Maďarské nedělní parlamentní volby v sobě nesly naději na změnu, kterou jsme mohli pozorovat i na podzim v České republice, kdy došlo stejně jako v Maďarsku k historicky největšímu sjednocení opozice proti vládnoucí garnituře. Na rozdíl od Česka však v Maďarsku utrpěla opozice drtivou porážku. S další výhrou Viktora Orbána se naprosto legitimně opět nabízí otázka, zda s Maďarskem pod Orbánovým vedením zůstat ve společenství zemí V4.

Původně Visegrádská trojka (od roku 1993 Visegrádská čtyřka) vznikla jako společenství čtyř provázaných středoevropských států – Československa, Polska a Maďarska – v roce 1991. Toto uskupení prožívá v posledních několika letech pravděpodobně svou nejhlubší krizi a ve veřejném prostoru sílí diskuze, zda nepřišel pravý čas pro ukončení visegrádské spolupráce.

Hodnotové problémy v Polsku a Maďarsku

Důvodů pro konec spolupráce v rámci skupiny V4 je hned několik. Polsko se v posledních letech stalo poměrně autokratickým státem, ve kterém reálně vládne jedna dominantní strana – Právo a spravedlnost (PiS). Přestože má země legitimního premiéra Mateusze Morawieckeho i prezidenta Adrzeje Dudu, faktickým vládcem země je vicepremiér a předseda PiS Jaroslaw Kaczynski. Ten se v nedávné době účastnil i cesty premiérů Polska, Slovinska a ČR do Kyjeva, což jen potvrzuje jeho významnou pozici v polské vládní hierarchii.

Vláda PiS trvá od roku 2015, kdy strana v parlamentních volbách získala absolutní většinu v Sejmu i Senátu. Od té doby došlo v Polsku k absolutnímu zničení či ovládnutí, vládě do té doby nepoddajných, médií (včetně těch veřejnoprávních) nebo k opakovanému zpřísnění tzv. „potratových zákonů“, jež několikrát vyvolalo vlnu protestů po celé Evropě.

Kromě předchozích kroků čelí Polsko kritice Evropské unie za reformu justice, jež pomohla vládnoucí straně dosadit do vysokých justičních pozic osoby, které jsou vládě nakloněny. Polsko dlouhodobě porušuje principy demokratického právního státu. Tuto skutečnost dobře ilustruje i nedávná kauza, ve které se ukázalo, že špičky PiS použili izraelský špionážní systém Pegasus, díky němuž sledovaly své oponenty z opozice i polské investigativní novináře.

Maďarsko se Polsku v mnoha příkladech porušování principů právního státu podobá. Na rozdíl od Polska však v čele země stojí nepřetržitě již od roku 2010 ultrakonzervativní politik Viktor Orbán, který Maďarsko od počátku své vlády vede k autokratickému režimu, v němž neexistují nezávislá média ani opozice. Orbán také často vystupuje proti LGBTQ+ komunitě, kterou se snaží ústavními zákony omezit a v maďarské společnosti postupně naprosto vymýtit. K tomu si Orbán pomáhá absurdními termíny jako „LGBT propaganda“.

Kromě útoků na komunitu LGBTQ+ útočí velmi často Viktor Orbán také na Evropskou unii, o které mluví jako o „bruselských byrokratech“. Děje se tak většinou v situacích, kdy evropské instituce kritizují Orbánovo autoritářství, omezování svobody slova či již zmiňovaný útisk různých komunit. V pondělí oznámila šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen, že EK spustila poprvé v historii proti Maďarsku tzv. disciplinární řízení, v jehož důsledku může Maďarsko přijít až o sto procent přidělených unijních peněz. Důvodem je podle komise již nastíněný fakt Orbánovy politiky: „Nerespektování pravidel právního státu.“

Hodnoty a zase hodnoty

„Zahraniční politika České republiky se bude opírat o ukotvení v Evropské unii a NATO a o dobré vztahy se všemi sousedními státy… Budeme klást důraz na stabilní partnerství s demokratickými zeměmi po celém světě, na ochranu lidských práv a demokracie a prosazování českých ekonomických zájmů a evropských hodnot ve světě,“ píše ve svém programovém prohlášení vláda Petra Fialy.

Zde se dostáváme k jádru celého problému. Nedělním vítězstvím Viktora Orbána je jasné, že maďarské hodnoty se ponesou i nadále v duchu posledních deseti let, co je Orbán u moci. Pokud česká vláda bude chtít dostát slovům ve svém programovém prohlášení, bude muset omezit kooperaci s maďarským autoritářem, který systematicky podrývá evropské, demokratické a lidskoprávní hodnoty, na nichž západní civilizace po desítky let staví.

Dá se očekávat, že Fialova vláda zvolí smířlivý slabě znějící vyhýbavý tón v rámci dobrých vztahů se středoevropským partnerem. Maďarsko bylo pro Českou republiku podle informací ČSÚ v roce 2019 devátým nejvýznamnějším obchodním partnerem, proto jistě není možné veškeré vztahy mezi státy přetrhat. Chceme-li však být vyspělou západní demokracií, jež pevně stojí za svými hodnotami, musíme právě tyto priority vyžadovat po našich partnerech i za cenu ekonomických dopadů.

Válka odhalila, kdo kde stojí

Viktor Orbán se nikdy netajil svým poutem ke Kremlu, s ruským prezidentem se několikrát sešel a ve své politice se snažil hájit i jeho zájmy. Až válka na Ukrajině, kterou Rusko započalo na konci února, však otočila světlo na maďarskou masivní proruskou orientaci. Když unijní lídři schvalovali tvrdé protiruské sankční balíčky, Maďarsko nešlo do konfliktu a bylo pro zavedení. Zbrojní podporu Ukrajiny i transport zbraní přes maďarské území však Orbán zásadně odmítl. Naprosto opačný postoj zaujalo Polsko, které přijalo již několik milionů ukrajinských uprchlíků, zásobuje ukrajinskou armádu technikou a volá po nejtvrdších protiruských sankcích.

Heslem: „Jen s Fideszem nebude Maďarsko zataženo do války,“ vyhrál podle prvotních analýz Orbán volby. Voliče obalamutil svým pragmatismem, jímž vysvětloval svůj „neutrální“ postoj. Ve svém povolebním proslovu mimo jiné řekl: „Museli jsme bojovat proti dosud největší přesile: domácí i mezinárodní levici, bruselským byrokratům, Sorosově impériu se všemi jeho penězi, zahraničním mainstreamovým médiím, a nakonec i proti ukrajinskému prezidentovi,“ řekl v neděli večer Orbán.

S člověkem odmítajícím pomoc zemi, jež byla jako suverénní stát brutálně vojensky napadena svým sousedem, omezujícím svobodu slova, systémově ničícím opozici a média a pošlapávajícím základní evropské, demokratické a západní hodnoty, nemůžeme vyjednávat v rukavičkách. Podle dosavadních poznatků byl Orbán zvolen legitimně (přestože v předvolební kampani v podstatě odepřel přístup opozice do většiny maďarských médií, což narušilo dle opozičních lídrů regulérnost voleb), Maďaři proto mají vládu, kterou si zjevně přejí.

Neexistuje však žádný racionální důvod, proč bychom měli nadále spolupracovat se státem, který vyvolává systematickou destrukci základních společenských hodnot, v něž většina české společnosti, jak se ukázalo v posledních parlamentních volbách-, věří. O tuto spolupráci mají v Česku zájem pouze podobně autoritářské strany jako je hnutí SPD či uskupení Trikolora, jejichž zástupci a voliči však tvoří jen velmi hlasitou minoritu.