Když se boj o životní prostředí promění v kulturní boj. I to je petromaskulinita: vedlejší účinek diskuse o fosilních palivech a pomyslné krizi mužství. Jak se z environmentálního problému stal problém genderový?

Ekologie je pro teplouše

Nemít strach je známkou síly. A síla, to je to pravé mužství. Diskuze o možném upuštění od fosilních paliv tuto křehkou sílu ohrožují. Fosilní paliva si stejně jako patriarchát zaslouží úctu: vybudovala přeci moderní svět.

Termín petromaskulinita se poprvé objevil v článku Cary Daggett. Upozornila tímto slovem na bezohledné chování, kterého se dopouštějí někteří muži, kteří jsou přesvědčení, že auto je základem života. A čím hlučnější, tím lepší. Auto má vždycky přednost, nehledě na chodce, tramvaje nebo autobusy, auto je symbolem svobody a dominance. Tato dominance se dotýká všech účastníků provozu, a my se tak ocitáme v začarovaném kruhu. Tak trochu i mimo rámce petromaskulinity stojí také oslabování hromadné dopravy. Autobusy nejezdí? Vytáhněme auta! Lidé jezdí auty a autobusy už nikdo nevyužívá? Pojďme zrušit zbytečné linky! A jsme zase na začátku, autobusy jednoduše nejezdí. Problémem je i rozšiřování tramvajových ostrůvků, které by právě božským autům zabíraly drahocenný prostor.

Odpůrci jakýchkoliv šetrných opatření týkajících se dopravy jsou přesvědčení, že musí čelit diskriminaci motoristů ze strany měst, které hází řidičům klacky pod nohy formou různých bariér v podobě uzavírek, které jsou podle slov hnutí Motoristé sobě nekoordinované. Hrozbou pro příznivce aut jsou také cyklisté, ačkoliv spíše než cyklisté sami jsou to právě města, která se dopouští takzvaného cykloterorismu.

Tento nový pojem straší nemálo řidičů a řidiček ve městech po celém světě. Přitom v mnohých evropských metropolích můžeme velmi snadno pozorovat, že město a cyklistika dohromady jdou. Je třeba podotknout, že průkopníky v cyklistice jsou hlavně města, jejichž terén není tak složitý jako v Praze nebo jiných metropolích. Přesto není na škodu podívat se do historie onoho cykloterorismu, který měl vlastně nakonec pozitivní vyústění.

V Kodani se na konci 70. let začalo protestovat. Do ulic vyrazilo 40 tisíc lidí, a právě tehdy pojem cykloterorismus vznikl. Městská administrativa tlaku výbojných cyklistů přesto podlehla. V Dánsku je tak dodnes cyklistika jedním z nejoblíbenějších způsobů cestování po městě. Kodaň je však specifický příklad města, které je neobyčejně ohrožené klimatickou změnou, ale zároveň je jeho terén poměrně monotónní a snadno překonatelný. Jak si s dopravou do práce na kole má ale poradit personalista v košili a obleku jedoucí z Petřin do Kobylis? Asi těžko.

Někteří Prahu kritizují za to, že to s cyklistikou přehání, jiní jsou nespokojení s nedostatečnou propojeností jednotlivých částí Prahy. A pro někoho je jakýkoliv způsob alternativní dopravy (rozumějte jiné, než za svým vlastním volantem) ponižující. A už jsme zase u té petromaskulinity.

Možná už jste někdy četli nebo slyšeli, že maskulinita je v současnosti v ohrožení, a s ní i celá společnost. Právě lpění na autodopravě s touto společenskou úzkostí překvapivě úzce souvisí. Muž, který nemá auto, je femininní. Muž, který je femininní, ohrožuje zdraví společnosti. Petromaskulinita je jedním z prostředků, jak zženštilosti a zhýralosti utéct.

Těžký život muže (nejen) za volantem

Ačkoliv poukazujeme na problém týkající se mužů, pojďme si přiznat, že dnešní svět klade vysoké nároky na všechny. Pro některé muže může být neobyčejně náročné se z podobných toxických vzorců vymanit, i když by si to možná přáli. Kromě přetrvávající tendenci hustle culture se muži ocitají pod nátlakem generací, kteří byli zkrátka přeci jen patriarchátu oddanější, než je tomu dnes.

Ovšem, faktem zůstává, že obzvláště mezi bílými konzervativci je popírání klimatických změn jedním z nejvýraznějších mechanismů, jak si tuto úzkost vykompenzovat. Jedná se jednoduchý princip akce a reakce. Je-li už jen samotná maskulinita v ohrožení, přichází na řadu hypermaskulinita.

Hypermaskulinita je v podstatě odnož toxické maskulinity. Nutno připomenout, že rozhodně ne každý projev maskulinity je špatný, v tomto článku chápeme toxickou maskulinitu čistě jako chování, které má negativní vliv nejen na jedince samotného, ale i na jeho okolí. Jedním z rysů tohoto typu nezdravé maskulinity je agrese. Jistě si vzpomenete na nesčetné vulgární repliky vycházející z otevřených okének aut, kterým tramvaj nebo rodič s kočárkem nedali přednost (a tak dále). Ano, i s tím toxická maskulinita a petromaskulinita souvisí. Být mužem znamená mít koule, a to rozhodně nezahrnuje ohleduplnost. Ale pozor, naopak to nefunguje. Muž za volantem je vysoce privilegovaný, tudíž on si ohleduplnost zaslouží. Každý má přeci právo si vybrat, čím pojede. Tedy krom cyklistů. Ti jsou nejnebezpečnější.

Motoristé razí filosofii, že jeden typ dopravy by neměl omezovat jiný (přičemž auta jsou samozřejmě postavena nejvýše). A to přesně cyklopruhy narušují, pletou se motoristům zkrátka do cesty. A navíc, jízda na kole je sezónní volnočasovou aktivitou, jak říká předseda strany Motoristé sobě Petr Macinka. Koho ale tihle cyklisté vlastně rekreačně ohrožují? Jsou to důchodci, kteří si často pohonné hmoty nebo samotné auto ani nemohou dovolit? Jsou to rodiče (zejména) matky s dětmi, nebo studenti? Nikoliv, jsou to petromaskulinité, kteří jsou nejzranitelnější. Podle jejich slov jsou města stavěná pro auta, jsou pro ně přímo stvořená. Není to tak trochu argumentační faul? Praha samotná je tak stará (a není jediná v naší zemi), že v době jejího rozvoje nikdo nemohl ani ve snu pomyslet na to, že jejími ulicemi projde něco jiného, než lidské nohy a kopyta zvířat. Pokud se budeme odvolávat na původnost, proč rovnou nezavést dopravu pouze na koních?

Cyklisté společnost neničí

Dnes se velmi často mluví o krizi mužství. Tento fenomén, stejně jako řadu jiných, vyvolává reakci, která aktuálně ukazuje na nového nepřítele. Každá doba si najde svého. Jako by feministky už omrzely, dnes za všechno můžou cyklisté. Oblékni helmu a bude z tebe méněcenný člověk. Ale uznejte sami, je kouřící výfuk, stažená okénka a hlasitá hudba tak autoritativní, že nás to skutečně donutí se nad sebou zamyslet a chovat se tak, jak si patriarchát přeje?