Pokud se pravidelně pohybujete na Twitteru, možná jste si všimli, že i na údajné svátky klidu, míru a lásky s sebou nesou spoustu kontroverzí, toxické vzorce nevyjímaje. Odvážím se tvrdit, že Vánoce jako svátek silně sociální, který s námi ve velkém prožívají i děti, se nesmí zaseknout na nezpochybnitelných tradicích. Vánoce jako typický přechodový rituál mají mnoho forem v různých kulturách, ale tradice se liší i rodina od rodiny. Pojďte se se mnou tedy několik nešvarů, od kterých je načase se příští Vánoce odprostit.

Představa Vánoc jako svátků klidu již dnes dávno není populární, dnes je vnímáme jako drahé svátky stresu. Bylo by naivní se domnívat, že předvánoční stres dopadá na všechny rovnoměrně. Můžeme se bavit o obavách ze setkání s toxickou rodinou, ale o tom až později. Kategoricky nejvíce toto napětí dopadá na matky a chudé rodiče. O problematice vánočních půjček jsme již ve společnosti diskurz měli, ale bylo by naivní se domnívat, že již zadlužené rodiny nebo starostliví rodiče mají čas přemýšlet o dlouhodobém prohlubování vlastní chudoby.

Druhá skupina jsou matky, partnerky, babičky a obecně ženy. Je třeba si připomenout, co znamená druhá směna (teď nemyslím feministický magazín Druhá směna). Jedná se o neviditelnou neplacenou práci, typicky jde o domácí práce, péči o děti, mentální zátěž povinností domácnosti. Ta typicky dopadá právě na ženy, ale málokdy se při sledování memů, matky na Vánoce vs. otcové, zamyslíme nad tím, jaké očekávání padají na matky a že na otce naopak nespadají prakticky žádná. Matky uklízí, pečou cukroví, vaří (nejen) štědrovečerní večeře, plánují návštěvy u prarodičů a vybírají dárky pro děti i širší rodinu. Matky často také vytváří rivalitu v tom, kdo lépe vyzdobí byt a je dokonalejší hostitelkou. Příští rok tedy bez představy matky jako osoby, jejíž největší radostí a ideální oslavou je druhá směna.

Ne tolik křesťanské Vánoce

Dalším tvrzením, které je přinejmenším pochybné je, že Vánoce jsou od pradávna křesťanské svátky. I tak jednoduše jako prostřednictvím TikToku můžeme zjistit, že Santa Kaus je upravenou verzí norského pohanského boha Odina, která na osminohém koni roznášel dárky. Polibky pod jmelím začínaly u pohanské tradice uctívající boha Saturna, v rámci které dospělí prováděli rituály pro plodnost. Hvězda typická pro pohanský svátek Yule byla pěticípá – inspirována pěti elementy.

Na stromeček se také věší různorodé ozdoby, které dřív reprezentovaly jednotlivé bohy a svaté. Donášení větviček domů bylo zase tradicí přiblížení přírody i v nehostinné zimě, 25. prosince bylo věnováno bohu Mirovi. Blízko 25. jsou také pohanské oslavy slunovratu. Nemluvě o tom, že sám Ježíš se pravděpodobně narodil spíše na podzim. Křesťanské pojetí Vánoc jistě není škodlivé, ale je důležité myslet na pohanskou minulost tohoto svátku a negatekeepovat Vánoce jako křesťanský svátek. Každý je může slavit po svém a každý i v rámci specifických tradic svého náboženství nebo klidně i bez nich.

Vánoce očima dětí

Když už jsem začínala od tweetů, taky s nimi budu končit. Není žádnou letošní specialitou, že na sociálních sítích se lidé svěřují s diskomfortem při trávení svátků s rodinou. Letos velmi rezonovalo téma kaprů a nekaprů pro vegetariány a vegany, což nepůsobí jako nic moc problematického. Jenže vegetariánství je spojováno s jakýmsi woke životním stylem, který je zvláštním konstruktem využívaným k umlčování debat o nových věcech. Když se z debat na Twitteru přesuneme do debat v rodinném kruhu, rozdíl není tak závratný.

Bohužel rodinná večeře nejde jen tak vypnout. Mnoho mladých zažívá nepříjemné poznámky směrem k jejich identitě či hodnotám sloužící pro ponižování ,,hierarchicky nižších“, jiným jazykem zkrátka mladších. Generační spory nejsou ničím zvlášť neobvyklým, ale v prostředí rodin jsou navíc zatížené častou závislostí na příbuzných či zkrátka sociálnímu tlaku zůstat v kontaktů, rodina je přeci vším… Inu nemůžeme se divit, že české domácnosti nejsou znepokojeny toxickou atmosférou Pelíšků a vyobrazením domácího násilí. To jsou totiž praktiky, které v rodinách stále přetrvávají. Děti jsou učeny, že nesmí říct ne žádné pusince od babičky a že žádné šťastné a veselé nebudou, pokud bude queer. Kromě rodinných traumat se doma o Vánocích také prohlubují problémy s jídlem a komentováním těl. Vánoce si každý zaslouží strávit se svými blízkými, ale nikdo by neměl být nucen jen kvůli tradici muset obětovat svou sebeúctu, klid a nechat překračovat hranice své komfortní zóny.

Kdo má své děti nejraději?

Pojďme se také podívat na svátky optikou dětí. Hodné děti dostanou hodně dárků a zlé žádné. Pokud tedy zlobivé děti přežijí Mikuláše a odnos čertem do pekla. Současná podoba vede nejen ke kapitalizaci Vánoc, ale také znehodnocení dávání dárků jako jazyku vyjádření lásky. Rodiči s nižším ekonomickým kapitálem mají snad svoje děti méně rádi?

My už trochu tušíme, že to tak není. Ovšem když dětem vtloukáme, že kvantita je úměrná lásce, nemůžeme se divit, když budou děti ve škole při sdílení své nadílky zmatené ohledně toho, jestli jsou doopravdy hodné. Je třeba hledět i na to, čím si dítě zaslouží označení zlobivé. V tomhle roce už mnozí z nás dokážou přijmout, že když dítě ,,vyvádí“, znamená to dost možná, že jeho potřeby nejsou naplněny. Zlobivé děti jsou také často děti v bolestech, co v sobě nesou každý den velký smutek nebo jde o neurodivergentní ,,uličníky“, kteří neví, jak komunikovat a jsou často považováni za společensky neschopné. I zde je tedy čas zbavit se této zastaralé rétoriky.

Důležité je, že se učíme tyto tradice zpochybňovat a debatovat o nich. V tom jsme se letos zase posunuli. A příští rok to můžeme zkusit bez nároků na své okolí a s tolerancí toho, že každý může Vánoce (ne)slavit, jak chce. Šťastné a veselé!