Právě si prohlížíte Komentář: Nenaplnitelné naděje aneb liberálně demokratické pozérství
Foto: Vojtěch Mrázek.

Před pár dny jsem v jednom českém internetovém médiu zaznamenal interview s Michalem Šimečkou. Předseda Progresívneho Slovenska zde jak v titulku, tak i dále v rozhovoru uváděl, že místo strašení a temných vyhlídek, jež podle něj v lidech vzbuzuje Ficův SMER, jeho hnutí představuje naději.

Obratem mi přitom naskočilo v hlavě, že to bude asi ta „naděje v lepší zítřky“, kterou nabízela v prezidentské volbě DanuSHE Nerudová. Kandidátka, která řídila Mendelovu univerzitu způsobem, že jí byly odebrány akreditace v ekonomii, která v debatách namísto argumentů přicházela se srdceryvnými příběhy o dětech a babičkách, která se nebyla schopna vymáčknout, jestli je politicky nalevo či napravo, jejíž dary v kampani se nějak zvláštně proplétaly s advokátní kanceláří jejího manžela a jejímž jediným opravdovým krédem bylo, že je žena. To ale nepovažuji za největší problémy její kandidatury – ostatně ženy do politiky patří a je správné, aby v ní měly alespoň 50% zastoupení. Mnohem víc mě zaráželo, jak může paní exrektorka získávat tak ohromný počet dobrovolníků a podporovatelů i v mém blízkém okolí, přestože během rozhovorů opakovaně připouštěla zásahy do ústavních práv občanů na bezplatné zdravotnictví a školství.

TOP 09 je od dávných dob Nečasovy vlády nejhlasitější pravicová úderka českého politického mainstreamu.

Obdobný paradox můžeme spatřovat i u TOP 09. Tedy strany, kterou zakládal bývalý lidovec, jenž chtěl jít v roce 2006 do vlády s podporou KSČM, společně s postarším konzervativním pánem veřejně se honosícím tím, že je šlechtického rodu, přestože se účastní voleb v republikánském státě. Mimoto je topka od dávných dob Nečasovy vlády nejhlasitější pravicová úderka českého politického mainstreamu – otevřeně prosazuje školné na veřejných univerzitách, dvojí standardy ve zdravotnictví a likvidaci veřejného důchodového systému. Navzdory tomu všemu její popularita byla, je a patrně i bude největší mezi mladými lidmi, jimž by zavádění podobných legrací zkomplikovalo život asi nejzřetelněji ze všech skupin.

Jakmile s tímto vědomím slyšíte experta Progresívneho Slovenska Tomáše Hellebrandta v debatě, kde vysvětluje, že slovenské důchody jsou nadprůměrné a je potřeba je snížit, flashbacky vám znovu zcela zaplňují hlavu. Představujete si ty zástupy teenagerů a dvacátníků, podle nichž je jedinou možnou cestou, jak náš východní soused může být (zase) liberální demokracií, vítězství „péeska“, zatímco jeho zástupci orodují za příplatky na nadstandardní zdravotní péči, vymezují se proti zastropování odchodu do důchodu a odmítají veřejné vlastnictví strategické infrastruktury. To ale přece nevadí… Hlavně, že jsou pro osobní pěstování marihuany, registrované partnerství nebo přistoupení Slovenska k Istanbulské úmluvě. Cynismus stranou – i toto jsou samozřejmě témata, kde racionální důvod být proti neexistuje, avšak v poměru k uváděným základním sociálním právům ovlivní důstojnost každodenního života lidí daleko méně. O to více těch mladých, kteří nemají stálý příjem a jsou z povahy věci odkázáni na to, do jaké části země, společenské třídy a rodinných poměrů se narodí.

Paní Nerudová, TOP 09 ani Progresívne Slovensko silný, pomáhající a solidární veřejný sektor nechtějí – jejich cílem zůstává slabý, štíhlý, minimální stát.

Ať už u nás, u našich bratov (a sestier), ale i kdekoli jinde ve světě se u podobných „liberálně demokratických“ projektů stáváme svědky veřejně tolerovaného pokrytectví. Zaklínat se demokracií či budoucností pro další generace a prosazovat privatizaci úplně všech veřejných služeb, což si na Západě nedovolí ani pravicové strany, nemůže být slučitelné. Čím vyšší jsou příjmové a majetkové rozdíly mezi lidmi, tím menší možnost sociálního vzestupu, profesní seberealizace, ale i prostoru na politickém rozhodování mají ti méně úspěšní. Bez silného státu a intenzivního vertikálního přerozdělování bude však nadále přesně k tomuto docházet. Paní Nerudová, TOP 09 ani Progresívne Slovensko přitom silný, pomáhající a solidární veřejný sektor nechtějí – jejich cílem zůstává slabý, štíhlý, minimální stát.

Progrese znamená postup vpřed. Pokud však politická síla ukrajuje z jednou nabytých sociálních práv, neporušuje tím jen podstatu pojmu samého, nýbrž i celopolitický lidskoprávní konsenzus, že demokratický stát nemůže snižovat úroveň jednou garantovaných základních práv. Proklamovaná progresivita každé z těchto osobností nebo stran tudíž v důsledku nepředstavuje nic jiného než pózu. Balík jednoduchých hesel a symbolů, skrze něž se lze jasně identifikovat se současným neoliberálním mainstreamem nebo se vůči němu naopak vymezit. Reálný obsah zde bývá úplně opačný než dojmy vzbuzované ve voličstvu.

Nelze se divit, když se autentická levice obrací na konzervativní a antisystémové voličstvo.

Naděje, o nichž podobné subjekty rády hovoří, se proto z podstaty věci nikdy nemohou naplnit. Nadějnými se stávají pouze prezentovanou symbolikou typu legalizace konopí nebo Istanbulská úmluva, aby se ihned po volbách jejich socioekonomická politika (opět) ukázala jako trh bez přívlastků. Nádherně to zobrazuje jedno kreslené podobenství, na němž si osoba s obličejem a lišáckým výrazem Václava Klause sundává milou usměvavou masku Václava Havla. Neoliberální pravice ze sebe tím vším dělá jedinou opravdovou demokratickou sílu, čímž automaticky diskvalifikuje ze zápasu levici. Nelze se poté divit, když se autentická levice obrací na konzervativní a antisystémové voličstvo.

Bojujte za lidská práva a demokracii! Braňte autoritářským a nacionalistickým tendencím ve společnosti! Nicméně pokud toho chcete dlouhodobě dosáhnout, musíte všem zajistit důstojný život. A k tomu nezbytně potřebujete skutečně bezplatné školství, stejné příležitosti ve zdravotnictví a odolný veřejný důchodový systém. Jedinou opravdovou nadějí, že v budoucnu přetrvá demokratický právní stát, je důstojný životní základ pro každou lidskou bytost.

Vojtěch Mrázek

Externí spolupracovník redakce. Aktuálně studuji práva na Karlově univerzitě, specializuji se na ústavní a pracovní právo. Zajímám se ovšem i o obranu, ekonomii, politologii a regionální rozvoj. Ve volném čase rád venčím psa, čtu nejrůznější zajímavosti z Česka i ze světa, hraju si s grafikou a angažuju se v Sociální demokracii. Navzdory svému krásně českému jménu jsem hrdý Slezan z Třince. Polsky sice neumím, ale „po naszymu“ bych se s vámi obstojně domluvil.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..