Právě si prohlížíte KOMENTÁŘ: Poslance vyberou lidé, o vládě ale nakonec rozhodne někdo jiný

Sněmovní volby se rychle blíží a veřejný prostor zahrnuje velké množství předvolebních průzkumů. Do rovnice povolebního dění však zasahuje velká neznámá – prezident Miloš Zeman, který ji může změnit k nepoznání.

Horká fáze politických kampaní před volbami do Poslanecké sněmovny vrcholí. Mítink střídá mítink, poštovní schránky plní letáky, na nichž se nás usmívají jednotliví lídři, kteří, kdyby mohli, nám slíbí i modré z nebe. Téměř každý večer je v televizi k vidění také debata lídrů jednotlivých krajů. Reklamní plochy, na kterých obvykle visí pozvánky na kulturní akce, pak „zdobí“ agitační papíry, které hrají všemi barvami a zvesela hlásají například to, že „Česká republika prožívá jedno ze svých nejlepších a nejšťastnějších období“.

V předvolebních debatách často padá otázka, jak bude situace vypadat po volbách. Kdo s kým do vlády půjde, kdo s kým rozhodně ne a podobně. Předvolební záliba politiků v sestavování budoucích koalic se stala prakticky evergreenem, málokdo si ovšem připouští, že k sestavování koalic musí získat mandát. Mandát, který mu musí udělit prezident Miloš Zeman.

Ten v rozhovoru pro CNN Prima News už v červnu uvedl, že „koalice jsou podvod na voliče“. Tento výrok byl pro ucho politického pozorovatele paradoxní, protože ještě několik měsíců předtím radil sociální demokracii, aby vytvořila koalici s hnutím ANO, což Jan Hamáček a většina členské základny ČSSD odmítli. Kromě prokázání vlastního protiřečení však Zeman veřejnosti poskytl také drobné vodítko, jak by mohlo vypadat sestavování vlády po volbách 8. a 9. října.

Prezident Miloš Zeman. Foto: hrad.cz

První pokus na sestavení vlády dostane, aspoň podle prezidentových posledních slov, celostátní lídr nejsilnější strany, nikoliv koalice. V modelové situaci, kdy by první příčku obsadila koalice SPOLU nebo PirSTAN a hnutí ANO by skončilo až za jednou z koalic, by šanci na sestavení vlády stejně dostal jako první nynější premiér a Zemanův oblíbenec Andrej Babiš.

Prezident má podle Ústavy právo udělit mandát k sestavení vlády jednomu člověku maximálně dvakrát, poté tuto pravomoc dostává předseda Poslanecké sněmovny. Právě o této funkci se bude zcela jistě jednat a velmi dlouho hlasovat, i kvůli výše zmíněnému důvodu. Je nutno dodat, že funkci šéfa dolní komory většinou zastává poslanec nejsilnější politické strany. Je tedy možné, že to bude opět člen hnutí ANO.

Možná vám nemusí být jasné, proč je Miloš Zeman vlastně tak důležitý. Důvodem je fakt, že naše Ústava a ústavní zákony nejsou v mnoha ohledech dokonalé. V tomto konkrétním případě nedokonalosti se jedná o definici (spíše nedefinici) termínů – ty v ní totiž nejsou definovány přímo, ale jsou nahrazeny například slovy neodkladně či okamžitě. Tato slova však nemají jasný význam a na jeho výkladu se neshodnou ani odborná veřejnost a ústavní soudci.

To, jak Zeman umí vykládat ústavní předpisy po svém, už dokázal při výměně ministra kultury za ČSSD před dvěma roky. Tehdejší šéf resortu kultury Antonín Staněk podal demisi a ČSSD místo něj navrhla Michala Šmardu, s nímž neměl problém ani premiér. Ten pak oficiálně navrhl prezidentovi jeho jmenování. Zeman ale demisi nepřijal a odmítl jmenovat Šmardu s tím, že je „nekompetentní k výkonu funkce“. Podle Ústavy ho měl přitom jmenovat bezodkladně. ČSSD po výhružkách, že kabinet opustí, nakonec sama vycouvala a navrhla jiného kandidáta – dnešního ministra Lubomíra Zaorálka.

Výše zmíněný příklad jasně vykresluje, že prezident Zeman si s výkladem nejdůležitějšího zákona země velkou hlavu rozhodně nedělá. To souvisí i s letošním povolebním vývojem. Zeman už mnohokrát naznačil, že dá na sestavení vlády Andreji Babišovi tolik času, kolik bude potřebovat. Je proto možné, že Babiš bude po volbách vládnout dlouhé měsíce (nelze zcela vyloučit dokonce celé roky) bez důvěry Sněmovny a nejvyšší ústavní činitel s tím nebude mít problém.

Jednou z nejvýraznějších vlastností voleb je nemožnost jejich předpovědi. Nikdy není možné přesně určit kolik hlasů a tedy poslaneckých mandátů strany nakonec získají. Proto se špatně predikuje i vývoj po volbách. Jedno je však zřejmé. Po konci letošních voleb nebude až tak důležité sledovat volební štáb, ve kterém budoucí premiér líbá svého marketingového génia, ale spíš slova přicházející z Hradu. Ta v sobě totiž ponesou rozsudek o budoucnosti Česka v následujících měsících.

Jakub Hříbek

Student čtvrtého ročníku gymnázia z Uherského Hradiště píšící o domácí a světové politice. Žurnalistika je můj život.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..