Přesně před týdnem zveřejnil Andrej Babiš na sociálních sítích své vyřešení možného střetu zájmů – ve tříminutovém videu prohlásil, že se rozhodl „nezvratně vzdát firmy Agrofert“. Tento krok mu v úterý 9. prosince odpoledne přinesl ovoce, prezident Petr Pavel ho jmenoval novým českým premiérem. Babiš obratem předal své nominace na ministry a vše se zdá připravené na pondělí 15. prosince, kdy prezident jmenuje hotovou vládu. Přehlížíme ovšem jeden velký otazník u resortu životního prostředí. Zdá se totiž, že Hrad i Motoristé si jsou jistí jménem budoucího ministra. Jména se ovšem neshodují.
Babiš přistoupil na podmínky Hradu, tak alespoň zní popisek krátkého videa o střetu zájmů na jeho oficiálním instagramu. Řešení střetu zájmů podle odborníků daleko překračuje požadavky zákona. Nový premiér vysvětluje, že s firmou Agrofert ztrácí jakékoli spojení, už ji nikdy nebude vlastnit a nebude s ní v žádném ekonomickém vztahu. Celý majetek Agrofertu Babiš předává do slepého svěřenského fondu, což jinými slovy znamená, že zakladatel fondu na něj bude mít naprosto minimální vliv a svěřenec bude fond spravovat zcela nezávisle na pokynech zakladatele. Jedná se o velmi spletité vyřešení střetu zájmů, které by jinak mohl Andrej Babiš jednoduše ukončit prodejem firmy.
Důvod, proč nedošlo k prodeji Agrofertu, částečně vězí v dědictví firmy po Babišově smrti, majetek totiž připadne manželce či dětem. Babiš však podle zákona není povinen vzdát se majetku nezvratně. Jinými slovy ho žádná legislativa nepoutá k tomu, aby si Agrofert znovu po svém mandátu nepřivlastnil. Fondové struktury navíc často bývají mlhavé a nejasné, historicky byly dokonce zavedeny za účelem „skrýt“ skutečného majitele před autoritami. Tvrzení, že Babiš nebude v žádném kontaktu se správou Agrofertu ani po svém premiérském mandátu, je diskutabilní, ne-li naivní.
Otázka, zda Babiš střet zájmů skutečně vyřešil, tak zůstává otevřená, ale zároveň a především zbytečná. Andrej Babiš zkrátka přistoupil na podmínky prezidenta Petra Pavla. Prezident není soudcem a odmítnutím nominovat Babiše by zásadně překročil své pravomoce. Nelze ohýbat demokratické zákony ve jménu zájmů „vyšší“ demokracie. Jmenování českého premiéra je uzavřenou věcí, proti níž nelze bojovat. Ne proto, že by vyjádření nesouhlasu nemělo smysl, ale protože by představovalo pokrytecký názor. Není možné zároveň peskovat premiéra za střet zájmů a zároveň podporovat prezidenta v porušení ústavy. A navíc lze argumentovat tím, že momentálně veřejnosti stojí za to soustředit pozornost a kritický pohled do jiného kouta budoucí vlády.
Co s ním?
Filip Turek (Motoristé sobě) se ze zdravotních důvodů do resortu Ministerstva životního prostředí (MŽP) nevešel. A nastupující trojkoalice moc neví, co s Turkem udělat. Motoristé s ním stále počítají jako se svým kandidátem do křesla MŽP, přitom prezident na otázku, zda se stane pan Turek ministrem, odpovídá, že to je „málo pravděpodobné“. Prozatímní ministr životního prostředí a předseda Motoristů sobě – Petr Macinka, jenž zastává v Babišově plánu zároveň ministerstvo zahraničních věcí, údajně pouze hlídá Turkovi místo.
„Nevidíme žádný důvod, proč by zrovna prezident měl kvůli tomu, že se mu nelíbí nějaké charakterové vlastnosti nebo politické postoje jednoho z nominantů, zhoršovat vztahy v naší koalici, které jsou mimořádně korektní,“ sdělil platformě Deník.cz Macinka.
Zamítavý postoj ohledně Turkovy nominace není žádná hra oblíbenosti. Kdyby tomu tak bylo, tak si Hrad rozhodně nepomůže zvolením předsedy Motoristů, Petra Macinky, muže, který se názorově od Turka – snad až na nacistické tendence – nijak neliší. Prezident, který zasáhl do Turkovy nominace, pouze odmítá situaci, v níž se ministrem České republiky stane člověk s šosy namočenými v nacistické ideologii. Nejedná se o příliš radikální snahu či postoj.
Prezident se rozhodl nejmenovat Turka ministrem kvůli tomu, že na sítích oslavoval smrt člověka a psal rasistické komentáře, nikoli protože by se mu nelíbil jeho program. A skutečnost, že Filip Turek objektivně nedisponuje dostatečnými kompetencemi na křeslo, o nějž usiluje, je druhá věc. Nechť ji zváží sám hlavní aktér, který se nyní léčí s vyhřezlou ploténkou v nemocnici. Další vývoj situace lze pouze odhadovat. Filip Turek poprosí prezidenta o dodatečnou schůzku, až bude zdravotně způsobilý, aby vysvětlil své nedávné kontroverze. V jeho případě ovšem symbolické vyřešení – jako to do jisté míry udělal Babiš – nepostačí.
Více než expert
V kontextu s resortem životního prostředí a Motoristy se neoddělitelně pojí – ač jeho jméno v médiích nevystupuje tak často – Jan Zahradil. Bývalý europoslanec ODS Zahradil se připojuje do expertního týmu Motoristů jako hlavní poradce pro zahraniční politiku. Jako silný euroskeptik a trvalý kritik havlovské politiky mu po letech spolupráce přišly názory ODS příliš progresivní a slabé, zato s motoristickým programem splynul v jedno.
Jan Zahradil opakovaně odmítá jakýkoli zájem o mandát či post ministra. „Kandidaturu kamkoliv, ať už do Poslanecké sněmovny nebo do Senátu, natož do Evropského parlamentu za nějaký jiný subjekt neplánuji. To ale neznamená, že bych se nechtěl dál politicky angažovat, to je samozřejmě jiná otázka. A k tomu ale nepotřebujete být na nějaké kandidátní listině,“ odpověděl Zahradil v rozhovoru pro Český rozhlas na otázku o své potenciální kandidatuře.
Ovšem politika, zvláště ta vysoká, je náročná a velmi proměnlivá. Konečná podoba vládních představitelů, konkrétně resortu životního prostředí a zahraničních věcí, může vykrystalizovat až v průběhu vlády a garantovat, že vládní sestava bude hotová od příštího pondělí, s jistotou nikdo nemůže. Lze počítat s variantou Motoristů, v níž figuruje Macinka i Turek, stejně jako s návrhem Hradu, v němž jméno Filipa Turka nenajdeme. Taktéž ale nesmíme zapomenout na alternativu, která zahrnuje ještě jednoho muže z týmu Motoristů, Jana Zahradila. Koneckonců, slovy samotného experta Motoristů na zahraniční politiku: „Východisek [vlády] je pět nebo šest. Neberme nic jako hotovou věc.“