Po špatném výsledku v eurovolbách a naprostém debaklu ve volbách krajských rezignovalo pirátské vedení. V neúprosné situaci, s rokem do parlamentních voleb, se nyní opoziční Piráti museli potýkat s rozhodnutím, jakým směrem se vydají. Na celostátním fóru si 9. listopadu do vedení zvolili bývalého pražského primátora a současného náměstka primátora Zdeňka Hřiba. Ale kdo to vlastně je a kam stranu povede? Podaří se Pirátům návrat na politický střed? A uspějí tam? Na to se podíváme v dnešním komentáři.

Nový předseda se slabým mandátem, ale velkou reformou

Do druhého kola volby pirátského předsedy postoupili dle očekávání bývalý senátor Lukáš Wagenknecht a již zmíněný Zdeněk Hřib. Druhý jmenovaný sice zvítězil, ovšem nepřesvědčivým poměrem hlasů – získal jich 454 ku Wagenknechtovým 401. Navzdory nepříliš silnému mandátu si nový předseda prosadil reformu strany, která má více centralizovat moc a okleštit slavně komplikovanou pirátskou vnitřní politiku. Hlavním argumentem bylo, že se ve straně se musí něco změnit, pokud chtějí Piráti zachránit padající preference a dostat se příští rok do Poslanecké sněmovny.

Zdeněk Hřib – náměstek pro sebepropagaci, nebo zachránce Pirátů?

Politický komentátor Luděk Staněk často Hřiba označuje jako náměstka pro sebepropagaci. Tím paroduje jeho skutečnou funkci – pražský náměstek pro dopravu. Tato funkce mu totiž dává šanci pochlubit se na sociálních sítích každým vylepšením zastávky tramvaje nebo rozšířením metra. A to ani nemluvím o tom, jak často postuje o návratu tramvají na Václavské náměstí.

Nicméně na X (dříve Twitter) generuje velká čísla a často se o něm mluví v dobrém i zlém, což dnes strana přesně potřebuje. Nebylo by nic horšího, než zvolit si nevýrazného předsedu, který by stranu dovedl k politickému zapomnění.

Hřib však již prohlásil, že stranu nechce vést do příštích parlamentních voleb. Poněkud nepochopitelné rozhodnutí pro Piráty není dobrou zprávou. Strana, bojující o překročení 5% hranice, si nemůže dovolit do souboje nenasadit svoji nejvýraznější tvář – kterou se po Bartošově rezignaci stal právě Hřib. Do voleb však zbývá mnoho času, během kterého nový předseda ještě může změnit názor.

Zároveň největší množství Pirátských voličů se tradičně nachází ve velkých městech, přičemž s tím zdaleka největším, Prahou, je Hřib kariérně spojen. To by mohlo v nadcházejících volbách znamenat jistou výhodu. Nový předseda by však neměl zapomenout, že samotná velkoměsta (hlavně Praha a v menším měřítku Brno) volební výsledky strany nezachrání. Ukázaly to např. poslední evropské volby, kde Piráti v Praze získali 12 %, v Brně 10 %, celorepublikově však sotva 6 %.

Piráti chtějí na politický střed, budou muset najít silná témata

Zdá se to logické, že se Piráti chtějí navrátit k tomu, co jim přineslo ty nejlepší volební výsledky – středové, liberální politice vedené mladými rebely, kteří mají tah na branku. Dnešní situace je však docela jiná, než v roce 2017. Téma boje proti korupci už tolik netáhne, Piráti ztratili nálepku dynamické strany a zdánlivě se pouze utápějí ve vnitrostranických procesech, které voliče nezajímají. Pokud chtějí Piráti v oblíbeném středovém prostoru uspět, je vnitrostranická reforma dobrým začátkem. Dává větší moc celorepublikovému výboru strany a volebním lídrům v jednotlivých krajích rozšiřuje pravomoci. Mnozí odpůrci reformy mluví o ohrožení vnitrostranické demokracie. Nezávisle na to, zda to tak je nebo není, faktem zůstává, že to průměrného voliče příliš nezajímá. Mediánovému voliči jde o postoj strany k důležitým tématům, případně o volebního lídra. Z tohoto hlediska by to straně mohlo prospět.

Urychlené vylodění „radikálně levicového“ křídla?

Po vnitrostranických reformách stranu opustili mnohé známé tváře, především spojované s levicovější částí Pirátské strany. Ta spojovala své naděje s volbou Lukáše Wagenknechta, který předsednický souboj těsně prohrál. Mezi nejznámější patří bývalý europoslanec Marcel Kolaja nebo bývalá místopředsedkyně Janka Michailidu, která se proslavila výrokem „Jsem přesvědčená komunistka.“

Pro stranu by to mohla být dobrá zpráva. O tom, zda image strany trpěla důsledkem medializovaných výroků této skupiny můžeme spekulovat. Faktem však zůstává, že v eurovolbách, kde bylo čelo kandidátky téměř výlučně sestaveno z členů této skupiny, utrpěla strana velkou porážku. K nejlepším volebním výsledkům stranu historicky přivedl Bartoš s dredy a nekonvenčním, energickým přístupem. Piráti se tehdy profilovali jako středová a liberální strana změny. Odchod levicového křídla je k tomu možná zase přiblíží.

Budoucnost Pirátské strany

Po 3 letech ve vládě se samozřejmě téma změny a lehkého anti-establishmentu prodává hůře, ovšem příklon ke středové, liberální politice je stále možný. Udržení se ve Sněmovně není nedosažitelné, ovšem lehké to nebude. Piráti budou muset vyhrát zpátky nemalou část voličů, která již přešla ke STANu, případně ke SPOLU. Spoustu příznivců budou muset přesvědčit, aby k volbám vůbec došli. Právě na tom totiž pohořeli v letošních eurovolbách – jejich voliči zkrátka zůstali doma.