včerejší akci odborů tak počtem účastníků chvílemi převyšoval i nedaleký protestní pochod studentů na podporu stávkujících učitelů. A to už je co říct. Čí je to chyba?
Nakonec se od některých účinkujících na Malostranském náměstí distancovala jak Učitelská platforma, tak i šéf školských odborů František Dobšík. Příště by to chtělo větší důraz na sociální nerovnost, cíleně ukazovat na neférovou platovou situaci ve společnosti, která vždy nejde snadno vyřešit změnou pracovní pozice, jak často naivně radí pravicový Twitter. Chce to méně kontroverze a větší důraz na pracující. Chce si to více hlídat vnější prezentaci celé akce. Oni kritici odborů, podpůrných hesel, symbolů a způsobů boje za důstojný život mezi námi budou vždy. Takto se jen přilévá olej do ohně a výsměch zprava bude stále více zasloužený.
