Česko potřebuje aktivisty. Ačkoliv letos uplyne už 35 let od listopadu 1989, česká neoliberální politika stále není schopná reflektovat, že je v pořádku pomáhat slabším a že se prostě nestačí „jenom snažit”, ale že stále žijeme ve společnosti, kde až příliš záleží na tom, v jaké obci či městě a do jaké rodiny se narodíme.
Aktivisté pomáhají nastavovat zrcadlo nejen všudypřítomnému mýtu meritokracie, jsou ale také důležitými hráči při nastolování agendy, pomáhají otevírat témata a ukazují, kolik problémů stále nemáme vyřešených a kde jsou slepá místa české politiky. Bez iniciativy Jsme fér bychom neměli tzv. manželství pro všechny ve třetím čtení, nebylo by pro nás kritériem volitelnosti, zda je daný politik nebo politička pro manželství pro všechny. Bez organizace Konsent bychom neměli v Parlamentu právní úpravu znásilnění. Bez aktivistů a aktivistek z iniciativy Zakroužkuj ženu bychom v Poslanecké sněmovně měli o desítky poslankyň méně. Je otázkou, zda použít slovo „díky” nebo „kvůli”, ale aktivistická iniciativa Milion chvilek pro demokracii přispěla k výrazné názorové obměně Poslanecké sněmovny a dostala z premiérského křesla Andreje Babiše. Cílem aktivismu je kromě nastolování agendy také formulace řešení, která na rozdíl od těch politických mají ambici přesáhnout horizont jednoho volebního období a cílí na systémové změny. V neposlední řadě může aktivismus nabízet prostor pro dialog a vzájemné porozumění mezi různými názory, což může vést ke konstruktivním změnám ve společnosti.
Tohle všechno je ale velmi náročné. Aktivismus často přináší konfrontace s názorovými oponenty a stresové situace, protože aktivisté se často setkávají s odporem a nesouhlasem od lidí s odlišnými názory. Zároveň může být velmi složité vyrovnat se s tím, že aktivismus je někdy pouze částí řešení problému – za architekturu řešení problému a prosazení změn už jsou zodpovědní politici, jejichž jednání mohou aktivisté a aktivistky ovlivnit pouze zčásti.
Politika bez aktivismu?
Aktivismus je ale v Česku přesto velmi důležitý. Mimo jiné proto, že stále není běžně přijímaná občanská angažovanost a chuť měnit věci kolem sebe i bez zázemí politických stran. Této situaci nepomáhají ani někteří politici, kteří v pondělí nadšeně podporují na sociálních sítích „politiku bez aktivismu”, aby se ve středu divili, proč tolik mladých nechodí k volbám. Navzdory tomu, že je více aktivních mladých lidí raději aktivisty než mladými politiky, je slovo „aktivista” pro mnoho lidí v Česku pejorativním výrazem.
Průměrný český volič si přeje, aby politici nebyli aktivisté. Tento požadavek je přitom v přímém rozporu s chutí nevolit tradiční strany a tradiční politiky. Pro mnoho mladých lidí se díky absenci rigidních stranických struktur stává aktivismus příležitostí pro aktivitu a je tak odrazovým můstkem pro politickou angažovanost. Mnoho mladých lidí se tak radši dobrovolně rozhodne participovat aktivisticky a ne politicky, protože to může přinášet větší svobodu vyjádření, pestřejší pole působnosti a především přívětivější prostředí. Nižším stovkám lidí v mládežnických organizacích politických stran ukazují aktivisté a aktivistky, že lze být aktivní i bez všudypřítomného paternalismu a výzvám k pokoře od starších spolustraníků. Bez aktivismu by mládežnické organizace ani běžné politické strany neměly důvod se zlepšovat a zlidšťovat, neměly by důvod odstraňovat jistou „zaprděnost“ a neměly by důvod věnovat se tématům, která aktivisté pomohli nastolit.
Aktivismus dává hlas těm, kteří by jinak mohli být ignorováni. Byl by pro politický mainstream stejně důležitý hlas developerů a nájemníků, pokud by nevznikla Iniciativa nájemníků a nájemnic? Velmi pravděpodobně ne. I tak je ale nutné dále pracovat na tom, aby nás bylo mezi aktivisty víc, s různou životní zkušeností. Je mnohem jednodušší zorganizovat happening, tlačit na schůzkách na politiky či jít na demonstraci ve chvíli, pokud máte práci, která vám dovoluje mít předvídatelnou pracovní dobu a volný čas na občanské aktivity. Střední a vyšší třída či studenti středních a vysokých škol si aktivismus v Česku mohou „dovolit”, aby dosáhla potřebných změn. Pro lidi, kteří pracují na prekarizovaných a špatně placených pozicích a zároveň mají menší sociální kapitál, je ale aktivismus často něčím zbytným, na co nezbývá čas ani energie. Aktivismem ale můžeme efektivně posilovat participaci celé společnosti a je jen na nás, jakou cestu zvolíme k tomu, abychom do „našeho aktivismu” přilákali i lidi s odlišnou životní zkušeností a odlišným socio-ekonomickým zázemím. Otevřenost a různorodost v aktivismu jsou zásadní pro posilování celé společnosti.
Autorka je aktivistka v oblasti rovnosti žen a mužů.
