České školství již několik let vede urputný boj s potřebou společnosti a potřebou státu. Trend zájmu u českých studentů je jasný – všeobecné vzdělávání oproti odbornému. Je to vidět každým rokem u přijímacích zkoušek na střední školy, kdy masivní zájem o gymnázia, lycea a případně i střední odborné školy s maturitou dalece převyšuje zájem o učební obory. Ano, mladí lidé povětšinou touží po všeobecném vzdělání či po vzdělání, jehož výsledkem je maturitní vysvědčení a ne po odbornosti, která, ač je pro společnost nepostradatelná, není v kurzu. V komentáři se vám pokusím nastínit můj osobní názor na vzdělávací politiku českého státu, a na to jestli náš stát skutečně poslouchá své občany.
„Plánované školství“, nebo přizpůsobení se trhu?
V této části se budu muset obracet na ekonomické poučky, které člověku mohou dobře osvětlit fungování a přemýšlení společnosti jako celku. Každý stát má na výběr, jestli se jeho ekonomika nechá určovat trhem, anebo do ní bude výrazně zasahovat a tím se snažit ovlivnit trh a potřeby společnost.
Podobný výběr mělo i české školství. Nechat se unášet společností a její potřebou, nebo se snažit příkazy ovlivnit nastavení a potřeby obyvatelstva. Jak z historie víme, v našich podmínkách nakonec zvítězila společnost a její potřeby oproti potřebám establishmentu. V ekonomice jsme se s tím dokázali relativně vyrovnat. Nechat trh fungovat tak, jak chce, a zasahovat do něj jen velmi občasně. I zájemci o studium na středních školách jsou takovým trhem, avšak oproti tržní ekonomice s jednou významnou změnou. Nabídka se ne vždy určuje podle poptávky, dokonce ji neumí ani minimálně uspokojit. Tam, kde by tedy každý průměrně schopný obchodník viděl svůj potenciál a šanci prorazit, si stát absolutně neví rady. Ale ano, školství státu není vedení firmy, ačkoliv se nám to někteří politici snaží namluvit. Oproti firmě by se stát neměl omezovat na toho, kdo zaplatí nejvíc, ale na všechny, bez výjimek.
Všichni jsme daňovými poplatníky, ačkoli nám jako studentům spoustu lidí řekne: „Vy přece nepracujete, tak neplatíte daně“. Omyl, platíme. Nakupovat chodíme všichni, tím pádem jsme povinováni platit daně s tím spjaté. V obchodě bychom tedy byli platícími zákazníky, kteří určují poptávku. Ale kdo hlavně daně platí a platil jsou naši rodiče, kteří, jedná-li se o výběr střední školy, mají často významný hlas. Neměl by se náš stát snažit uspokojit poptávku svých zákazníků (občanů)? Někdo by mohl namítat, že to přeci tak funguje, své zástupce si můžeme zvolit a ti přeci něco udělat můžou. Ano, to je bezpochyby pravda, avšak slovo můžou je zde velice důležité a řekl bych i zásadní. Můžou, ale nic moc nedělali a ani nedělají. Opravdu velká reforma školství nepřišla již několik let. Stát jako celek, ať už je vláda jakákoli, pokračuje v politice „plánovaného školství“.
A jak je to s uplatněním na trhu práce
Častokrát slýcháme: „Jdi na řemeslo, budeš mít zajištěnou práci“. A ano, řemesla jsou nesmírně důležitá a pro společnost nepostradatelná. Co ale o zaměstnanosti absolventů říkají čísla? Pro tříleté učební obory je celková nezaměstnanost absolventů 7,6 %. U gymnázií je celková nezaměstnanost 1,7 %. Absolventi středních odborných škol mají nezaměstnanost ve výši 4,9 %.
Vývoj trhu práce lze předpokládat i do budoucna. Jako nejpravděpodobnější s ohledem na současný vývoj se mi zdá model, že nejschopnějším bude absolvent, který dokáže zvládnout více činností a dokáže se přizpůsobovat novým pozicím. Tento trend vidíme i dnes. Spoustu dříve vykonávaných prací již dnes vykonávají stroje, anebo díky nim již zcela zanikly. Další z plusových bodů pro podporu středoškolského vzdělání s maturitou a zvýšení všeobecné vzdělanosti je to, že bychom se vyvarovali trapných situací, kdy mnoho mladých lidí není schopno obstát ve všeobecném přehledu. Dívám se na vás, kteří při anketě u příležitosti výročí 17. listopadu nebyli schopni říct naprosto nic. Není to však chybou studentů, ale školství, které je nedostatečně připravilo. A díky trhu práce, který v českých podmínkách u většiny vyšších pozic vyžaduje maturitu, či velkou odbornost, se stává maturitní vzdělání něčím extrémně potřebným.
Studenti chtějí studovat, jsou u nás však rovné šance?
To, že je v našich středních školách málo míst má za následek elitářství v rámci naší společnosti. To zejména ve smyslu, že některé školy nabízejí obory, o které je častokrát až extrémní zájem, je však potřeba složit poměrně složité přijímací zkoušky. Tyto zkoušky nejsou složeny z látky, kterou by bylo na základních školách možné probrat, na což si dlouhodobě stěžují i sami učitelé. Studenti si tedy musí platit drahé kurzy, častokrát od různých společností. Jen pro zajímavost, jelikož se nejedná o téma komentáře, si pojďme uvést kolik takový kurz u společnosti Scio stojí. Cena kurzu matematiky a češtiny pro rok 2025 je celkem 7590 Kč. Nevím, jak vám, ale mně se zdá, že české školství neumožňuje rovné šance pro všechny studenty, bez výjimek jejich sociálního původu, což s ohledem na to, že bez žádné přípravy mimo školu není v podstatě možné zkoušky splnit, je velice nespravedlivé.
Stává se tak, že studenti z nižší společenské třídy častokrát končí právě s vzděláním bez maturity. A také až hloupé a pobuřující komentáře některých autorit českého školství jsou naprosto děsivé a nepřípustné. To zejména proto, že jejich obsahem je častokrát zavrhování studentů a automatické přiřazování jejich budoucnosti někde úplně jinde, než by sami chtěli. Klasická věta typu: „Ty to na střední ani nezkoušej, to nikdy nedáš“, je za mě nepřijatelná.
Funguje to ale někde jinak?
Ano. A není to ani moc daleko. Je to u našeho bezpochyby největšího porevolučního vzoru, a to Německa, a konkrétně v jeho nejrozvinutější spolkové zemi Bavorsku. K této zemi vzhlížíme již 35 let naprosto oprávněně. Ať už jsou to lepší platové podmínky, lepší kvalita potravin, nebo rozvinutá ekonomika. Neměli bychom však zapomínat také na kvalitní školství, které zájemcům o středoškolské studium povětšinou neukládá žádné zkoušky, ale přijímá je jednoduše na základě jednotně určeného průměru. Takový systém se mi zdá jako nejspravedlivější. To zejména z důvodu, že by se skutečně ukázalo, o které obory je největší zájem. Je ale nutné podotknout, že maturita v Německa má dosti jiný význam, zejména při přijímaní na vysoké školy, kde není vždy povinností mít právě maturitní vysvědčení.
Ale co dál?
Odpověď je, oproti řešení, jednoduchá – reforma školství. Reforma českého školství visí ve vzduchu již dlouho a jak se zdá, všechny vlády se ji bály jako čert kříže. Současně je rozpracována reforma pod názvem Strategie 2030+, která počítá s posílením všeobecného vzdělávání. Zbývají tři otázky. Nepřichází reforma pozdě, proč už dávno nepřišla a nezahrává si stát se svou vlastní budoucností?
