Konzervatismus se prosadil jako jeden z hlavní trojice proudů, které dnes v naší politice působí. Jedna kritika na něj míří kontinuálně. Je to kritika přílišné neochoty ke změně a snaha zachovat aktuální stav, i když se jiným zdá situace již neudržitelná. Přesto je pro společnost naprosto klíčový. Zachovává zvyky a instituce, které tvoří a řídí náš svět. Drží se řádu, stability a židovsko-křesťanské morálky.

Stát dle konzervatismu následuje občany, nikoliv oni stát. To je jedna ze základních tezí. Vytváří restrikcí málo a pouze ty nutné. Stát zastává v tomto pojetí pozici služebníka. Toho, který zajišťuje základní práva a povinnosti a výrazněji se angažuje jen tam, kde člověku hrozí pád na dno. Ostatní lidi na životě neomezuje, jelikož si svůj život dokážou nejlépe zajistit sami. Levice vyznává opačný přístup. Vytváří jednu restrikci za druhou, vymýšlí, jak si zajistit více vlivu díky novým či vyšším daním. Institucionálním vyjádřením tohoto myšlení je aktuální činnost Evropského parlamentu a Komise.

To však neznamená, že konzervatismus vyznává lhostejnost či anarchii. Některých myšlenek se drží přísně. Klade důraz na rodinu a hodnotu života. Rodina je nejpodstatnější jednotkou společnosti, protože v ní trávíme zdaleka nejvíce času a má pro náš život nevyčíslitelný význam. Proto ji konzervativci štědře podporují, snaží se o její zachování a chovají skepsi k jakýmkoliv změnám v takto významné oblasti života. Každý život je podstatný, proto se konzervatismu nelíbí přílišná povolnost u potratů či eutanazie. Do pozice odstrašujícího příkladu se pasovalo Nizozemsko, kde původně povolili eutanazii ve výjimečných případech, jako jsou nevyléčitelní a trpící pacienty, kteří s eutanazií souhlasí. V tomto roce vládní koalice schválila možnost eutanazie pro děti mladší dvanácti let, kdy ještě nejsou ani plně svéprávné. Není to jediný případ, kdy se podobná změna vyvíjí podle takzvané šikmé plochy.

Zajišťuje řád a jistotu. Více než co nejnižší daně potřebují mít zaměstnanci a zaměstnavatelé jistotu ve stabilitě daňového systému tak, aby mohli plánovat svoji činnost na roky dopředu. Aby se jim třeba nestalo, že se budou významné daňové změny schvalovat měsíc dopředu. Stejně tak ale je třeba opatrnost v sociální a kulturní oblasti. Občané se se svým státem musí ztotožnit. Když se provede spousta významných změn ve krátkém časovém úseku, tak se podstatná skupina občanů se státem neztotožní. Jejich stát najednou nebude jejich státem. Proto se musí všechny změny důkladně rozvažovat.

Jakémukoliv člověku přesvědčenému o tom, že tyto myšlenky západní civilizace aktuálně někoho nesnesitelně omezují na svobodě, postačí týden na bojišti Blízkého Východu, v čínské supertotalitě či slumech Jižní Ameriky ke zjištění, jak dobře se má.

Náš život je dobrý taktéž díky myšlenkám, které aktuální konzervatismus prosazuje. Nevytvořil a nikdy nevytvoří svět dokonalý, což sám ochotně přiznává, jelikož se utopickým myšlenkám straní. Náš svět potřebuje postupné vylepšování a trochu více konzervatismu.

Autor je spolupracovníkem redakce a členem Občanské demokratické strany.