Do nejdůležitějších českých voleb zbývá devět měsíců a na politické scéně se formuje několik favoritů na vítězství. Sestavení příští vlády však bude opět záležet hlavně na rozhodnutí jediného voliče.
Hnutí ANO, koalice SPOLU (ODS, TOP 09 a KDU-ČSL) a koalice Pirátů se STAN. Takoví by měli být hlavní uchazeči o účast ve vládě, která vzejde z říjnových voleb do Poslanecké sněmovny. Dvě zmíněné koalice ještě nejsou oficiálně schválené, nic však nenaznačuje, že by k tomu nemělo v brzké době dojít.
Kdo by si však myslel, že výsledek voleb bude záležet pouze na hlasech voličů, nezná Miloše Zemana. Jistěže bude zásadní, jak voliči rozdají karty, rozhodující slovo však bude mít opět prezident republiky.
Prezident má samozřejmě důležitou roli v povolebních vyjednáváních. Jednoho z lídrů stran pověřuje vyjednáváním, následně jmenuje premiéra a celou vládu. Mezitím se může setkávat se zástupci jednotlivých stran a vést diskuse. Současná hlava státu si však v minulosti nepočínala jen jako zprostředkovatel jednání, nýbrž spíše v roli samostatného hráče.
Vzpomeňme na rok 2013, kdy Zeman odmítl kandidátku na premiérku Miroslavu Němcovou, přestože měla podpisy více než poloviny poslanců. V roce 2018 pak tak vehementně přesvědčoval ČSSD a KSČM k podpoře vlády, až obě strany souhlasily. A v létě 2019 během krize způsobené výměnou ministra kultury aktivně předhazoval premiérovi, že může nespokojené sociální demokraty vyměnit za Okamurovu SPD.
Není tedy důvod si myslet, že se po příštích volbách bude chovat jinak. Jediné, co můžeme u Miloše Zemana alespoň trochu předvídat, je, že sestavením vlády pověří vítěze voleb, jak se sám nechal slyšet. Dál je to ale velká neznámá.
Taky vám scénář, kdy Miloš Zeman jmenuje předsedou vlády šéfa Pirátů Ivana Bartoše, přijde jako z jiného světa? Před pár lety by to byla ještě utopie, nyní je to ale jedna z pravděpodobných možností.
Favoritem voleb je sice zatím hnutí ANO, ale koronavirová pandemie srazila jeho preference na nějakých 25 procent. Zezadu na něj navíc začínají tlačit dvě opoziční koalice – do role hlavního vyzyvatele se staví Piráti se Starosty, kteří by v některých průzkumech mohli získat více než 20 procent, k této hranici se pak jednom ze šetření přiblížila i středopravicová koalice SPOLU.
Předpokládejme však, že Zeman počítá s tím, že první na pásce skončí hnutí premiéra Andreje Babiše. V tom případě by ho pověřil sestavením vlády. Co by se pak mohlo stát? Buď se jedna nebo více z opozičních stran „utrhne” a půjde do vlády s ANO (s Babišem či bez něj). Babiš může sestavit koalici také s národoveckou SPD. Nebo s ČSSD, KSČM či Trikolórou – u nich bude záležet na tom, zda se vůbec dostanou nad pětiprocentní hranici potřebnou pro vstup do Sněmovny.
Pokud vyhraje jeden z opozičních bloků, měl by Miloš Zeman pověřit vyjednáváním jednoho z dvojice Bartoš-Fiala. Ten by se pak mohl domluvit s druhou koalicí (považujme to za pravděpodobnější variantu) či s hnutím ANO, nejspíše bez Andreje Babiše.
Co když ale Miloš Zeman nebude chtít pověřit vyjednáváním vítěze voleb, bude-li z opoziční koalice? Příliš v oblibě je nemá a oni už nebudou sloužit jeho zájmům tak ochotně jako současný premiér.
Co když opět jmenuje menšinovou vládu Andreje Babiše, jež nezíská důvěru ve Sněmovně, ale bude vládnout další měsíce?
Co když jmenuje úřednickou vládu a poukáže na to, že se strany nejsou schopny dohodnout? Bylo by to sice pravděpodobně porušení ústavních zvyklostí, ale na ty se současný prezident příliš neohlíží.
Hypotetických scénářů, co se může po příštích volbách stát, je nespočet, jedno však mají společné. O příští vládě rozhodne pouze jediný volič – prezident Miloš Zeman.
