Jako každých pět let jsme se letos stali svědky voleb do europarlamentu. V předešlých letech jsme se ocitli v moři středové politiky, v roce 2024 však Francie rozpoutala novou revoluci. Tato odchylka nemusí ovlivnit jen Francii, ale i Evropskou unii jako celek.
S masivními více než 31 procenty vyhrála tamní volby silně pravicová strana Rassemblement national (RN), neboli Národní sdružení. Naopak koalice BE (Besoin d´Europe – Potřeba Evropy) získala pouze 14,6 procenta hlasů. Jedním z členů této koalice je i strana samotného prezidenta, která se nazývá Renesance (Renaissance). Tím si Národní sdružení vysloužilo dohromady 30 křesel v Evropském parlamentu.
Národní sdružení začalo jako populistická strana na počátku 80. let. Sdružovala různé nenávistné skupiny, jako jsou například rasisté, radikálové a antisemité. Později byl bývalý lídr strany Jean-Marie Le Pen odsouzen za banalizaci holocaustu.
V dnešní době Národní sdružení bojuje za stát podporující sociální zabezpečení, který má být určen pouze „pravým francouzům“. Tento termín se používá jako antiimigrační. Jemu podobný je neblaze proslulý výkřik „Ne islámu!“ Tomia Okamury.
Odmítání přistěhovalectví je jen jedním z nemála bodů, na kterých strana stojí. K jejich dalším cílům patří například tradiční hodnoty, místní kultura, zákaz potratů, obnovení trestu smrti, zákaz výstavby mešit. Zde není antiimigrace jediný důvod, tato zásada stále stojí také na silnému zbrojení proti Palestině v nedávném konfliktu.
Tato dlouho odsuzovaná strana si začala uvědomovat svoji nevolitelnost. Pod novějším vedením Jordanem Bardellem pracovali členové na změně. Snažili se své názory zmírnit, aby si získali více hlasů. Sliby podobné odchodu z NATO přesunuli do mysteriózní druhé fáze programu strany, o kterém nevíme vůbec nic.
Jednoduché otázky domáhající se podrobností, jako například „Kdy?“ a „Jak?“ tak zůstávají nezodpovězené. Bývalá předsedkyně, Marine Le Pen, také zanevřela na svůj dlouhodobý nápad vystoupit z eurozóny, což byla část přípravy na budoucí kampaň prezidentských voleb.
Stále ale přetrvávají v pozici, kde slepě následují patriotické názory a ignorují jakoukoliv mezinárodní integraci. Například při výhře strany si Le Pen vyžádala poslat zprávu do Bruselu. Tento vzkaz oznamoval jejich úspěch a slavil „ukončení této bolestivé epochy globalismu“.
BE jinak známá jako L’Europe Ensemble (Evropa společně) a Renaissance je koalicí menších levicově orientovaných stran. Spolupracuje s Macronem, který vlastní kampaň za stranu nazval Renesance. Jméno jí bylo přiděleno kvůli silnému apelu na liberální změnu režimu Francie. Proto se seznamu stran v koalici začalo přezdívat Renesanční list. Ideologie jak členů, tak celé strany, je velmi liberální, demokratická a jejich názory jsou podobné hodnotám EU.
Šokovaný Macron
Prezident Francie Emmanuel Macron byl stejně jako ostatní Francouzi výsledkem voleb šokován a v proslovu oznámil rozpuštění parlamentu, konkrétně tedy strany Národního sdružení:
Dávám vám novou šanci ohledně vaší budoucnosti a budoucnosti parlamentu, přes volby. Rozpustil jsem podle 12. článku francouzské konstituce Národní shromáždění tento večer. Toto rozhodnutí bylo těžké, ale i přesto všechno, je to akt víry. Víry ve vás.
Zdroj: YouTube
V projevu následně vysvětluje své rozhodnutí a vyjadřuje podporu v Evropskou unii. Nemohl by unést, kdyby se země, „na kterou je tak pyšný a je jejím prezidentem, neztotožňovala s hlavními ideologiemi Evropské unie.“ Snažil se v projevu francouze povznést a nikoliv demotivovat. Vysloužil si tedy pozitivní ohlas.
Ihned byly vyhlášeny nové volby, které se konaly 30. června a 7. července a Francouzům nezbývalo nic jiného, než využít tento blízký deadline na rozhodnutí jejich a částečně evropské budoucnosti. Francie se tedy musela rozhodnout mezi dvěma stranami, které figurovaly mezi výherci voleb – Evropa společně a výše zmíněné Národní sdružení.
Tento risk, na který Macron kývl, byl naopak odmítnut jinými. Odmítli ho premiér, ministr financí a jeho političtí spojenci. Francouzi, už tak ztrácející víru v Macrona, byli velmi znepokojeni Macronovou volbou, i přes jejich předešlý šok, kterým byla výhra Národního sdružení.
Strategie opuštění radikální ideologie a přesunutí svých extrémnějších cílů do doby neurčité očividně fungovala. Zatímco Macronova Renesance si stále jela své, Národní sdružení aktivně a populisticky změnilo kampaň. Už z předešlých zkušeností levice zklamala své příznivce.
Vysvětlení voličů Národního sdružení byly založené na nejistotě a zoufalosti. Některé dokonce obsahovaly plány občanů týkající se odchodu do zahraničí, pokud by levice vyhrála.
Novota bez extremismu
Při volbách ale na scénu přišla nedávno vytvořená NFP (Nouveau Front populaire – Nová populární fronta), která získala 182 křesel z 577, o 20 více než Evropa společně a o 40 více než Národní sdružení. Francouzi tak měli třetí skrytou možnost. Nabízela jim novotu, ale v přijatelné neextremistické míře.
Zdroj: Francouzské ministerstvo vnitra
Grafika: Rachel Wilson, CNN
Nová populární fronta je levicově orientovaná aliance vytvořena hned po Macronově proslovu. Navazuje na bývalou politickou stranu Novou ekologickou a sociálně lidovou unii (NUPES). Strany v ní zapojené, jako jsou například Socialistická strana, Ekologové či Francouzská komunistická strana, se nepustily svých ideologií a stále za ně bojují.
Program je velmi zelený a progresivní. Nová populární fronta plánuje dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050, uznat stát Palestiny a oficiálně navázat diplomatické styky, zrušit penzijní reformu anebo také zavést menstruační dovolenou.
Pestrá Unie
Diverzita je důležitá, hlavně v organizacích tak velkých jako je Evropský parlament, která má za úkol reprezentovat nikoliv jen většiny, ale dávat prostor i minoritám. Přesto by být neměly vysoce radikální a škodlivé organizace vítány.
Tato rapidně rozšiřující se podpora Národního sdružení, také nazývaná Bleu Marine, je výsledkem zahnání Francouzů do kouta. Nová populární fronta se 10. června zjevila pro Francouze v podobě skryté třetí možnosti. Jestli obstojí dvěma dlouhodobým opozicím parlamentu je však otázka interpretace.
I když její program může znít jakkoliv lákavě, Francie teď musí čelit nestabilitě po výhře v boji s extrémní pravicí. Vrací se i bývalý prezident Francois Hollande, člen Nové populární fronty. Svůj návrat odůvodnil strachem z budoucnosti Francie pod vládou Národního sdružení.
Francouzská vláda se teď potýká s kritikou i chválou. Někteří si stojí za názorem, že nejistota v parlamentu je nepotřebná a dělají advokáta čistému centrismu, zatímco kritizují, jak náhle vznikla a jak je populistická. Jiní věří, že je dokáže Nová populární fronta společně se stranou BE chránit před extrémisty a není potřeba malovat čerta na zeď, jen kvůli nečekaným výsledkům.
Podle slov Emmanuela Macrona, i když Francie do teď psala historii, nikdo doopravdy neví, jestli se jí kvůli politickému uváznutí po volbách nechá unášet.