Už je to skoro třicet let od rozpadu České a Slovenské Federativní Republiky. Země si od té doby zažila mocenské rošády, vzestup a domnělý pád politicko-ekonomické mafie, premiéra Slováka spolupracujícího s StB, fašizující pseudovlastence, a časem dokonce uvidí nečekaný revival znárodnění. Takzvané ,,devadesátky‘‘ jsou ale pořád v nás. Stejně tak nezmizela traumata socialistická, která neustále odmítáme reflektovat. Co s tím? Není čas otočit list a začít nanovo?
Mládí vpřed
Říká se, že mládež je budoucnost země. Jak vlastně vypadá ta dnešní ,,angažovaná‘‘? Jedni adorují Václava Klause a slaví návrat pro ně devadesátkové atmosféry a politiky. Druzí zas plní veřejný prostor svými obavami o budoucnost životního prostředí. Třetí jsou dle svých slov vlastenci a mají sympatie k různým pochybným osobám. Ti čtvrtí poněkud zbytečně varovali před návratem pravice. A tak dále. Názorově jsme rozděleni jako nikdy předtím. Vzájemně se nálepkujeme, pokud se nám nelíbí názor protistrany. Fašista, komunista, zbohatlík, neomarxista, eurosvazák.
Do toho poslední půlrok slýcháme neustálou kritiku vrcholných politiků na předchozí garnituru. Jak originální. To, že za něco může někdo jiný může být fakt. Otázkou je, jestli to lidi ještě vůbec zajímá. Možná už je načase skoncovat s osočováním vlád ANO, ODS, ČSSD a dělit tím společnost. Proč nezačít řešit věci a aféry takové, jaké jsou teď, vyvozovat z nich důsledky, a ne pouze hloupě souhlasit s tím, co nám říkají politici ve vypůjčeném hlavním vysílacím čase? Snad to nebude dlouho trvat a budeme moct se vztyčenou hlavou dát porevoluční zemanovsko-klausovské politice vale tak, jako jsme ho dali té komunistické.
Podobné snahy můžeme vidět už nyní. Nadcházející volba nového prezidenta republiky vygenerovala několik vážných kandidátů. Největším favoritem je Andrej Babiš, člen předrevoluční KSČ a agent StB. Další osobností je generál Petr Pavel, člen předrevoluční KSČ a voják ČSLA. Ouha. Tím se dostáváme do paradoxní situace, kdy voličům Babiše zjevně nevadí jeho minulost ve Státní bezpečnosti a na druhé straně velká část protějšího tábora nechce volit Pavla právě kvůli jeho angažmá v KSČ a socialistické armádě. Co potom máme dělat?
Věčný strašák socialismus
Zde je třeba si uvědomit, že dříve se zkrátka žilo jinak. Nemusím tady vypisovat, co všechno bylo zapotřebí, aby se člověk dostal na vysněnou školu nebo pracovní pozici a jaké měl problémy, pokud udělal něco, co narušovalo tehdejší politický diskurz. I přesto se dalo vyžít a nebylo k tomu nutně zapotřebí být dalším zapáleným úderníkem. Kdo chtěl víc, stal se buď pragmatickým, či ideovým členem strany. Ani tak to však nelze zjednodušovat. Je třeba zhodnotit celou socialistickou éru, reflektovat co se dá, říct si, co jak ve skutečnosti bylo a muselo být, zbytečně nehanit lidi jen proto, že byli straníky a třeba i věřili v systém, do kterého se narodili. Zároveň je ale důležité postavit před spravedlivý soud ty, kteří v době totality oportunisticky ubližovali druhým.
Skvělým příkladem sebereflexe a revize svých dějin je Německo. To se většinově úspěšně vypořádalo se svojí nacistickou i komunistickou minulostí. Tamní historici a politici jsou schopni o těchto dobách hovořit střízlivě. Jürgen Kocka, Friedrich W. Graf, Ina Merkel a další jsou autoři píšící o NDR a nebojí se ,,nazvat věci pravými jmény‘‘. Jsou schopni poukázat nejen na vinu režimu, ale i spoluúčast obyvatel. To v Česku zoufale chybí. Někteří historici se sice o podobnou sebereflexi snaží, ale většinová společnost je označuje jako revizionisty omlouvající diktaturu. Přetrvává u nás totiž totalitární pohled stavící obyvatele výhradně do role oběti. Ukazuje to naši omezenost a neschopnost se racionálně vypořádat s vlastními zkušenostmi. To se odráží i v nás samotných.
Češi potřebují objektivně a férově zhodnotit jak socialistickou, tak i dosavadní epochu. Bez toho se neposuneme dál a budeme obětí stále stejných struktur. Budeme poslouchat, jak si ze všech stran někdo neustále stěžuje na své předchůdce. Politici nebudou dělat něco, co jim připomíná komunistické praktiky. Potřebujeme nové mladé tváře, neposkvrněné dosavadním systémem, aby se nebáli upřímně promluvit národu do duše, jinak budeme dlouho zaseklí v únavných klanových válkách a minulosti.