Přichází konec roku a s ním i moje oblíbená epizoda kulturních válek – bitva o ohňostroje. Proč oblíbená? Lze na ní úžasně demonstrovat, proč dnes liberální síly prohrávají. Třebaže není složité určit, na čí straně v daném střetu stojí fakta, celý problém sahá hlouběji než na konec zápalnice.
Letos na mě výzvy ze sociálních sítí k zákazu odpalování petard vyskočily až nečekaně pozdě. Celibát prolomil teprve instagramový příspěvek piráta Šimona Reizera (@politika_jednoduse) na téma ohňostroje – pro a proti. Nejde ovšem o seriózní analýzu pozitiv a negativ zábavní pyrotechniky, jak by se mohlo zdát, nýbrž o pokus vykreslit lidi odpalující rachejtle coby pitomce. Svým rádoby data-based stylem autor představuje racionální argumenty proti, a aby náhodou žádný follower nepochyboval, kdo stojí na správné straně dějin, uvádí jediný, přiblblý argument ve prospěch: „svítí to a bouchá to“.
Přitom ten člověk má vlastně pravdu. Sám bych k vypočteným záporům klidně doplnil, ke kolika výjezdům hasičů a zdravotníků každoročně vede neodborná manipulace s pyrotechnikou. Problém zde ovšem netkví v nepravdivosti argumentů, ale v bezvýznamnosti problému. Kolik pozornosti se tématu věnuje a jak tvrdě se válčí za jeho řešení vzhledem k tomu, o kolik reálně dokáže širokým masám zlepšit život. Jaký je výsledek? Mírný pokrok v mezích zákona pro několik lidí a trochu přírody. Jinak nic.
Boje, nebo bojůvky?
V republice, kde pětina nejbohatších vlastní 82 % všeho majetku, zatímco pětina nejchudších pouhé dvě promile, bych očekával, že politici a aktivisté budou hysterčit nad nespravedlností v rozdělení zdrojů, nepoměrem moci mezi lidmi a byznysem, a privatizací společnosti i demokracie. Místo toho se nejagresivněji vedenými konflikty stávají twitterové boje o ohňostroje na Silvestra nebo o hygienické vložky ve školách zdarma. Mám-li parafrázovat mou známou sociální demokratku: „Kdyby to třeba jenom jediné holce pomohlo, bylo by to super, ale tím celý problém teprve začíná. Musíme se ptát, proč nejsou menstruační pomůcky ženám dostupné. Řešme podstatu problému, ne jeho symptomy.“
Jestli totiž budeme marginální vítězství nadále oslavovat jako kroky k překrásnému novému světu, dost možná se ten „progres“ obrátí proti nám. Podobná opatření totiž v mnoha lidech zhmotňují silný pocit omezení už tak malého kousku jejich svobody. Není se co divit. Dnes neplatí zásada, že kdo pracuje, uživí se, má dost na důstojný život a ještě mu něco zbyde na úspory nebo volný čas. Normou se stává pracující chudoba. Miliardáři bohatnou krize nekrize, zatímco průměrný pracující – bez ohledu na růst HDP – ve své peněžence „pokrok“ nijak nepocítí.
Frustrace davů krystalizuje do politiků typu Richarda Vereše, starosty Slezské Ostravy za ANO. Právě před slezskoostravskou radnicí jsem slavil Silvestr vloni. Důvod byl jednoduchý – organizovali ohňostroj prakticky v centru města. Než střelba začala, pronesl pár slov sám starosta. Vyzdvihl tradici novoročních petard a principiálně odsoudil všechny kritiky rachejtlí. Ačkoliv se ta nejzajímavější slova na web Slezské Ostravy nedostala, přísahám, že projev zahrnoval vyjádření v duchu: „Tady je svět ještě v pořádku.“ Následovala čtvrthodina intenzivních výbuchů nad mostem Miloše Sýkory, že člověk nabyl dojmu, jestli všechny ty protiraketové apely právě nevyletěly do luftu. Ba co hůř – jestli boj za „normální svět“, nyní ztělesněný právem odpalovat rachejtle, nevynese tomuto kontroverznímu politikovi další mandát starosty.
Ne lidi, ale systém!
Každá újma způsobovaná ohňostroji lze řešit důsledněji i bez omezování většiny lidí. Problémy dnešního světa nezpůsobují studenti, pracující ani senioři, ale nenažranost několika nejbohatších. O kolik lépe by se žilo divokým zvířatům, kdyby si developeři nemohli zabrat kdejakou louku pro stavbu další montovny, aby v ní zaměstnali cizince za minimální mzdu? O kolik bychom měli čistší ovzduší, kdyby stát každou dekádu neprodlužoval výjimku k vypouštění zplodin nějaké nadnárodní chemičky? O kolik méně traumatu by utrpěli váleční uprchlíci, kdyby už neměli důvod prchat ze své vlasti?
Vážení liberálové, za destrukci životního prostředí, krizi demokracie ani války opravdu nemohou normální lidé. Hledáním škodlivostí v osobní sféře člověka a moralizováním každého, kdo nesouhlasí, míříte k opaku toho, za co orodujete. Když zároveň bez mrknutí oka necháte v masovém měřítku dělat mocné a bohaté totéž, co slabým a chudým vyčítáte, odevzdáte společnost Verešům, Turkům, Trumpům a dalším „bojovníkům za normální svět“. Ti nejdřív na plný plyn rozjedou klimatický kolaps, pak začnou oklešťovat i ty zbytky demokracie, a nakonec dost možná povedou vlastní nové války.
Dokud nezajistíte lidem důstojné materiální podmínky, nemůžete je šikanovat za nedodržování post-materiálních trendů. Jestli neodejdete z upířího hradu a nepřestanete rozehrávat kulturní války, které nejvíce vyhovují současnému nespravedlivému systému, zůstává jen otázkou času, než vás konzervativní pravice rozdrtí úplně na všech frontách.
Autor se rád kouká, když to na Silvestra svítí a bouchá, ale úplně by mu stačilo, kdyby každá větší obec zorganizovala jeden čtvrthodinový ohňostroj – a hotovo.
