Pomiňme, že dnešní konzervativci vidí v sebemenší drobnosti zkázu civilizace a snahu progresivistů o zničení tradičně uspořádaných rodin – jejich názory jsou bezpochyby legitimní, jakkoliv nám mohou připadat směšné. Co je ale nepřípustné, jsou dezinformace, kterými mnozí samozvaní obránci rodinných hodnot své katastrofické teze podepírají.
Jsou to dva roky, co Francie schválila drobnou administrativní změnu. Namísto kolonek „matka“ a „otec“ zavedla v dokumentech k zápisu ke školní docházce pojmy „rodič 1“ a „rodič 2“. Stalo se tak v reakci na logickou překážku, které čelily homosexuální rodiny, jež tvoří dvě matky nebo dva otcové. Tato drobná, naprosto marginální, administrativní úprava tehdy vzbudila pobouřené reakce i zde v Česku, tehdejší šéfredaktor Lidových novin István Léko kupříkladu na stránkách svého listu varoval před tím, že první slovo francouzských dětí bude muset být v rámci genderové vyváženosti „rodič jedna“.
I v Česku přitom dlouhodobě používáme ve školských dokumentech notně praktičtější neutrální označení „zákonný zástupce“ (ale to konzervativcům raději neříkejte), ve Francii, kde narozdíl od tuzemska homosexuálové mohou adoptovat děti, je tak neutrální označení rodičů zcela logická a drobná administrativní záležitost.
Pomiňme, že dnešní konzervativci vidí v sebemenší drobnosti zkázu civilizace a v úřední změně dokumentů, která reflektuje všechny zákonné podoby rodiny, snahu progresivistů o zničení tradičně uspořádaných rodin – jejich názory jsou bezpochyby legitimní, jakkoliv nám mohou připadat směšné. Co je ale nepřípustné, jsou dezinformace, kterými mnozí samozvaní obránci rodinných hodnot své katastrofické teze podepírají. Výše zmíněná administrativní změna je totiž dodnes pro konzervativce zdrojem inspirace v jejich neúnavném boji za tradiční hodnoty, problémem však je, že událost mnohdy účelově převrací nebo dezinterpretují.
Kupříkladu poslance hnutí ANO Patrika Nachera pár dní nazpět na Twitteru pobouřilo, že jedna britská nemocnice vedle pojmu „mateřské mléko“ zavádí genderově neutrální „lidské mléko“. „Ještěže nemá lidstvo jiné problémy,“ posteskl si poslanec, zatímco autor tohoto komentáře zase přemýšlí nad tím, zda český politik uprostřed covidové krize nemá na práci řešení jiných problémů, než je drobné rozšíření slovníku v britských nemocnicích. To je ale vedlejší, pro tento komentář je relevantní věta, kterou poslanec své twitterové sdělení doplnil: „Je to logické, matka a otec se už používat nemají, teď je to pouze rodič 1 a 2“. Samozřejmě to není pravda, poslanec Nacher má očividně opět na mysli dva roky starou změnu ve francouzských přihláškách ke školní docházce. Používat pojmy matka a otec samozřejmě ale nikdy nikdo nezakazoval – šlo pouze o praktickou administrativní změnu ve školských dokumentech.
Uvedený příklad je samozřejmě jenom špičkou ledovce, údajná relativizace slov matka a otec je velmi častým argumentem konzervativců, například v Maďarsku loni pro všechny případy to, že je matka žena a otec muž, napsali tamní vládní konzervativci rovnou do ústavy. Škoda jen, že se nezakládá na pravdě (jak už bylo výše popsáno). Zda někteří konzervativci ve svém boji za tradiční rodinu jenom neúmyslně dezinterpretují fakta, anebo vědomě lžou a zveličují ve snaze poštvat společnost vůči LGBT komunitě a zároveň zástupnými problémy odvést pozornost od toho, čeho se aktivisté za práva LGBT skutečně snaží dosáhnout, už nechám na posouzení čtenáři.
Když práva LGBT vychází z komunismu
Pochopitelně nejde jenom o tolik přetřásanou dezinformaci o rodiči 1 a rodiči 2. Nepravdy v minulosti zazněly i od Jany Jochové, předsedkyně ultrakonzervativního spolku Aliance pro rodinu. S ní v minulém měsíci vyšel rozhovor v oborovém časopisu Sociální péče (už to, že v oficiálním médiu Asociace poskytovatelů sociálních služeb dostal natolik politicky vyhraněný spolek Aliance pro rodinu téměř neomezený prostor, vyvolalo vlnu kontroverzí).
„Západní státy neprošly krvavou zkušeností budování reálného socialismu, a tak tam některé myšlenky, jejichž realizace se krvavě uskutečňovala za železnou oponou, přežily a upravily se do lákavých podob ochrany lidských práv, práv menšin, radikálního feminismu a genderových studií,“ říká v rozhovoru Jochová – a komentář k tomu, že někdo srovnává praktiky totalitních režimů s bojem za lidská práva a rovnoprávnost, tedy hodnoty bez nichž nelze stavět fungující demokracii, zřejmě netřeba. Předsedkyně konzervativního spolku svá tvrzení opírá například o to, že zavedení jeslí v někdejším Československu se k nám mělo dostat právě ze Sovětského svazu a vychází z komunistických myšlenek, aby se ženy mohly po porodu dříve navrátit do práce. Může to být pravda, ale vykonstruovat na základě toho, že lidskoprávní agenda je skrytý komunismus, chce hodně bujnou fantazii.
Když ale podle Jochové lidská práva vycházejí ze sovětského socialismu, možná by stálo za to připomenout, jak bylo například v někdejším Sovětském svazu zacházeno s homosexuály. Oficiální sovětskou propagandou byli vykreslováni jako pedofilové, případně jako duševně narušení. Osvěta týkající se sexuální orientace a pohlavní identity byla přísně zakázaná. Tato politika má důsledky dodnes: i v současnosti je prakticky ve všech zemích bývalého Sovětského svazu homosexualita naprosté tabu. Tudíž je otázka, čí myšlenky tady skutečně vycházejí ze sovětské politiky.
„Došlo ke změně obsahu školního vyučování, pohlaví přestává být jasnou biologickou kategorií, nahrazuje se pojmem gender, který si každý může vybrat podle toho, jak se cítí, a to už se toleruje i u dětí. Umíte si představit, jaký to zanechává zmatek v nastávající mladé generaci? Co z nich vyroste?“ říká v rozhovoru také předsedkyně Aliance pro rodinu. Opět lež: biologické pohlaví a gender jsou zkrátka dle moderní vědy dvě různé věci, nikdo nic ničím nenahrazuje. Vědecky prokázaný naopak je obrovský vliv veřejného nepřijetí LGBT osob na jejich psychické zdraví, stejně tak nedostupnost tranzice pro transgender osoby.
Rozebírání všech polopravd, které ve zmíněném rozhovoru zazněly, by bylo na věru dlouhý článek (pokud má čtenář zájem, některé z těchto dezinformací byly vyvráceny v otevřeném dopise, který v reakci na článek vznikl), nejde navíc o první kontroverzní výstup Jochové.
Nakonec lze snad jenom dodat, že pokud je rozšiřování práv LGBT skutečně hrozbou pro společnost a tradiční pojetí rodiny, možná by to měli konzervativci doložit i jinak než snadno vyvratitelnými dezinformacemi.
