Nedávno skončila největší sportovní událost letošního roku. Pařížská olympiáda se patrně zapíše do dějin celou řadou poutavých, dojemných i vtipných momentů (vzpomeňme například turecké střelce v párových soutěžích nebo australskou break dancerku). Pozadí her je ovšem neméně zajímavé. Mělo se jednat o nejzelenější olympiádu všech dob. Studentské listy přináší shrnutí několika pařížských cílů, úspěchů i neúspěchů.
Již v době konání výběru hostitelské země dalších olympijských her Paříž slibovala poloviční emise oproti Londýnu (2012) nebo Riu (2016). A nejen to. Organizátoři kladli velký důraz na znovupoužití a redukci spotřeby, což se podařilo například v oblasti sportovního vybavení, které bylo olympiádě zapůjčeno (až tři čtvrtiny všeho vybavení). Krom toho bylo velké množství sedadel na některých sportovištích vyrobeno z recyklovaných plastů.
Francouzi nezapomněli ani na sociální stránku olympijských her. Vzniklo až 6 000 nových pracovních míst, olympijská vesnice sestávala z 20 až 40 procent ze sociálního bydlení a místní obyvatelé zároveň dostali k dispozici multifunkční sportovní středisko. Velmi příznivá byla také doprava, na všechna sportoviště bylo možné dojet veřejnou dopravou. K tomu Paříž vybudovala přes 400 kilometrů cyklostezek. A pokud už měl nějaký dopravní prostředek motor, jednalo se zpravidla o motor vodíkový či elektrický.
Olympijské plánování myslelo i na stravování: jednorázové plasty byly zredukovány na polovinu, kuchaři a kuchařky sestavovali menu, které mělo o polovinu nižší uhlíkovou stopu a zaměřovali se především na rostlinnou stravu. Na první pohled se tedy zdá být vše ideální a Francie si tak dále slibovala uhlíkově neutrální olympiádu. Cesta k udržitelnosti však nebyla snadná a přinesla i své problémy.
Nevyčistitelná Seina
Seina se po desítky let potýkala nejen s bakterií e. coli, ale také s celou řadou jiných mikroorganismů, které francouzskou řeku činili místem, kde koupání jednoduše nebylo možné. Přesto ji Francie sebevědomě zvolila místem konání plaveckých soutěží. Mnoho lidí z veřejnosti i z řad odborníků se k tomuto kroku stavělo skepticky, ostatně, v Seině se bylo možné koupat naposledy v roce 1923.
A zprvu to se Seinou vypadalo opravdu bledě. Její vyčištění se protáhlo, a tím byl ohrožen nejen triatlon mužů, ale i další plavecké soutěže. Přestože organizátoři nakonec řeku dovedli do přijatelného stavu, mluví se o několika případech sportovců, kteří byli hospitalizovaní se střevní infekcí. Nejslavnějším případem se během her stal triatlonista Tyler Mislawchuk, který krátce po závodě zvracel rovnou desetkrát, protože během závodu spolykal velké množství vody.
Ovšem se ještě před zahájením her objevila hrozba protestu samotných Pařížanů. Na sociálních sítích se rozšířila humorná výzva, aby obyvatelé Paříže vypustili své výkaly 23. června právě do Seiny. Jednalo se samozřejmě o satiru, avšak ještě citelněji to podtrhlo fakt, že Francie vynaložila na vyčištění Seiny obrovské množství peněz, a to konkrétně 1,4 miliard euro, které bývaly mohly být vynaloženy na mnohem naléhavější problémy.
Recyklujeme všechno, včetně Eiffelovky
Francouzi si dali opravdu záležet na tom, aby si lidé pamatovali hry z roku 2024 jako olympiádu s duchem cirkulární ekonomiky. A jejím symbolem byly samotné medaile, které obsahovaly roztavené kusy kovů z Eiffelovy věže, jež dělníci vyměnili za nové při rekonstrukcích této ikonické památky.
Medaile jsou však jen nepatrným gestem. Organizátoři letos zvolili cestu znovupoužití sportovišť, což dosud nebývalo zvykem. Devadesát pět procent všech sportovišť, kde se olympiáda konala, stálo ještě dlouho před tím, než se o hrách vůbec začalo mluvit. Jediným novým sportovištěm pak bylo centrum v Saint-Denis, jež zásobovala solární energie.
Matrace v olympijské vesnici tvořily recyklované rybářské sítě a samotné postele byly vyrobeny z použitého kartonu. Opatření, která zlepšila život sportovcům, však nebyla zdaleka jediná pozitivní: v souvislosti s olympiádou Francouzi postavili řadu přístřešků pro hmyz nebo ptáky, nemluvě o bezmála 9 000 zasazených stromů. To vše mělo přispět ke zvýšení biodiverzity olympijské vesnice.
A co se s dočasným ubytováním stalo po skončení her? Podobně jako u předchozích her se vesnice promění v byty dostupné ke koupi a pronájmu místnímu obyvatelstvu, jak tomu bylo i v Tokiu, Riu nebo Londýně.
Francie ovšem čelila silné kritice pro praktiky, které někteří nazývali sociálním čištěním. V rámci příprav olympiády tak proběhl odsun stovky lidí bez domova, mezi nimiž byly i rodiny s dětmi. Sexuální pracovníci a pracovnice či drogově závislí byli zase vytrženi z lokalit, kde dříve mohli získat pomoc, podporu či zdravotní péči. Ačkoliv Paříž nejprve slibovala zajištění 400 míst určených pro lidi bez domova, postupně před začátkem her snižovala počet zařízení nejprve na 200, až na finálních 80. V ulicích Paříže je ovšem více než 3 600 lidí, kteří aktuálně nemají kde bydlet.
Úskalí udržitelných snah
Velké sportovní události jsou bezesporu velkou zátěží, která s sebou nese ohromnou uhlíkovou stopu. Ať už se jedná o přepravu sportovců, fanoušků, nebo emise ze samotných her, stále je zde velký prostor pro zlepšení.
Jedním z problémů je nedostatek transparentnosti ze strany organizátorů. Studie a data, která jsou dnes prezentována veřejnosti, totiž pochází z průzkumu před olympiádou. Tato čísla tak mohou být výrazně zkreslená. Výraznější a radikálnější řešení by také byla pravděpodobně nepopulární.
Takovým východiskem by bylo například zmenšení celé akce. Ušetřil by se tak environmentální dopad ve všech směrech. Menší rozsah a infrastruktura by znamenala také nižší návštěvnost, což by dramaticky snížilo stopu dopravy a tak dále.
Vlivem globálního oteplování zároveň budeme dost možná svědky značného omezení zimních olympijských her. Přírodního sněhu bude čím dál méně a umělé zasněžování nebude mít smysl ani z ekonomického, ani z ekologického hlediska. Ani vhodných lokalit nebude do budoucna mnoho. Kvůli nesmyslnosti výběru hostování byl kritizován už Peking, Soči i Pchjončchang. Konání zimních olympijských her záviselo většinou právě na umělém zasněžování a dalších neudržitelných postupech.
Greenwashing, nebo katalyzátor?
Je jisté, že letošní olympijské hry přinesly mnoho nového a demonstrovaly, že udržitelná řešení jsou skutečně možná. Francie nastartovala péči o čistotu Seiny, zvýšila biodiverzitu ve svém hlavním městě a poskytla sociální bydlení tisícům lidí. Pokud se ale podíváme na celou situaci s odstupem, zjistíme, že Paříž je pouhou kapkou v moři. Velkorysá gesta jedné lokality neznamenají velkoplošnou změnu.
Paříž určitě dokázala, že to jde i jinak. Faktem ale zůstává, že pokud by se Francii tyto kroky finančně nevrátily, pravděpodobně by k tak překotným řešením v oblastech sportovišť nesáhla. A to ani nemluvíme o zbytku státu, potažmo planety.