Když jsem v neděli zapnul druhou část Otázek Václava Moravce (odkaz zde), čekal jsem diskusi tří středoškolských studentů o stavu českého školství přímo s ministrem. O tom, že uvízlo v Rakousku-Uhersku. O tom, že studenti jsou ve školách limitovaní a často si nemůžou vybírat to, co se chtějí učit. Čeho jsem se dočkal? Debaty čtyř lidí, kteří více než obsah a zásadní reformu řešili formu jedné maturitní zkoušky.

Jenom pro upřesnění – nikoho ze čtyř diskutujících nechci vinit. Určitě ne studenty. Každý žák vnímá školství jinak a pro každého je priorita něco jiného. Ale celkový obraz je bohužel velmi smutný.

Jistě, změna toho, že maturitní slohovky budou (někdy) v budoucnu znovu opravovat učitelé a ne lidé z Cermatu, je chvályhodná. Odložení povinné maturity z matematiky je krok, který snad tomuto nesmyslnému návrhu úplně zabrání. A na tom, že je potřeba přidat učitelům, se všichni shodneme.

Ale proč řešíme tyto v celkovém obrazu nepodstatné věci? Proč neřešíme to, že české školství se od roku 2000, kdy měli patnáctiletí studenti podle testů PISA vypracovávané Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v mnoha oblastech lepší výsledky než Němci nebo Američané, ve všech oblastech zhoršilo, jak ukazují testy z roku 2015?

Proč se neptáme na to, že si žáci na mnoha školách nemůžou vybírat to, co chtějí učit? Určitě, ať ministerstvo stanoví Rámcový vzdělávací program s minimálními požadavky a nechají větší volnost školám, učitelům, ale především přímo samotným žákům! Oni jsou ti, kteří jsou v tom vzdělávacím procesu důležití. Pokud chtějí, ať si vyberou, co se mají učit, co je zajímá, na co chtějí klást větší důraz.

Proč by to za ně měl dělat ředitel? Proč by to za ně měl dělat učitel? Nechejme volnost žákům, kteří ví a chtějí, co chtějí studovat, dejme jim odpovědnost, aby si sami rozhodovali o svém vzdělávání. Podobně jako mají studenti na vysoké škole některé povinné předměty a další si zapisují, by měli mít tuto příležitost i na střední.

Debata se tohoto tématu dotkla na začátku okolo šesté a sedmé minuty, moderátor Václav Moravec se k němu už ale nevrátí. Je to škoda, protože bychom mohli konečně řešit dlouhodobý problém na gymnáziích. Problém, že se ve všem učí všechno – jakási snaha vytvořit renesančního člověka, která je z logiky věci odsouzena k neúspěchu.

Pojďme řešit radikální změnu nastavení českého školství. Pojďme o tom debatovat a nalézt nejlepší řešení. Takové diskuse, jako byly nedělní Otázky, nic klíčového nezmění. Dobrá řešení tam jistě nalezneme, nic, co by však změnilo celý obrázek českého vzdělávacího systému, to ale není.